MADNESS [Avengers ff]

Surprise...Avengers!

Nevěřila jsem svým vlastní očím. Předemnou  stál Tony Stark, Doctor Strange, Natasha Romanoff a Steve Rogers. Tohle musí být sen nebo jsem zdrogovaná. Další možnost je,že mám až příliš velkou představivost. Nechtěně jsem otevřela pusu z toho údivu, chtěla jí zavřít,ale ta překvapenost mi to nedovolila. Vždyť Nat a Tony by měli být podle End Game mrtví a Steve starý kvůli tomu,že žil život s Peggy a vrátil kameny nekonečna na svoje místo. A Doctor Strange? Ten sice má být živý,ale má s Wongem chránit ve světě Marvel svatyni. Moje mysl mě čím dál tím víc přesvědčovala,že zase blbnu. Pouze halucinace, vyčerpání z práce. Jako vždy. Stark se tvářil překvapeně,ale rozhodně nebyl rád z toho,že jsem slyšela jejich konverzaci. Kapitán, toho viděl hodně,ale můj překvapený výraz rozhodně ne, Nat na tom byla stejně,ale jako stejné pohlaví jako jsem já usoudila,že bude lepší mlčet. Za to Strange byl klidný, jako kdyby tohle setkání čekal, na tváři měl svůj kamenný výraz.
V mysli bádám nad tím jak zjistit jestli jsou zkuteční, jediné co mě napadá po nich něco hodit.

Vzala jsem si modrý  míček, který ležel na zemi. Hned jak jsem ho zvedla byl docela těžký, je v něm písek. Děcka v našem paneláku jsou holt prasata, co naděláte. Tak jsem po Starkovi hodila ten míček a hned jak míček spadnul na jeho sako tak písek v něm se roztříštil po Starkově oblečení.

Tony po mě hodil nenávistý pohled. Já v duchu zajásala, takže jsou skuteční. Fajn, teď stačí zjistit jestli to jsou opravdický superhrdinové.  Z mého myšlení mě vytrhl Stark, který měl na ruce kousek brnění Iron man a mířil na mě světelný reaktorem v dlani. Ou, co teď?

,,Hej, co sem udělala?" Zeptala jsem se nevinně a trochu od něj odstoupila. Pokud bude skutečný hrdina výstřel z jeho brnění Iron man by mě mohlo zabít stejně jako Ultronovy poskoky v Age of Ultron.
Což bych rozhodně nechtěla..

,,S těmi kecy jdi do prde-" chtěl doříct větu když mu v tom do řeči skočil Steve s jeho typickým 'Pozor na jazyk!' čemuž jsem se musela nechtěně zasmát. I když je tak 100 let starej tak má smysl pro humor. Zrzka naší bezcennou hádku nemohla už vydržet , ,,Všichni buďte ticho!" okřikla nás a všichni leknutím nadskočili z jejího přísného hlasu. Zrovna u Nat jsem si myslela,že ona bude taková ta hodná tetička Nat, která nenechá dopustit na její příbuzné.

,,Madness Wilsnová, budeme potřebovat tvojí pomoc." Řekl naprosto vážně Čáryfuk, já ztuhlé z té věty. Mojí pomoc? Já nejsem schopná pomoct ani učitelce smazat tabuli natož pomáhat Avengerům.

,,Konečně to někdo řekl.." odddychla si Natasha. Moje služby,ale nebudou jen tak. Jak já ráda říkám něco za něco což tady platí aspoň 10× víc  v mé situaci.

,,A jak vám můžu věřit,že jste skuteční?" zeptala jsem a dala zkřížené ruce na prsa, nasadila svoji pokr face  a v hlavě si přemítala scénu z Infinity War kdy je Strange, Stark, Wong a Bruce stojící před Sépiákem a hromotlukem a Hulkovi se zrovna nechce zachraňovat svět. Musela jsem se lehce uchechtnout což ostatní nepochopí.

,,Myslíš,že tohle není skutečné?" zeptal se Strange a přitom vykouzlil figurku Funko Pop Captain Marvel. Tu jsem vždycky chtěla! Ale jakožto správná dospělá žena to budu považovat za  naprosto nepřijatelné.

,,Hm..Dobře." zauvažovala jsem a anakonec souhlasila, pokynula ostatním ať jdou za mnou do bytu, následovali mě kupodivu. Odemknula jsem dveře a trochu znejistila. Opravdu si cizí lidi, kteří tvrdí,že jsou superhrdinové nechám vzít k sobě domů? Ale jo, aspoň bude zábava. Hned jak jsem otevřela dveře a vstoupila do bytu, uvědomila jsem si další problém - všude v pokoji, šatníku, chodbě mám plakáty  Avengers, ve vitríně  figurky, bisty, sošky Wandy, Captain Marvel, Lokiho, Doctora Strange a samozřejmě nesmí chybět Natasha Romanoff. Teď jsem si teprve uvědomila,že na sobě mám triko Doctor Strange : In the multiverse of madness. Moje nejvíc očekávaná Marvelovka na příští rok. Proto se na mě tak divně koukal Strange.. Jo a nesmím zapomenout na velkou malbu Avengers : Infinuty War v mém pokoji, kterou jsem si nechala vymalovat předminulý rok hned po premiéře.

Avengeři hned co vstoupili do  mého bytu si začali prohlížet plakáty a všechno ostatní s nima.

,,Hej Čáryfuku, tvoje velká fanynka." zvolal na Strange Tony když si prohlížel funko pop Doctora Strange z Infinity War - limitovaná 3 edice. Hned jsem přišla ke Starkovi a dala mu facku, div se z toho nezhroutil.

,,Ty máš bejt už dávno mrtvej!" zazřvala jsem na Starka, který nějak divně zesmutněl. Tikala jsem pohledem mezi Nat a Tonyho.
Roky jsem věřila,že něco jako Avengers neexistují a oni se najednou objeví předemnou a řikají mi,že potřebují pomoct. No kdo by Tonymu za tohle facku nedal,že? Koukla jsem se vraždeně na jen tak stojící Nat vedle mě a vykřikla jsem, ,,Ty taky!" do očí se mi vyhrnuly slzy, které jsem nechala volně stékat po  obličeji.

,,Promiňte to..jsem nechtěla.." omluvila jsem se a přitom si slzy utřela do rukávu mého třička.

,,To je v pořádku." usmála se zrzka a chytla mě jemně za ramena a odvedla do mého pokoje kde jsme si obě sedly na postel a povídaly si.

,,Nat, máš být mrtvá po Vormiru kde jste s Clintem šli pro kámen duší." připomněla jsem jí, ona se nad tím zamračila a zakroutila hlavou, věnovala jssm jí tázavý pohled na, který hned reagovala , ,,Víš, S.H.I.E.L.D měl všechno výborně propracované a když jsme měli bojovat s Thanosem umřeli místo nás Skrůlové a my místo nich jsme dál žili a čekali než ten chaos zmizí." řekla zrzka s naprostým klidem...vzdyť tohke nedává naprosto smysl teda aspoň s jejím úmrtím. Na Vormiru platí pravidlo duše za duši a to znamená,že dotyčný musí obětovat jeho blízkou osobu, kterou miluje či k jí cítí hezké city. Jedině,že by cšechno byli Skrůlové, potom by to šlo. Tímto začal můj mozek začít vymýšlet různé dedukce...

,,Ale potom by na Vormiru museli být všichni Skrůlové..teda kromě Redskulla." vydedukovala jsem a Nat zakývala hlavou pro souhlas.

,,Potřebuji si promluvit se Strangem." zvedla jsem se a šla směr obývák kde stál Tony s Doctorem a prohlíželi se všechny věci v místnosti. Nejvíce je zaujala však jedna jediná věc.   Ve vitríně jssm měla totiž 30 centimetrovou rukavici nekonečna s kameny na svém místě.

,,Hej ty...um Strangi?" zeptala jsem se nesměle jelikož jsem nikdy nemluvila s prezidentem celé země natož s Nejvyšším čarodějem. On se na mě otočil, bylo vidět na něm,že mi moc nevěří, stejné to bylo i z mé strany.

,,Potřebuju si promluvit aspoň s někým inteligentnějším než jsou ti tři a ty seš jediná volba. Sama se sebou je divný mluvit..Heh" řekla jsem a trochu se zasmála, on evidetně to nepovažoval za vtipné. Otočila jsem a šla do pokoje, on mě následoval.  

,,Ten plášť je pravý?" snažila jsem nějak prolomit  to otravné ticho. Najednou mi něco zaklepalo na rameno tak jsem se otočila a leknutím daskočila, ten plášť je opravdu jak z filmu. Strangeův červený plášť nějak zvmáštně mi zamával látkou (z lidského hlediska rukou). Já jsem mu opětovala zamávání rukou a s nervozitou se otočila směrem pokoj.

Tyto následující hodiny budou pěkně divný..