Zkažení

Sbohem Carol

- Mindy -

Nechal mě tam a neobjevil se ani přes noc a protože moje spánkové návyky téměř neexistují, rozhodla jsem se jeho podzemní skrýš trochu prozkoumat. Nejprve jsem si řekla, že zajdu za Carol. Musím si s ní promluvit aniž by u toho byl. A tak se potuluji temnými chodbami a pokouším se nasát zdejší atmsféru. Přicházím na to, že není ani tak temná a děsivá, jako spíš tajuplná a pná očekávání. Jako by zdejší zdi nasály všudypřítomnou touhu po adrenalinu a dobrodružství, která tak moc vychází z pana J. Zahnu za roh a uslyším jeho hlas, jak se odráží do protáhlé ozvěny až ke mně. Nerozumím mu ani slovo, ale moje zvědavost mi nedá a potichu se přiblížím k místnosti na konci chodby, odkud hlas přichází. Jak se dostávám stále blíž, začínají se objevovat i další hlasy. Všechny jsou mužské. Opřu se o zeď a nakloním se ke škvíře mezi futry a dveřmi, odkud do temné chodby proniká paprsek slabého světla. Vidím menší místnost, kulatý stolek a pět postav sedících u něj. Všechny jsou zahalené v těžkém kouři z doutníků. Pana J. ale ihned poznám, díky jeho zelené vestičce a fialovém kabátu, který má přehozený přes opěradlo židle. Chvíli je pozoruji a hned poznám, že hrají poker a pan J. je do hry evidentně nejvíc zapálený, protože má nejvíc žetonů a neustále se něčemu směje. ,,No poker face mu teda moc nejde." pomyslím si. V ten moment dostanu nezměrnou chuť se k ni přidat. Sama totiž poker docela umím a už jsem ho neskutečně dlouho nehrála. Pak si ale vzpomenu, že jsem chtěla najít Carol a potichu prostor dveří zase opouštím. Vyddám se jinou chodbou, jejíž konec ústí schodmi dolů a težkými kovovými dveřmi. Ihned je poznám. Tudy se jde do kanalizace. Zkusím kliku, která se ztěžka pohne a vstoupím na druhou stranu. Před sebou nevidím vůbec nic. ,,Je tady tma jak v hrnci." bezmocně mávnu rukama. Však jakmile ten pohyb udělám, levačka se otře o zeď a ucítí na ní vypínač. Spokojeně si tedy rozsvítím i kdž zjišťuji, že skoro žádná lampa nesvítí a ty které se o to pokoušejí, velmi nepříjemně blikají a vydávají hlasitý bzučivý zvuk. Obrátím oči v sloup a pokračuju dál až dojdu ke Carolině cele. Už čeká u mříže. ,,Mindy!" vykřikne a sápe se po mě. ,,Ahoj ségra." řeknu a ještě jednou a lépe si jí prohlédnu. ,,Ty ses doopravdy musela zbláznit." řeknu zamyšleně a sjíždím jí pohledem pořád nahoru a dolů. ,,Mindy musíš odtud vypadnout! Nesmí tě dostat rozumíš?" naléhavě škube hlasem. ,,Carol podívej co se to s tebou stalo. Říkala jsem ti, že máš podstoupit tu léčbu. Tohle je celé jenom vedlejší účinek těch odpornejch prášků, jakmile je přestaneš pravidelně užívat. Nejenom že to obnoví tvoje mentální potíže, ale zvýší to krvežíznivost. - Na to teď seru Mindy. Ten odpornej hajzl mě tu nejdřív chtěl a choval se ke mě i docela hezky, ale potom mu zničehonic přeskočilo a zamkl mě tady. - Jak se to stalo?" zeptám se udiveně. Carol svěsí hlavu a procedí skrz zuby: ,,Píchala jsem s nim." Zakreju si rukou pusu abych zadržela smích, ale nevydržím to a rozchechtám se napříč kanálem. ,,Zmlkni! Ty nevíš jaký je. - A co přesně? Že je sexy jsem si všimla už dávno." uchechtnu se. ,,Ne to... on se dokáže lidem dostat do hlavy a přimět je k nepřirozeným věcem." kroutí Carol hlavou. ,,Jako třeba k tomu aby ses s ním vyspala?" směju se dál. ,,To právě ne. V jednom momentě se to v něm nějak zlomilo a on porušil svojí nejpřísnější zásadu. - A to je? - Že s nikým nebude mít intimní vztah." Zastavím se a nechápavě se na ní zadívám: ,,Tak proč jsi tady teda zavřená? - Později potom mu nejsíš došlo co udělal a vylil si na mě vzetk. Řekl, že jsem ho svedla a že za všechno můžu já. Úplně zuřil Mindy. Byl nepříčetný. Dokonce se sám několikrát pořezal." S neskrývaným údivem skřížím ruce na prsou a zeptám se: ,,Takže je to fakt solidní magor co? - Ne já tomu nerozumím. Myslela jsem si že..." náhle se zastaví a větu nedořekne. ,,Co?" ušklíbnu se. ,,Že se do tebe zamiloval? Nerada ti to říkám sestřičko, ale jako studentka psychiatrie ti můžu s jistotou říct, že takový jako on, pokud jich je teda ještě víc o čemž pochybuji, nemají žádné skutečné emoce a něco tak opravdového a silného jako láska oni neumějí vytvářet ani přijímat. - Tak proč teda semnou porušil svou zásadu? - No sice neumí milovat, ale nemůže popřít svý základní tělesný touhy. To je zkrátka nepřirozené. Otázkou zbývá, proč se tomu tak brání." Carol podrážděně cukne hlavou. ,,A neni to jedno? Stejně už to porušil." Nic na to neřeknu. Hlavou mi pochoduje spoustu myšlenek a spekulací. ,,Tenhle člověk bude možná složitější osobnost než jsem si myslela." pomyslím si. Pak se otočím zpět na Carol. ,,No neboj se. Já už ti seženu pomoc. Musíš se odtud dostat. - Ne! Já nechci pomoc. Chci ho jenom pořádně nakopat do koulí a pomalu ho zabít, dokud ten jeho kreténskej smích konečně neztichne." Povzdechnu si a opřu se čelem o mříž. ,,Carol copak se neslyšíš? Tohle nejsi ty. Sestra kterou znám své násilné chování nesnášela a proto ho potlačovala lékama. Chtěla bejt úspěšná politička a ne šílená vražedkyně plná pomstychtivosti." Carol při těch slovech netrpělivě kopne do mříží až se celé hlasitě rozvybrují a já musím odstoupit. ,,Sklapni sestřičko! Tohle jsem já. Opravdová já. Nejsou to žádné vedlejší účinky. A já nebudu popírat jaká doopravdy jsem. A právě teď jsem plná zuřivosti a krvežíznivosti k tomu nalíčeným parchantovi! Odejdu odsud až teprve tehdy, dokud on nebude mrtvý!" zběsile zatíná pěsti. Pozoruji jak jí na krku nabíhají žíly a její oči sálají šíleností. Zakroutím hlavou. ,,Neboj se, pomůžu ti z toho. Budeš zase zdravá. Doufejme." Vykročím k odchodu když zamnou Carol ještě zavolá: ,,Dávej si na něj pozor Mindy. Nedovol mu aby se ti dostal do hlavy. A nevěř jedinému slovu co vypustí z tý zjizvený pusy." Mávnu na ní a se slovy: ,,Neměj strach. Jenom si ho trošku osahám." opouštím kanalizační prostor.