Oběť moci

27. Společně

Dnešním dne začíná měsíc lásky, oslavte ho se mnou novou kapitolou ☺

Když mi Martin roztrhl košilku, celá jsem se zachvěla a okamžitě začala vlhnout.

Další vlhkost přibyla z jeho úsměvu, když se ke mně začal sklánět s příslibem v očích. Pokrčila jsem nohy, roztáhla je a tak se mu nabídla.

Opatrně, jako šelma se posunul. Rukou se zapřel vedle mého trupu, nohou překlekl mezi mé nohy a začal si na mě pomalu nalehávat. V očích touhu a vášeň, kterou se mnou chtěl sdílet.

Jenže jak ke mně byl blíž a blíž, znejistěla jsem. Vzpomínky na zážitky včerejšího dne přehlušily touhu a chtíč. Dech se mi zadrhl a já si najednou nebyla jistá, zda zvládnu pokračovat.

Martin na mě opatrně nalehl, zapřený o ruce, aby na mě nespočíval celou vahou a zastavil se jen kousek ode mě. Tak, abychom si mohli hledět do očí.

„Co se děje?" zeptal se mě a pátravě si prohlížel mou tvář. „Jsi celá napjatá?"

„Včera ...," začala jsem a opravdu mu to chtěla přiznat, ale on začal rychle kroutit hlavou ze strany na stranu. Když jsem utichla, zadíval se mi do očí.

„Nech minulost minulostí. Nezajímá mě, co si udělala, nebo musela udělat!" řekl vážně, přitom se zapřel o lokty a vzal mou tvář do dlaní. „My dva začínáme teď a tady a odteď budeme sdílet vše společně," zašeptal a začal se ke mně sklánět.

Jeho slova mě naprosto dostala. Byly upřímná a byla z nich cítit láska i něha zároveň. Srdce se mi stáhlo bolestí, jako by mi do něj ty slova někdo vypaloval, tak silný pocit to byl. Ale zároveň to byl pocit velmi příjemný. A pak mi srdce začalo bít rychleji a silněji, protože už nebilo jen pro mě, ale pro nás! Byla jsem tak dojatá, že mi z očí ihned vytryskly slzy. Ale tentokrát to byly slzy štěstí!

Jenže těsně u mých úst se zase zastavil a přizvedl. „Vlastně na to budeme tři," řekl a

zasmál se tomu. Potom si všiml slz v mých očích a zamračil se. „Já ti tady vyznávám lásku a ty brečíš?"

„Štěstím," zaskřehotala jsem sotva slyšitelně, protože jsem najednou ani nemohla mluvit a i přes slzy se na něho usmála.

„To tak, kdybys radši vzdychala moje jméno," povzdechl si a pak se potutelně usmál.

A já začala tušit, že se k něčemu chystá.

Což potvrdil, když se nade mnou začal nadzvedávat.

„Co to děláš? Kam jdeš?" začala jsem se ho vyptávat. Byla jsem zmatená, myslela jsem, že se budeme milovat a teď to vypadalo, že chce odejít! Rychle jsem se ho chytila za rukávy košile a zastavila ho.

„Pusť, jdu zařídit, abys vzdychala mé jméno," usmál se na mě.

„A kam chceš jít?" zeptala jsem se ho stále nechápajíc, co má za lubem, ale jeho košili jsem pustila.

„Nepůjdu vůbec nikam," řekl mi s úsměvem a mrkl na mě, než se začal sklánět k místečku mezi mýma nohama.

Konečně mi došlo, k čemu se chystá. Zprudka jsem do plic nabrala vzduch a pak ho v sobě nevědomky zadržela. Zvedla jsem hlavu a až křečovitě jí přidržovala nahoře, jen abych na něho viděla.

Zastavil se jen kousek od středu mezi mýma nohama. Shlížel tam a mně se najednou zdálo, že snad i on zapomněl dýchat. Potom pohnul rukou a natáhl prst, který jsem zanedlouho ucítila na vrcholku mých vnějších stydkých pysků.