Predátor

~ 9 ~

Info:
- upozorňuji, že jsem předešlou kapitolu trochu pozměnila, přišla mi totiž docela cringe hah😅.. i ted mi to prijde trošku cringe, ale už se do dá přečíst - takže doporučuji si přečíst cca druhou polovinu předešlé kapitoly znovu😅 -

- Děkuji, nemusel/a by jsi to nyní moc chápat🥰

Mimo to - jsem zpět💜
Ale teď už přeji příjemné čtení😂🥰❤️

- - - - -

Dlouho jsem mlčela, než jsem se odhodlala něco říct, protože jsem nenacházela slova a nevěděla jsem, jak začít.

,,Kam jedeme?" Odhodlala jsem se, bála jsem se toho, kam mě to veze, přestože mi bylo jasné, že by mi říkal, že se nemám čeho bát.

Vybavila se mi představa Dominika sedícího na posteli s telefonem v ruce nad mojí zprávou a smutným pohledem. Mrzutě jsem sebou cukla, když Petr promluvil.

,,Uvidíš." V jeho hlase jsem zaslechla úsměv, podívala jsem se na něj a bylo to tak. Jeho rty byli lehce roztažené do úsměvu. Měl je plné a nadýchané jako polštáře v luxusních hotelech.

,,Chci to vědět." Mrzutě jsem zamručela jak malá holka a poté si povzdychla.

Rozmýšlela jsem, jestli to byl dobrý nápad, myslím, že jsem měla zůstat s Dominikem doma v teple peřin.

,,Neřeš to, prostě se pohodlně usaď a nech to být." Nechat to být? Veze mě někam, nevím kam a já to mám nechat být.. super.

V kapse mi zabzučel telefon a já se podívala na příchozí zprávu.

Dominik, 19:52
Dobře, užijte si to a dávejte na sebe pozor a vraťte se brzy obě v pořádku domů❤️

Jinak přijede Jakub, nebude ti vadit, když si přiveze pivko a sednem u tebe k telce?
Přece jen je to tvůj byt a nechci dělat nic bez tvýho souhlasu😄

Ať jsem chtěla nebo ne, usmála jsem se nad jeho zprávou, nemusel se o mně tolik starat a dávat na mě pozor. Občas jsem mu řekla, že to nemusí dělat. Vždy mě s úsměvem a slovy odbyl s tím, že je to pro něj maličkost. Nevím proč, ale často jsem mívala pocit, že jsem si k němu chtě nechtě vybudovala silné citové pouto. Je skoro jako můj starší bratr..

Po přečtení další zprávy se můj úsměv prohloubil a odepsala jsem.

Me, 19:53
Vždyť víš, že se u mně můžeš chovat jako doma.. to samé sděl prosím Kubovi. Užijte si večer☺️

Vážně půjdu do pekla..

Dominikovi o tom musím jednou říct, nebo mě sežere svědomí. Nechci před ním nic tajit. Ale nechci aby byl na mě naštvaný. Řeknu mu to ale až později, všechno mu vysvětlím. Je člověk na kterého jsem tak upnutá, že nedokážu nic tajit. Mám pocit, že v něm umím číst, a on ve mně. A částečně mi ze srdce spadne kámen, když mu můžu říct o svých problémech. Taktéž to mám sice i s Natálií, ale nemá to tak silný efekt.

Petr zastavil a my se objevili dál za městem, na kopci. Šlo vidět jen nádherně osvětlené město zářící uprostřed tmy. Byli jsme tam sami, to mě docela znervózňovalo, ale říkal mi, že se nemám čeho bát a brzy zase pojedeme.

,,Máš přítele?" Zeptal se, mezitím co lehce pootevřel okna, aby sem proudil chladný vánek. V autě byla kompletní tma. Byl podzim, dalo se to pochopit.