Oběť moci

1. Svatba

Ahoj, vítám vás u mého nového příběhu. Jak už je u mě zvykem, je to historický román. Jen chci upozornit, že v tomto díle moc romantiky nebude a čtení tím pádem doporučuji jen silnějším jedincům. Důvodem toho je to neustálé cukrování v předešlých mých dílech. Prostě od toho potřebuji trošku orazit. Jinak by hrozilo, že z toho dostanu cukrovku ;)

Točila jsem se, točila a točila. Až jsem se bála, že mi sklouznou ruce z Vladimírových

paží a já od něho odletím do některého z okolo tančících párů. Proto jsem mu zaryla prsty do paží, abych se ho držela zuby nehty a točila se dál.

Bylo mi báječně. Poslední dny, no ono už to spíš byly týdny, se u nás doma často křičelo. Matka na sestru, sestra na matku, matka na otce a matka i sestra na otce, který si to už včera nenechal líbit a vypěnil na ty dvě jako ještě nikdy.

Ale dnes ne, dnes to bylo jiné. Od rána na to nikdo z nich neměl čas. Trvalo hodiny, než jsme sestru připravili na obřad a otec mezitím vítal a hostil hosty, kteří na tu slávu přijížděli.

Teď už bylo po svatebním obřadu, po slavnostním pozdním obědě a zábava byla v plném proudu. Hosté jedli, pili, bavili se, nebo tančili, tak jako my.

„Já asi odletím!" vyhrkla jsem na Vladimíra bez dechu. Ústa roztažené v úsměvu, až mě bolely.

„Tak to já chci letět s tebou," odpověděl mi Vladimír a pažemi, kterými mě držel kolem pasu, si mě přitáhl ještě blíž ke svému tělu.

Jeho slova naplnila mé srdce hřejivým pocitem lásky a štěstí. Protože teď, když byla má sestra vdaná, byla řada na mě, abych se vdala! A já už naprosto přesně věděla, koho si vezmu. Věděla jsem to už od svých dvanácti let, kdy jsem se tak rozhodla.

Byla jsem tolik plná štěstí, že jsem se o něj chtěla s ostatními také podělit. Nemohla jsem jinak, než zaklonit hlavu a rozesmát se na plné kolo.

„Musím ... musím se napít!" vyhrkla jsem, když tanec skončil a my se konečně přestali točit.

„Půjdu s tebou," vzal mě Vladimír za ruku a už chtěl vykročit, když se zjevila moje sestřenka Dana a zastoupila nám cestu.

„Vláďo, slíbil si mi tanec," postěžovala si a udělala na něho psí oči.

Zamračila jsem se na ní. Nebylo vhodné, aby si dívka vyžadovala od muže tanec. Jenže Dana se opravdu nestyděla. Navíc, u mužů, kteří se jí líbili. Jedním z nich byl právě Vladimír. Věděla o mě a mých citech k němu. Věděla i to, že si ho chci vzít a že on je k tomu víc než nakloněn, ale ani to jí nijak nebránilo, mu nadbíhat.

Otočila jsem se na Vladimíra a naše oči se setkaly. Bylo vidět, že neví.

„Tak si zatančete a já nám zatím dojdu pro to pití," usmála jsem se na něho.

Úsměv mi oplatil a otočil se na Danu.

Protáhla jsem se kolem ní a razila si cestu mezi ostatními tanečníky. Až jsem došla až na kraj sálu a usmála se na sluhu za stolem. „Martine, dvakrát limonádu, prosím," požádala jsem mladíka za stolem.

Mladík mi úsměv oplatil, nalil dvě skleničky a podal mi je do rukou.

S díky jsem se otočila a vydala se k tanečnímu parketu. Jelikož jsem byla na vyvýšeném místě, měla jsem na parket jako na dlani. Mohla jsem tak z první řady pozorovat, jak se Dana usmívá na Vladimíra a on na ní.

S bodnutím u srdce jsem si musela přiznat, že by jim to spolu slušelo. Možná víc, než mě a Vladimírovi. Protože já jsem se svými bezmála 160 cm dosahovala Vladimírovi sotva k ramenům, Dana byla skoro stejně vysoká. Navíc se její zlatohnědé vlasy doplňovaly s jeho špinavě blond. Moje, černé jak uhel, s jeho výrazně kontrastovaly.

„Měla by sis ho držet víc u těla, nebo ti ho nějaká brzo přebere," ozval se vedle mě hlas mé sestry. „Vidíš ten úsměv, ten prozrazuje, že má zájem. Pak stačí pár lichotek, cudná pusa a už ho pustí pod své sukně," mluvila výhradně ke mně.

Otočila jsem se na ní a zamračila se. „Vladimír jí nikdy nebude lichotit, nebo se jí pokoušet políbit!" ujistila jsem jí vážně.

„Ale já nemluvila o něm," vysmála se mi.

„To by nikdy neudělal!" bránila jsem ho.

„Já vím, budete se brát, že?" zasmála se znovu a pak náhle zvážněla. Svůj pohled přesunula ze mě na někoho na druhé straně sálu. „Ani nevíš, jaké máš štěstí, že si svého ženicha můžeš vybrat sama," řekla tiše, sotva jsem jí přes okolní hluk zaslechla.

Můj pohled se také přesunul na druhou stranu sálu a vyhledal muže, kterého nejspíše sledovala i má sestra. Od dnešního dne to byl její manžel. Muž to byl urostlý, oblečený v drahém obleku. Jediné vady, které jsem na něm spatřovala, byly, že nebyl nijak zvlášť pohledný a navíc byl víc jak dvakrát starší, než má sestra. Jeho vlasy byly díky pokročilému věku už značně prokvetlé stříbrem.

„Je mi líto, že tys to tak neměla," otočila jsem k ní hlavu zpátky.

„Pff," odfrkne si a také ke mně otočí pohled. „Nech bejt, teď splním jen svou manželskou povinnost a pak budu volná jako pták. Nic a nikdo už mě nebude říkat, co smím a co nesmím. Nebo snad s kým smím spát, či ne," řekla a zasmála se. Zasmála se tak, že mi z toho až přeběhl mráz po zádech.

„Renáto, neblázni!" zhrozila jsem se a ohromením na ní otevřela ústa.

„Nedívej se na mě, jako bys viděla svatého!" napomenula mě přísně. „A radši si hleď toho svého."

„Já Vladimírovi věřím," ujistila jsem jí rychle. „Milujeme se!"

„Láska, ty tomu nesmyslu věříš?" odfrkla si.

„Věřím jemu!" ujistila jsem jí ještě rozhodněji.

„Už si slyšela, že se do země vrátil Marián?" změnila náhle téma.

„Ne," vydechla jsem trochu překvapeně.

„Hned zítra odjíždíme do města na jeho korunovaci," usmála se na mě sebevědomě.

V mé hlavě problesklo několik vzpomínek na dobu, kdy s námi ještě Marián vyrůstal. To bylo ještě předtím, než museli uprchnout do zahraničí. Tenkrát s námi trávil tolik času jen díky tomu, že naše matky byly velmi blízké přítelkyně. Často jsme se já, Vladimír a Marián potulovali po kraji a soutěžili ve všem, co se dalo.

Renáta se těchhle našich hloupých hrátek nikdy nezúčastnila. Tvrdila, že už je na to stará. Já jsem jí podezřívala, že se jen před oběma chlapci nechce ztrapnit, protože Marián byl z nás všech nejstarší.

Otočila jsem svůj pohled do sálu. Své sestře už jsem neodpověděla. Nevěděla jsem, co bych jí měla říct. A když jsem spatřila na parketu Vladimíra? Všechny myšlenky na Mariána se mi okamžitě vykouřily z hlavy. Písnička skončila a on se právě klaněl Daně, aby jí poděkoval za tanec. Pro Danu si přišel nový tanečník a on toho využil, aby mohl jít ihned za mnou.

To byl můj Vladimír. Láska mého života.

Pozorovala jsem ho, jak se ke mně blíži a na rtech se mi znovu objevil úsměv.

Klepnutím sem začneš psát