MADNESS [Avengers ff]

Memories

26 února, 2015

Rodiče se začnou znovu hádat o mé střední škole.. táta chce abych šla za svým snem a matka zase ze mě chce doktorku..Ano, je na denním pořádku,že se pořád hádají,ale tentokrát to je jiné. Teď matka křičí na mého otce kvůli tomu,že nechci být doktorka. Mluví o mě za mými zády což je u ní obvyklé. Vždycky měla sklony k pomluvám mě i táty.. Rychle vejdu do mého pokoje a za sebou zavřu dveře, sednu si na postel a snažím se uklidnit, neboť už mám dost těch hádek mých rodičů. Po několika neúspěšných pokusech rychle vstanu z postele a do ruky si vezmu svoji bundu, kterou na sebe rychle obléknu. Ještě si na záda dám svůj starý kožený batůžek a vyjdu rychle z pokoje ignorujíc mou věčně hysterickou matku. I přes ten všechen křik co mi má matka věnuje odemknu domovní dveře svými klíči a  nazuju si boty.

,,Co to jako děláš?!" zařve na mě moje matka a silně mě uchopí za ruku, snažím se z jejího sevření dostat,ale nic mi nepomůže. Z očí mi začnou téct oči, radši se ani matce nepodívám do očí a koukám na zem.

,,Podívej se na mě." řekne důrazně matka a já se těžce na jí podívám do očí ze, kterých lze vidět jenom zlost a chtíč mě vyhnat z domova aby měla ode mně konečně klid. Nevidím v jejích očích žádnou mateřskou lásku,která tam někdy bývávala,ale to už je hodně dlouhá doba. Než stihnu nějak zasáhnout vrazí mi pěstí do nosu a já si otřu krev z nosu rychle do rukávu přičemž syknu bolestí. Už nevydržím a rychle odejdu od bytu po schodech z baráku.

Odemknu dveře od baráku a vyjdu ven. Vlasy mi vlajou ve studeném New Yorském větru a já se víc zachumlám do bundy, vyjdu z ulice a před sebou uvidím velkým billboard s nějakou reklamou, která mě asi nejvíc zaujme. Na billboardu je fotka nějakých superhrdinů a  tam text 'Avengers: Age of Ultron'.

A zde začíná můj příběh, pointa tohoto stupidního života, který je vám všem určitě jedno..

》Přítomnost 》

Další setkání,další snahy a další marné pokusy, neboť tohle jsou opravdu superhrdinové Marvelu a setkáním mě a Strange měním časovou linii. Jen další etapa mého života, která bude stejně depresivní jako ta předešlá.

Z mých aktuálním emocí ke, kterým patří zlost, žal, smutek, chtíč se zabít se rychle rozejdu k okraji budovy a  vykřiknu a přitom se v mých rukách objeví na chvíli  modrá záře. Sednu si rychle na okraj a začnu se dívat na ten překrásný výhled na Káthmándú. Je mi docela zima což je divné když je skoro 15°C. Změním svoji polohu do tureckého sedu a shrbených  zad. Ze zadu ke mně přikráčí Wong se Strangem.

,,Žádný psychologický kecy, prosím." řekla jsem tiše a v půlce věty se mi hlas trochu zlomil. Přece jenom..jak byste vy reagovali kdyby ste najednou potkali Avengery a ti by umřeli a vás by TVA přesunula k těm správným Avengerům? Ano, správná odpověď je...zbláznili byste se z toho a pokud ne tak nechť vám je zem lehká. Připadám si jak v nějaké nekonečné časové smyčce, kterou nelze ukončit, neboť vy jste jejím uvězněncem. Jsem totálně v háji, protože vím,že tohle se bude opakovat do nekonečna. Tihle umřou, TVA nebo někdo kdokoliv jiný mě přesune k jiným a takhle to bude až do té doby než nespáchám sebevraždu. Myslela jsem si,že setkání s Avengery bude jiné..opak se stal pravdou. Pořád přemýšlím tak se vlastně poděla Madness Supreme.. vždyť nemohla jen tak zmizet.

Strange si sedne vedle mě a začne též pozorovat výhled na Káthmándú. Vlastně před asi tak před 5 lety byl na stejném místě jak já..teda né doslova,ale taky se v tu dobu musel rozhodovat a být rozhodný. Všimnu si jak najednou začnu pohybovat krouživě prsty a v nich se objevují modré záblesky telekineze a přitom to já neovládám. Jako kdyby něco ovládalo za mě co budu dělat. Strange si též toho všimne a začne se dívat na moji ruku.

,,To nejsem já.." řeknu vyděšeně, v tu chvíli se mi začne hýbat i druhá ruka. I když se snažím jakkoliv vzpírat jako kdyby ně moje tělo nijak neposlouchalo. Ruce najednou bez toho aniž bych chtěla je dám o trochu víš. Hlava mě začne extrémě bolet,ale něco mi nedovoluje protestovat. Vyděšeně se podívám na místo kde před chvíli vedle mě seděl Strange, který tam aktuálně není. Srab.

To něco co mě aktuálně posedlo či co mě se donutí se zvednout a začít levitovat ve vzduchu. Předemnou stojí na střeše Wong se Strangem a v rukou mají mystické štíty z magických oranžových vláken připraveni kdykoliv zaútočit. Moje jedna strana chce protestovat a ta druhá, která aktuálně je tou první utlačovaná chce ukončit ten chaos.

,,Usmrcení mnou je vám již předurčeno." ozve se ze mně s  poněkud zlým tónem a chtíčem všechno živé zabít.

- pohled třetí osoby -

Madness vypadala daleko zlejší jako nikdy jindy. Ruce dala trochu k sobě a tím vytvořila kouli modré energie.

Z očí ji lze přečíst mnoho,ale bylo zřejmé,že teď bojuje hlavně sama se sebou uvnitř. Neví jak tu všechnu moc ovládat, bojí se,že někomu ublíží nebo ublíží sobě. Jako normální holka ze světa bez superschopností si nikdy nemohla usmyslet,že bude v takové to pozici, je na ní zda se rozhodne být na straně dobra či zla. Teď to je pouze na ní. Zničehonic se zlostně ušklíbne a zmizí. Prostě se vypaří bez jakékoliv stopy, jako kdyby se něčeho bála.

Chvíli i oba dva čarodějové netuší a jsou zmateni co se vlastně stalo.   Najednou se Madness v rychlosti objeví za Strangem a chce na něj zaútočit pomocí telekineze když v tom si toho Nejvyšší čaroděj všimne a pouhým jedním pohybem prstu Madness přizdil do zdi a Madness byla vidět jen hlava. Madness působila kupodivu klidně. Stephen se jí podíval do očí a ona rychle uhnula pohledem, neboť oční kontakt nesnáší.

,,Madness zastav ten chaos." řekl rázně Strange ona se se slzami v očích na něj podívala a uchechtla se.

,,Jsi jenom bezvýznamný červ mnohovesmíru, který brzy stejně zhebne.Věř mi." odsekla Madness a přitom se lehce usmála a zase se vypařila jako duch.

Stephen s Wongem tam zírali na místo ve, kterém ještě před chvíli byla Madness. Po chvíli se však Madness znovu objevila levitujíc ve vzduchu. Obličej zakrvácený, kruhy pod očima, tváře po kterých stékají slzy, rozcuchané vlasy, její oblek trochu od krve a špíny.

Beze slov 'přistála' pevně na nohy na střechu a hned si klekla na lýtka, neboť byla evidetně dost vyčerpaná. Strange si rychle k ní klekl a sledoval všechno co dělá.
Madness se zdála být psychicky zničená z toho co všechno způsobila.

Madness kouká mlčky , jak se říká, do blba, jde vidět,že přemýšlí nad tím vším co se stalo. Z očí ji na oblek kapou slzy, vypadá strašně.

,,Madness," začne Strange hledíc dívku, která se aktuálně utápí ve svém žalu. Madness ihned co uslyšela svoje jméno se obrátila čelem ke Strangeovi a ihned  ho přerušila:, ,,Už to nejde zastavit. O-oni přichází."  se slzami v očích. 

Potom se Strangeovi ihned vrhla do náruče a objala ho což ho velice překvapilo jelikož ji zná míň jak dvě hodiny. Ale ona ví co bude následovat...

■ post credit scene ■

Pro nás není  blízká budoucnost (1,2,3 hodiny,..)  neznámá, my ksme pouze tak nechápaví a neumíme si ji předpovědět.

■■》》》》》■■■■

Omlouvám se za všechny případné chyby v textu.