We Must Be More Than Best Friends

18.- Friends

POV: Y/n

Ráno mě probudily ranní sluneční paprsky. Cítila jsem menší tlak kolem břicha, lekla jsem se. Ale zbytečně, byl to Nick. Podívala jsem se na jeho ruce a hned jsem si vzpomněla, co se včera odehrálo. Vzpomínala jsem na každičký pohyb. Jak jsem mu dala letmou pusu na tvář, jak se mi zbarvily tváře do červené barvy, jak jsem se otočila k němu zády a on mě následovně objal a v tétο pozici jsme zůstali, až do teď. Chytla jsem ho za ruku a propletla sním prsty. Nick stisk zpevnil a já jsem se lekla. Nevěděla jsem, že Nick je už vzhůru. Pustila jsem naše ruce a otočila jsem se k Nickovi.
,,Jak si se vyspal?" zeptala jsem se a prohrábla mu s vlasy, jak jinak. Nick zavřel oči, pomalu a klidně vydechl a promluvil.: ,,Nejlépe, jak bych mohli." odpověděl a já jsem se usmála. Pořád jsem mu upravovala vlasy a lehce jsem za ně zatáhla. Nick si úlevně oddychnul a chytl mě za ruku. Přestala jsem a čekala, jak bude manipulovat s mojí končetinou. Stáhl ji ke svému obličeji, ke svým rtům a následovně věnoval jeden polibek na hřbet ruky. Bylo to nečekané, ale velmi moc příjemné. Něžnou, příjemnou, krásnou pusu věnoval a já jsem chtěla, aby se přesunul na mé rty. Ruku jsem mu dala na tvář a začala jsem mu přejížděla po lícní kosti. Nick zavřel oči a opět spokojeně oddychoval. Musela jsem usmát nad tím, jak jsme teď vypadali. Musí snad vědět, že ho mám ráda a asi i on mě má rád, když mě tak objímá a teď mi dal pusu na ruku, ne? Budeme spolu chodit? Mám mu to říct, že ho mám ráda? Jak mu to řeknu? Měla jsem spoustu otázek a nechtěla jsem si hned ráno lámat hlavu nad tím. Stáhla jsem ruku k tělu a Nick se zamračil, tomu jsem se uchechtla a posadila se na postel, Nick jen pootevřel oko, a když věděl, že se nic důležitého neděje, znovu ho zavřel. Vstala jsem z postele a Nick mě chytil za ruku, nečekala jsem to. Nick se jen pousmál nad tím, jak jsem se lekla.
,,Kam jdeš?" řekl hlubším hlasem. Bylo to hot. Jeho americký přízvuk byl o dost jiný než obvykle, usmála jsem se na něj a odpověděla.: ,,Jdu jen dolů, pomůžu tvojí mamce se snídaní." Jakmile se Nick ujistil, že se nikam nechystám utéct, mou ruku uvolnil a já jsem naposled, prozatím, prohrábla rukou s vlasy. Potichu jsem odešla z pokoje a snažila jsem se, abych byla ticha jako myška. Sešla jsem pomalu schody a rovnou jsem zamířila do kuchyně.
,,Dobré rá-" chtěla jsem pozdravit Nickovou maminku, která vždy stála v kuchyně u kuchyňské linky. Dneska tam, ale nikdo nestál. Šla jsem i do obývacího pokoje, také tam nikdo nebyl a v pokoji, kde se jedlo, jídelna, tam taky nikdo nebyl. Ale nebudu lhát, ale hrálo mi to do karet, takto jsem je mohla překvapit. Šla jsem rovnou uvařit vodu na čaj.
     Už byla hotová snídaně a chtěl jsem odnést tácy s jídlem na stůl do jídelny, ale zastavil mě Nick, který stál ve dveřích.
,,Ahoj!" usmála jsem se na něj a Nick mi také věnoval úsměv.
,,Ahoj! Chceš s tím pomoct?" Nick ani nečekal na odpověď a už mi bral tác z ruky. Šel s tím až ke stolu a oba dva jsme začali rozkládat talíře a hrníčky na místa, kde každodenně byly. Spolu jsme odešli i do kuchyně a chtěla jsem vzít do ruky druhý tác se snídaní. Bohužel mi v tom zabránil Nick. Nechápavě jsem se na něj podívala a Nick se na mě usmál.
,,Baby, Kam dneska chceš jít?" zeptal se hnědovlasý kluk a udělal krok ke mně. Pokrčila jsem rameny a ucouvla o krok dál od Nicka. Tím posledním krokem, co jsem učinila, jsem narazila na hranu od kuchyňského ostrůvku. Nick hned mě přišpendlil rukama k lince a naklonil se blíž. Vzdálenost mezi námi byla krátká, tak krátká, že jsem cítila jeho teplý dech na mých rtech. Zrychlil se mi tep, snažila jsem se kontrolovat můj dech. Zachytila jsem Nickův letmý pohled na mé rty, který mě donutil udělat totéž. Pod tlakem všech emocí jsem pomalu vydechla a podívala jsem se do jeho očí. Nick mě chytil za tvář a pohladil mě po lícní kosti, jak jsem mu to dělávala. Bylo to příjemné a ani se Nickovi nedivím, že chtěl, abych ho pořád hladit.
,,Nezačínej něco, co nechceš, aby bylo dokončeno." řekla jsem tiše a Nick se naklonil ještě blíže. Ignoroval to. Zavřela jsem oči a snažila uklidnit mé motýly v břiše, které teď prolétly. Mé srdce vynechávalo údery, snažila jsem se uklidnit mé dýchání a mou nervozitu. Vydechla jsem a už jsem čekala, až ucítím jeho rty na mých. Až ucítím jemný tlak na mých rtech. Čekala jsem, až se konečně políbíme.
,,P- Pardon! Nic jsem neviděla!" křikl známý hlas a oba dva jsme se vrátili zpět do reality. Oba dva jsme se otočili za zvukem, ve dveřích stála Nickova maminka, která byla otočená zády k nám. Cítila jsem, jak se mi žene horko do obličeje. Musela jsem být opět rudá jako rajče. Nick stáhl ruku k tělu a odešel za mamkou. Sklopila jsem hlavu dolů a dala jsem pramínek vlasů za ucho, jak to bylo mým zvykem, když jsem se červenala. Nick a paní odešli do obýváku a já jsem ani nechtěla poslouchat jejich konverzaci. Konečně jsem vzala tác do ruky a odešla jsem s ním do jídelny. Teď můj největší problém byl, že jídelna byla za obývacím pokojem. Sebrala jsem veškerou odvahu a rozhodla se vyjít do obýváku. Jakmile jsem vešla dovnitř, oba dva stichli. Jsme v prdeli.
,,Dobré ráno, Y/n!" řekla veselé paní a já jsem na sucho polkla.
,,Dobré ráno!" pozdravila jsem ji nazpět a prošla jsem kolem paní. Nenápadně jsem se podívala na Nicka, který byl rudý ještě víc než já. Jakmile jsem zalezla za roh, všechen stres že mě spadl a já jsem se snažila uklidnit mezitím, co jsem dávala na stůl talíře s jídlem a šálky, do kterých později naliji čaj.
Už jsem měla vše hotové a připravené. Odešla jsem z jídelny a vešla do obýváku. Nikdo v této místnosti nebyl. Oba dva se vytratili. Vešla jsem do kuchyně a uviděla jsem Nicka, který držel v ruce mobil a s někým si psal. Nevěděla jsem, jak ho mám oslovit, tak jsem prošla kolem něj a položila tác na místo, na kterém byl. Nick si mé přítomnosti všiml a mobil uklidil do kapsy.
,,Jsi na mě naštvaná nebo na mamku?" zeptal se mě opatrně a já jsem se usmála. Otočila jsem se k němu a sklopila jsem hlavu.
,,Ne nejsem! Jen se cítím trapně." vysvětlila jsem a začala jsem si hrát s lemem od trička. Nick přišel blíže a chytil mě za ruce, tím mi naznačil, ať se na něj podívám. Zvedla jsem hlavu, ale nebyla jsem schopná se mu podívat do očí. Furt jsem střídala pohledy na objekty, které byly za Nickem.
,,Nemusíš se cítit trapně. Mamka se mi jen omluvila, že tam vešla." odpověděl mi a chytil mě za bradu, čímž mě donutil, abych se mu podívala do očí.
,,Hlavně si to nedávej za vinu." dodal a usmál se na mě. Usmála jsem se na něj a Nick pomalu pouštěl mou bradu. Objala jsem ho a zakývala jsem hlavou jako souhlas. Slyšeli jsme kroky že schodů a Nick rychle stáhl ruku ke svému tělu a já jsem se k němu otočila zády a udělala krok dopředu. Oba dva jsme se otočili za zvukem. Manželé akorát přicházeli se nasnídat, ani se nepodívali do kuchyně, rovnou šli do jídelny. Oddechla jsem si a otočila se zpět k Nickovi. Musela jsem se pousmát, jak jsme teď dopadli.
,,Jdeme se nasnídat?" zeptala jsem se s úsměvem a Nick se podíval na mě. Také se usmál, jen kývl hlavou a oba dva jsme vyšli z kuchyně. Šli jsme do jídelny a já jsem hned nahodila úsměv.
,,Dobré ráno!" pozdravili jsme nastejno a usedli na stejná místa jako každé ráno, od té doby, co jsem tady.
,,Dobré ráno!" pozdravil nás jeho tatínek a pustil se do jídla.
,,Dnešní snídaní připravovala Y/n." řekla hrdě paní a všechny pohledy dopadly na mě. Nejistě jsem se na ně usmála a napila se čaje.
,,Je to moc dobré! Povedlo se ti to!" pochválil mě Nickův tatínek a já jsem se usmála, ale byl to ten pravý úsměv.
,,Děkuji." položila jsem šálek s čajem na stůl. Ucítila jsem malý tlak na mém stehni. V břiše mi prolétlo hejno motýlů a hned jsem zčervenala. Stisk zpevnil a přesunul blíže ke kyčlím. Dýchala jsem rychleji a rychleji. Nevěděla jsem, co jsem měla dělat. Chytla jsem jeho ruku a posunula ji blíž ke kolenům. Podívala jsem se na něj a následovně se na něj usmála.