We Must Be More Than Best Friends

8.- Paradise

POV: Y/n

Ulicí jsme se procházeli okolo pěti minut bez jednoho slůvka. Měla jsem několik otázek, na kterých se chtěla zeptat a dostat odpověď hned. Zajímalo by mě, co tam dělali. Asi něco tajného, že mi to nechtějí říct nebo se ho zeptat, co si myslí o mně a o mé budoucnosti, když jsem teď na 50% bezďák.
,,Nicku?" zeptala jsem se a on se na mě podíval. Ten jeho úsměv. Je jiný než ostatní kluci, on je celý záhadný jako nějaká těžká hádanka. Hlavou kývnul, abych pokračovala.
,,Kam vlastně jdeme?" zeptala jsem se na jednu z lehčích otázek. Jeho úsměv se rozšířil ještě víc a rukou si prohrábl vlasy.
,,Kousek od centra města je starý skatepark a pár metrů za tím je vyhlídka na moře a město. Chci tě tu provést a vlastně i ukázat město." řekl a přerušil náš oční kontakt a vyndal z kapsy mobil. Koukl se na displej a zase uložil mobil do kapsy.
,,Máme dost času než se setmí." připomenul a znova zajel rukou do jeho vlasů.
Opět jsme šli mlčky a dokonce velmi blízko vedle sebe. Šli jsme vedle blízko až tak moc, že jsme se párkrát dotkli hřbetem ruky a následovně jsme se omluvili, ikdyž úplně zbytečně- dle mého názoru. Někdy jsme se na sebe podívali a pak usmáli. Ta cesta, byla jedna z nejhezčích tras, které jsem někdy šla. Nebylo to tím, že krajina byla až tak moc nádherná, že mě tolik uchvátila. Ano byla krásná, ale Nick jí ještě zlepšoval. Nick je fajn člověk a toho neznám, až tak moc dlouho, aby mě nějak přesvědčil, že se mýlím.
,,Vidíš to divné krmítko?" ukázal Nick před sebe na rozbité, prohnilé, zvláštní krmítko. Kývla jsem hlavou a podívala jsem se na něj. Podíval se na mě a řekl.: ,,Tak to jsem dělal sám!" s hrdým tónem se na mě usmál. V tu chvíli jsme se začali řechtat jako blázni, dokonce mi tekly i slzy. Po chvilce jsme se uklidnili, ale pořád jsme se usmívali jako blázni.
,,Proč je až tady a ne u Vás na zahradě?" zeptala jsem se a snažila se znova nerozesmát. Jen pokrčil rameny.
Po pár krocích se před námi objevil plot, který byl vysoký kolem 2 metrů. Oba dva jsme se zastavili. Já jsem se na to koukala, jako kdybych šla na popravu a Nick se ohlížel kolem nás, aby nás někdo neviděl. Ani jsem se ho nemusela ptát, kde jsme, protože za tím plotem byly vidět pár ramp, ale většina nešla vidět a rozeznat, protože pozemek byl lehce zarostlý.
,,S tvou výškou to radši obejdeme." řekl s vtipným tónem a malinko mě poplácal po hlavě. Vydal se jiným směrem a já jsem s ním srovnala krok. Šli jsme kolem obvodu plotu a rampy a překážky byly více viditelné. Šli jsme tak 3 či 4 minuty, a pak se Nick zastavil a odhrabal malou hromadu klacků, které skrývaly díru v plotě.
,,Dámy mají přednost nebo chceš, abych šel já, jako pravý gentleman, abych tě ochránil?" zeptal se a oba dva jsme se zasmáli. Proč je tak vtipný? Proč mě dokáže vždy rozesmát? Jak to děla? Jak někdo může žít tady na naší Zemi? Musela jsem se červenat jako blázen.
,,Radši běž ty jako první." řekla jsem a snažila jsem se, aby se na mě nedíval, jinak by viděl, jak se červenám. Jen se tomu pousmál a skrčil se a za plotem byl jako první. Já jsem ho následovala, jak mile jsem byla celým tělem venku, Nick mi nastavil jeho ruku pro pomoc zvednutí.
,,No co je? Gentleman, ne?" řekl a já jsem se znova zasmála tomu blbýmu humoru. Přijala jsem ji a Nick mě švihem rychle zvednul. Nečekala jsem to a setrvačnosti jsem letěla na něj, na jeho hruď. Naše obličeje se setkali strašně blízko, jen pár centimetrů nás oddělovalo. Teď, v tuto chvíli jsem měla tváře rudé jako rajče. Pořád jsme se koukali do očí, mohli jsme se oddálit, ale neudělali. Nebyl to trapný moment, byl to spíše zvláštní pocit, zvláštně hezký pocit. Oddálila jsem se od Nick, ale stále mě držel za ruku.
,,Dávej na sebe bacha, ještě něco zlého se ti stane." připomenul a Nick stiskl mou ruku pevněji, aby se mi už nic nestalo. Nick věděl, kam jdeme, já jsem ho následovala jako ocásek.
Otočila jsem se za nás a už nebyl vidět starý skatepark, jen několik stromů a keřů. Opět jsem se koukla na Nicka, cítil pocit, že se někdo na něj dívá, tak sklonil hlavu a podíval se na mě.
,,Vše v pohodě?" zeptal se a já jsem přikývla. Koukla se na nohy a oči mi sklouzly na naše ruce.
,,No tak jsme tu!" řekl a já jsem se koukla před sebe. Spadla mi brada, když jsem uviděla tu krásu. Před námi moře, které bylo nádherné. Molo, ze kterého děti skákaly. Pláž, na který se ženy opalovaly a muži stavěli hrady z písku s dětmi. Palmy, které byly obrovské a stínily. Podívala jsem se na Nicka s radostí v obličeji. Chtěla jsem se mu říct, jak moc je tu krásné, ale Nick byl rychlejší.
,,Já vím, je to tu nádherné." řekl a posadil se na zem. Já jsem se posadila vedle něj a objala jsem ho.
,,Děkuji moc!" zamumlala jsem a sklonila hlavu. Nick to pravděpodobně nechápal a oddálil se dál, aby se mi podíval do očí.
,,Za co děkuješ?" zeptal se hloupě a já jsem se na něj usmála.
,,Za všechno! Že jsi mě vzal sem, vzal si mě k tobě domu, vlastně si mě zachránil. Kdyby jste tam nebyli, tak tady nejsem a-" chtěla jsem pokračovat, ale cítila jsem, jak mám slzy na krajíčku. Objal mě silně a jednu ruku si položil na mou hlavu a s ní mě hladil po vlasech.
,,Za nic neděkuj! To by udělal každý!" utěšil mě a já jsem mu objetí oplatila. Chvíli jsme takto seděli vedle sebe, a když jsem věděla, že moje oči nejsou rudé. Usmála jsem se na něj a on na mě taky.
,,Nick..." začala jsem a upravila jsem si vlasy.
,,Jak se vlastně jmenuješ?" zeptala jsem se a já jsem se tomu zasmála.
,,Nicolas Armstrong." odpověděl mi lehl si na záda. Chytil mě kolem ramen a tím mi dal náznak, ať si lehnu na něj. Na jeho hruď! To chce klid. Lehla jsem si a položila jsem si ruce na břicho.
,,Já jsem Y/n Y/last name." odpověděla jsem mu a koukla se na něj, ten se jen usmál a pohladil mě po čele.
,,Můžu ještě?" zeptala jsem se a on kývnul hlavou.
,,Jedeš v drogách?" zeptala jsem se a on vyskočil a já s ním.
,,Co?!" zeptal se a díval se na mě jako na blázna. Já jsem se začala smát, ale on se na mě díval zmateně, ale s úsměvem.
,,Jo nebo ne?" zeptala jsem se a utřela si slzy.
,,Ježíš ne! Proč tě to napadlo?" řekl a taky se začal smát.
,,Nevím. Jseš jako nějaká záhadná hádanka. Ty jseš celý záhadný. Jedeš kolem nějakého místa a zachráníš tam holku. Jediný, co jsem vyřešila, je to, že jsi kluk, který mi zachránil život." řekla jsem a usmála se na něj. Ten se na mě díval s otevřenou pusou a nevěděl, co říct. Jestli mu teď nedošlo, že si toho vážím, co pro mě udělal, tak nevím, co mám udělat dál.
,,Jak se stala ta nehoda, tak jsme jeli za kámošem do casina." odpověděl mi a já jsem se na něj dívala jako na blázna.
,,Do casina?" zeptala jsem se řečnickou otázkou. On přikývl a nadechl se na další odpověď.
,,Drog jsem se nikdy nedotknul!" ujistil mě a zase si lehl na zem.
,,Já mám otázku." řekl a koukl se na mě. Usmála jsem se na něj a tím jsem dala najevo, ať pokračuje.
,,Co si teďka o mně myslíš?" zeptal se a já jsem si lehla si na břicho vedle něj. Opřela jsem se o lokty a začala jsem si hrát s klackem, který byl vedle mě.
,,Nic zlého, právě naopak." odpověděla jsem mu a přestala jsem v činnosti.
,,Změníme téma?" nabídla jsem mu a on se otočil na pravý bok, aby se na mě mohl dívat.
,,Kolik ti je?" zeptal se a vzal mi z ruky klacek.
,,Dvacet." oznámila jsem mu a on na mě vykulil oči. Natáhla jsem se po ruce, ve které držel klacík. Ruku oddálil a já jsem se pro něj natáhla ještě víc.
,,Dvacet? Nevypadáš na to." řekl a lehl si na záda a v ruce držel pořád dřívko.
,,Jo! Tobě?" zeptala jsem se na oplátku a nechala jsem kus dřeva, kusem dřevem.
,,Jednaadvacet." odpověděl a já jsem na něj vykulila oči. Cože?! Nemůže mu být 21! Však je vysoký, má vousy, má široký ramena, je vypracovaný! To není pravda.
,,Kolik?" zeptala jsem se znova a úsměv mě lehce vytratil.
,,Dvacet jedna." znova řekl a já jsem si sedla a lehce naklonila nad něj.
,,Είκοσι ένα." řekl v cizím jazyce a to už jsem si opravdu myslela, ze mi vypadnou oči z ďůlku. On se při pohledu na mě, se zasmál.
,,To bylo řecky." automaticky mi odpověděl na otázku, kterou jsem ani nemusela říkat.
,,Nevypadáš na to." řekla jsem a usmála se na něj. Takže právě přede mnou sedí kluk, který je celý záhadný. Je mu 21, američan, který umí řecky a něco má s casinem. Super.