Olízne ret a začne se ke mě pomalými kroky přibližovat. Nic neříká. Jenom mě sleduje skrz své temné oční stíny a dostává se čím dál blíž. Já před ním couvám i přesto, že na něj mířím zbraní. Ruka která jí svírá začne zničehonic padat dolů. Už se to...
Zastavím se. Hledím na nůž zabodnutý kousek od jeho lebky. Hlavou mi tepe tlukot srdce, můj dech se stále zrychluje. Podívám se na své ruce a nemohu uvěřit tomu že se to už děje. Od této chvíle převzala kontrolu skutečná Carol Blakeová. Znenadání mou mysl pohltí temnota. Vrací se ten starý dobře známý hlas mého šíleného já. Prostupuje celým mým tělem a šeptá mi zlé věci. Nemůžu je přehlušit. Jsou stále hlučnější a hlučnější až dočista překřičí všechny mé myšlenky a pohltí mě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ty mě neznáš. Nevíš čeho jsem schopná. Všechno se teď změní." řeknu zničehonic Jokerovi a usměju se. ,,Hmm... už se nemůžu dočkat!" vykřikně nadšeně a olízne si ret. Chytnu se rohu postele a v bolestech vstanu na obě nohy. Natáhnu se pro nůž zaražený ve zdi a jedním rychlým pohybem ho vytrhnu. Naposledy se mu zahledím do očí. Tentokrát beze strachu a plná sebejistoty zahlédnu škodolibý úšklebek na jeho rtech. Otočím se a opustím místnost. Bolest z rány na noze jako by ustoupila do pozadí a já si to rychle vykračuji do kontrolní místnosti. Uvnitř svítí spoustu obrazovek ale nikdo zde není. Rozhlédnu se kolem. Je zde spousta stolů a zásuvek. Vmžiku začnu všechny otevírat až objevím co jsem hledala. Šáhnu po pistoli a po klíčcích od Jokerova Bentleyho a místnost opustím. Aniž bych se jednou ohlédla, projdu dlouhou chodbou a na jejímž konci vylezu po žebříku. Nad sebou otevřu těžký kovový poklop a vylezu na povrch. Studený říjnový vítr mě celou obemknul, ale já jeho chlad nevnímala. Rozhlédla jsem se kolem. Všude samé ruiny nedostavěného metra a v dálce zářící Gotham. V tu chvíli jsem zahlédla černé auto. Bylo vidět jen díky světelnému znečištění které odrážela jeho nablískaná kapota. Odemkla jsem ho a nasedla dovnitř. Vůně která se rozléhala uvnitř byla kombinace novoty auta a Jokerova silného parfému. Toho jaký jsem z něho cítila toho večera na plese. Na moment jsem zavřela oči a zhluboka dýchala. Na rtech se mi rozlinul úsměv. Úsměv blaha. A teď s tím udělám krátký proces a konečně budu volná. Jakmile otevřu oči stojí tam on. Pár metrů před autem. Je opět nalíčený a oblečený ve svém fialovém kabátu. Na rudých rtech mu svítí temný úsměv. Bez váhání nastartuji. Čekám kdy se ke mě každou chvílí vrhne aby mi zabránil odjet ale on se ani nepohne. Jen tam stojí a usmívá se. A tak rychle, než stačí udělat cokoliv jiného, zařadím rychlost a prudkým smykem zmizím ve stínech.
Chvíli se ještě dívám do zpětného zrcátka v podezření že mě bude chtít pronásledovat ale nikdo mě nesleduje. Napojím se tedy na hlavní silniční uzel a během krátké chvílé rychlé jízdy přijíždím do Gothamu. V této hluboké noci již všichni dávno spí. Všude je klid. Bez rozmyslu se ženu přesně za cílém mé cesty. Starostův střešní byt. Proháním se ulicemi rychle jako vítr, v očích plameny pomsty. Sráč odpornej! Teď konečně dostane co si zaslouží! Zanedlouho parkuji před jeho pozemkem. Už sahám po pistoli když si uvědomím že ji nemám pořádně kde schovat. Nakonec jí tam nechám a vezmu si pouze nůž který snadno vklouzne do kapsy u županu. Ještě než vyjdu z auta podívám se na sebe do zrcátka. Unavené oči které na mě z něho hleděly, seděly rovnou nad temně fialovými kruhy indikující nedostatek spánku. Krvavá podlitina na levé tváři byla stále ještě čerstvá po Jokerově úderu a špinavý roztrhaný župan pod kterým jsem byla stále ještě zcela nahá dodávaly celému mému zjevení tu nejvíce tragickou oběť únosu vůbec. Je načase si zahrát hru zlato!
