Olízne ret a začne se ke mě pomalými kroky přibližovat. Nic neříká. Jenom mě sleduje skrz své temné oční stíny a dostává se čím dál blíž. Já před ním couvám i přesto, že na něj mířím zbraní. Ruka která jí svírá začne zničehonic padat dolů. Už se to...
Ihned po příjezdu zpět na základnu si mě pan J. odvedl stranou a bylo poznat že je velmi netrpělivý. Zavedl mě do místnosti, kterou jsem doposud neviděla. Vypadala jako plynárna. Nebyla příliš velká ani příliš čistá, ale zdálo se, že jemu to vůbec nevadí. Zatáhl mě dovnitř a zavřel dveře. Otočil se na mě se širokým úsměvem. ,,No Mindy, přišla ta velká chvíle, kdy mi prozradíš koho a proč jsi zabila. Jsem jedno velký ucho!" nadšeně si olízne ret. Zhluboka se nadechnu a opřu se o zeď.
,,Začalo to před čtyřmi lety. Tehdy jsem se byla mladá a blbá a kámošky ze střední pořád naháněly nějaký kluky. Nechtěla jsem zůstat pozadu tak jsem to dělala s nima. No a jednou v pátek večer jsme šli do nějakýho nočního klubu. Byl tam sice vstup až nad osmnáct, ale hodně jsme se nalíčili, takže jsme vypadali daleko starší než jsem ve skutečnosti byli. Jak noc pokračovala, nalepil se tam na mě jeden chlap. Byl fakt pěknej a já byla opilá, takže jsem se nechala svést. Druhým dnem to ale neskončilo. Chtěl mě poznat blíž a já se mu nebránila, takže jsme spolu nakonec začali chodit. Prvních pár týdnů šlo všechno jako po másle, ale časem se začal měnit. Nejprve tím, že mi nakazoval kdy k němu mám přjít a když jsem neposlechla, tak mi dal facku. Nebo mi bral telefon a bez mýho vědomí mi projížděl všechny zprávy. Pak když tam objevil něco co se mu nelíbilo, zavřel mě na celou noc do sklepa a mobil mi ještě týden nevrátil. A časem se jeho chování ještě stupňovalo. Jako třeba bezdůvodný mlácení nebo sexuální týrání. Nikomu jsem to neměla odvahu říct. Před rodičema jsem schovávala všechny ty modřiny a nechodila jsem kvůli tomu ani na tělocvik. Trvalo to takhle dva roky. Pak jsem odmaturovala a moji rodiče se odtěhovali. A jakmile se to stalo, zabalil mi všechny věci a odvlekl mě k němu. Nedovolil mi nikam chodit. Zamkl mě v pokoji a já nevycházela. Byla jsem tam zavřená skoro půl roku. No ale jednou odněkat přišel opilej a pamatuju si že chtěl sex. Dala jsem mu ho jinak by mě zbil. Hned potom ale kompletně odpadl a dveře pokoje zůstaly odemčený. Rozhodla jsem se jednat a osvobodit se. Potichu jsem místnost opustila a zběsile utíkala k východu. Ale když jsem probíhala přes kuchyň, všimla jsem si nože zapíchnutýho ve stole. Zastavila jsem se a v tu chvíli mě to doběhlo. Naprostý záchvat vzteku a ponížení, které mi celé ty dva roky působil. Popadla jsem ho a vrátila se do ložnice. Ležel pořád ve stejné poloze. Přišla jsem k němu a plná pomstychtivosti a krvežíznivosti mu pomalu zajela ostřím pod bradu. Propíchla jsem mu ten jeho odpornej ksicht a pak s potěšením sledovala, jak se dusí vlastní krví. Nakonec jsem padla vyčerpáním a zároveň úlevou a věděla jsem že teď už mi nikdo nedokáže ublížit tolik jako on. Nikdo nikdy nezjistil co jsem udělala. Stopy jsem po sobě všechny zahladila a vrátila jsem se domů. Carol tam už dávno nebydlela a já se rozhodla jít studovat dál. Od tý doby jsem měla trochu jinou představu o světě a celkově jsem se dost změnila. Někdo by řekl že jsem zešílela, ale takhle bych to nenazvala. Tak jsem se rozhodla začít studovat psychiatrii. Jen tak ze srandy. Když už si o mě lidi mysleli že jsem blázen, třeba mi to studium samotné nějak pomůže." začala jsem se smát a sesunula se na zem. ,,Carol se o tom nikdy nedozvěděla. Myslí si, že jsem jenom malá chudinka kterou velký svět děsí a o kterou musí chránit když je třeba, ale pravda je, že já musím chránit jí. Základní rozdíl mezi jí a mnou je ten, že její šílenství je nemoc a ta se dá vyléčit když na to přijde, ale to jak jsem se změnila já, pramení z mé osobní životní zkušenosti, která ve mně zanechala hlubké rány ani ne tak fyzické jako na duši. Nenávidím celý tohle odporný město a všechny ty zkažený lidi v něm. Kdyby bylo po mým, nechám je všechny pochcípat a ani při tom nemrknu. Naopak se tomu ještě s radostí zasměju." dopovím a skřížím ruce na prsou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
