MADNESS [Avengers ff]

Imagine.. me and powers

Všechno co mě nezabije, mě posílí.

Tuto větu si již dlouho přemítám v mysli,ale docela tuto větu vyvracím. Mě zabila iluze zlého Doctora Strange a řekla bych,že mě zatím moje nafingovaná smrt nijak neposílila. Spíš poznamenala, chtěla bych se aspoň kouknout jak na to moji rodiče reagovali a jestli jsem měla třeba nějaký  pohřeb. Poslední dobou moji mysl hodně plní spíš ty negativní myšlenky, už hodně krát jsem přemýšlila o sebevraždě, nebudu lhát. Na venek se snažím vypadat šťastně, bezstarostně, happy jak dva grepy,ale skutečnost je jiná. Někde uvnitř si myslím,že je dobře,že si toho nikdo nevšiml, aspoň,že si mě nehledí a já nepřihatuju pozornost. Ale skutečně  každý den přemýšlím nad tím aby si někdo všiml mého vnitřního  trápení, neboť já si to sama nedokážu přiznat ani si říct o pomoc. Čekala jsem,že první kdo se o to bude zajímat či si toho všimne bude Strange nebo Wanda,ale zatím to tak nevypadá. Nechci být v téhle realitě ani sekundu. Vím, každý marvelholic by řekl,že jsem po té co jsem si usmyslela tuto větu, že jsem nějvětší bitch na světě,ale věřte mi jediné. Pokud jste v realitě, kde nemáte co dělat určitě za nějakou dobu začnete přemýšlet o tom jestli by někoho poznamenalo to,že zmizíte - třeba do jiné reality.

Z toho všeho přemýšlení nad tím vším negativním se mi z očí vyhrnou spoustu slz, z toho smutku ze stoje klesnu (sednu) nakolena jak Wanda ve WandaVision akorát bez superschopností. Ze začátku jsem si  myslela,že bude sranda s Madness Supreme,ale opak je pravdou. Ničí mě bez toho aniž by to věděla. Najednou mě začne bolet ještě hrudník z rány od smrti, chytím se za břicho rukama abych se zbavila bolestí.

Ostatní z Avengers se někde baví s Madness Supreme a já tu sama trpím a nikdo mi nepřijde pomoct,protože nikomu na mě nezáleží. Nikdo za mnou nepřišel, jak očekávané. Utřu si do rukávu poslední slzy a zvednu se. Napočítám do deseti, klidně se nadechnu a vydechnu. Tohle mi nikdy nepomáhá,ale v z domnění,že mi to někdy pomůže to zkouším pořád. Vyjdu po schodech do menší  knihovny kde se zavřu s prásknutím dveří což všechny rozhodně překvapí, neboť jsem tím prásknutím vzbudila snad i paviány v Africe. Vezmu si jednu knihu z regálu,která mě hned zaujme. Podívám se na její obálku, kde je pouze velký zlatý nápis 'Jak se stát čarodějem mystických umění' . Tak tohle může skončit blbě,ale co..za zkoušku nic nedáte;) Přece jenom mládí je divoké, hlavně to moje. Trochu mi ta kniha vzhledově připomíná Darkhold z WandaVision.

Sednu si do tureckého  na vrzoucí podlahu a knihu dám před sebe. Doufám,že pi tomhle pokusu nedopadnu jak Wanda či Polaris. I když bylo by to docela hezký mít superschopnosti,ale jak se říká S velkou mocí, přichází velká zodpovězdnost, kterou já jaksi nikdy neměla. Doufám,že dalších 20 minut do místnosti nevtrhne Strange s těmi dalšími magory.

Otevřu knihu, která má stránky celé černé se zlatými písmeny, která jsou v jazyku, který jaksi neznám ani neovládám. Už chci knihu zavřít když v tom si všimnu,že z poličky na knihy vypadl  papír, který ihned seberu a sednu ke knize hned do tureckého sedu.