MADNESS [Avengers ff]

Who's there?

Druhá fáze začíná,
a Madness vám Tonyho Starka připomíná. :D

-------------

Chudáci Avengeři, jsem docela zvědavá kam je přesunul. Doufám,že ne na Titan či Vormir. Zvednu se do sedu a rozhlédnu se po místnosti, nevím jak,ale mám na sobě moje oblíbené pyžamo/noční košili s logy Marvelu. Nechci tady v nemocnici být ani další sekundu, nudím se. Chci se dozvědět víc jak to doopravdy všechno bylo, proč se Avengers najednou u mě objevili, proč mě Strange přesunul do jeho světa a hlavně proč jsou nebesa modrá a tráva zelená.. V hlavě mi začne znít píseň Smells Like Teen Spirit Epic Version, kterou tak miluji. Připomíná mi Avengers, Marvel - můj pravý domov. Otočím se zpátky na Strange a plně rozhodnuta řeknu:, ,, Chci pryč z týhle nemocnice." řeknu, jeho to docela zaskočí,ale rychle nasadí svůj typický výraz. Vím přesně co chce říct, vymluvit mi to. Nedivím se, sám je bývalý doktor,ale bohužel já jsem tvrdohlavá.

,,Nemyslím si,že to zrovna vhodné." podotkne a já si povzdechnu z čehož usoudí,že s ním rozhodně nesouhlasím. Proto začne znova:, ,,Vím,že s tím nesouhlasíš,ale není jiná možnost." řekne naprosto klidně. Rychle se zvednu z postele a kráčím k oknu. Mám výhled na ten blbý mrakodrap a na celičký New York. No..musíte uznat,že výhled na park kde byli v noci samí drogoví dealeři byl lepší,že? Aspoň trochu zábavy byla,ale s usínáním to poněkud bylo horší neboť ty neustálé křiky, dunění motorů motorek byli hrozné. Chybí mi domov, můj normální život? V žádném případě! Najednou mi začne zničehonic zvonit můj mobil položený na stolku. Rychle ho vezmu do ruky a podívám se kdo vlastně volá. Neznámé číslo, jak očekávané. Už si přijdu jak nějaký detektiv. Strange přijde ke mě a podívá se mi přes rameno do mobilu.

,,Zvedni to." přikáže mi, trochu zaváhám. Povzdechnu si a zvednu mobil a dám ho na hlasito aby i Strange slyšel kdo mi to volá. Chvíli je ticho až se konečně odhodlám promluvit tu nějvětší blbost:,,Umm..pokud nejste ředitel společnosti Marvel Cinematic Universe se jděte bodnout." Strange se na mě podívá jak na magora, já jen pokrčím rameny a trochu se potichu zasměju.

,,Slečno, jsem sice ředitel,ale ne ředitel té společnosti co jste řekla. Jmenuji se Fury a jsem ředitel S.H.I.E.L.Du.Chci s vámi mluvit." řekl mužský, lehce chraplavý  hlas z telefonu. Měl stejný hlas jako Samuel L.Jackson..jsem ve světě Marvel, byla jen otázka času kdy se o mě dozví slavný Nic Fury. Slibuji Vám,že mě nikdy nedonutí ze mě udělat agentku, přísahám. A teď žádná ironie, nechci dopadnout jak Phil Coulson na Tahiti s mimozemšťanama nebo co to bylo..seriál Agents of Shield si nepamatuju, ani jsem nedokoukala celou druhou sérii.

Podívám se tázavě na Strange, který he zase klidný jak v End game když Tony umíral. Což mě docela děsí... nervózně si odkašlu. Cítím dokonce i pot na mém čele lehce z toho jak se nervuji.

,,Pane Fury,co potřebujete?" zeptám se na rovinu snažíc se mít klidný tón hlasu což mi vůbec nejde a myslím,že ti dva to už poznali. Z mobilu jde slyšet  uchechtnutí nějaké ženy, zřejmě Maria Hill.

,,Slečno Wilsonová, ihned se dostavte s doctorem Stephenem Vincentem Strangem do restaurace Grant v New Yorku. Budu na vás tam čekat u stolu číslo 7." řekl rychle a za sebou telefon položil a já se nestačila divit. Možná mě za to ukřižujete,ale..on má Strange druhý jméno Vincent?!  A za druhý - Nick Fury chce aby jsme šli za ním do nějaké restaurace?! Já jsem normálně  ve snu! Tohle musí být jen dlouhý sen a já se za chvíli probudím celá propocená ve své posteli z tohohle snu. Pohkédnu vyděšeně na Strange.

,,Vincent?! Jako fakt?!" zeptám se nevěřícně. On jen pokrčí rameny.
,,Rodiče byli blázni." teď jenom jsem si uvědomila..Doctor Strange se ve filmech nikdy nezmínil o své rodině natož o svých rodičích. Rychle odejdu od okna směrem ke dveřím. Strange jde rychle za mnou. Otevřu dveře,ale pláštík mi podrží ruku čehož se leknu. Otočím se na Strange s mým otráveným puberťáckým pohledem. ,,Co je?" odseknu. To možná bylo trochu zlé, Mad. Ale co aspoň bude zábava. Já ráda štvu Avengery. Strange protočí panenkama a koukne na moje pyžamu. Jo..já jsem ještě v pyžamu a v mých  kočičích pantoflích. Jo..takovéhke oblečení je úbor maprosto normální holky o víkendech..možná i když jde do práce,ale na tom až tak špatně nejsem. Až tak blbá nejsem. Strange jen lehce hýbne prsty a na mé se najednou objeví moje typické oblečení - černé džíny, černé triko s dlouhým rukávem, Lokiho mikina a  hnědé zimní boty - vím divná kombinace. Jen se ušklíbnu a vyjdu se Strangem za zády z mého nemocničního pokoje. Po pokoji chodí pár sester, které se na nás koukají jak na magory, hlavně na Strange..uf..hlavně,že ne na mě. Chodba voní po nemocničních dezinfekcích, zdi jsou modré a podlaha je bílé lino. V nemocnici už nikdo moc není. Rychle jdeme k recepci kde už za pultíkem/stolem sedí moje ošetřující lékařka Christine Palmerová. Opřu se o pultík jako kdybych nepila celých 24 hodin. Oba dva na mě vijeveně koukají.

,,Co je? Už jsem neměla nejmíň rok capri-sone!" řekla jsem otráveně, Christine si něco ještě zapsala od počítače a zvedla se od stolu.
,,Takže už půjdete..chápu to dobře?" zeptala se nejistě. Už nikdo nestihl,ale odpovědět, protože najednou celá místnost vybuchne. Mě to odmrští někam na chodbu, při pádu jsem zády narazila na hranu stolu což teprve bolelo.

- za pár minut na témž místě -

Probudím se celá od prachu, špíny. Hrudník mě zase bolí a záda ještě víc. Otevřu oči, nikde ani živáčka. Všude jsou pozůstatky ohně, zničený nábytek, různé ty nemocniční přístroje a další blbosti. Rychle se zvednu, kupodivu nic zlomeného..naštěstí..
Z oblečení si opráším tu špínu, do očí se najednou vrhnou slzy z neznámého důvodu. Proč je svět Marvel tak akční,ale zároveň tak plný pohrom,smutku? Na to mi asi dokáže odpovědět jen Stan Lee, který je už  bohužel mrtvý. Excelsior. Když jsem se dozvěděla o jeho smrti jsem asi 2 hodiny v kuse brečela a jedla na uklidnění zmrzku..ještě teď jsem se z jeho smrti pořádně nevyrovnala.

Najednou za sebou uslyším něčí kroky. Otočím se a uvídím Strange. Rychle vstanu a objemu ho. On nijak nereaguje tak toho nechám. Ještě mi zbývá hodně Avengerů na objímání.

,,Co je?" zeptám se zděšeně dívajíc se na Strange...tady něco nesedí. Strange mluví ty svoje čáryfukovský kecy pořád. Že by přestal? Heh..to nikdy. Napadá mě jen jedna možnost. A ta možnost je....

............Loki

Strange/Loki se jen ušklíbne. Já věděla,že to je jen iluze. Začne ke mě přicházet blíž a blíz a v rukách se mu objeví dýka. Loki nechá té iluze a přemění se znovu na svůj typický vzhled. Achjo, ale já u sebe nemám žádné zbraně!

,,Vždycky jsem věděl,že na tobě bylo něco divného Madness." řekl zlomyslně,ale jelikož jsem já já tak bez drzosti,,sarkasmu či vtípku se moje reakce neobejde:, ,,Hele promiň,ale já už jednou málem zemřela a nechci se objevit v nějakým Loki Landu." lehce se zasměju což ho evidetně víc rozčílí. A já bohužel tím jak furt dávám spátečku jsem již narazila na zeď svými zády.  Loki dá svojí dýku k mému hrdlu když narovnám rovně hlavu.

,,Nedělej to." řekne vážně ženský hlas, Wanda. Pomocí telekineze dýku odmrští asi tak metr od nás. Loki jí věnuje zlověstný pohled a pomocí svojí magie Wandu odmrští na zem opodál což mě jako fanynku Wandy rozhodně naštve.

,,Ty jeden Lokískovej  hajzlíku!" vykřiknu tu nejhustší urážku, kterou jsem kdy mohla vysvětlit. Loki se na mě jen otočí a už mě chce pomocí magie uškrtit když v tom se mu na zápěstí objeví 'magické provázky mystického umění', které mu zabrání se hnout.

,,No konečně seš tady Čáryfuku." otráveně protočím panenkama.