A tak se ptám... Proč?
Kde se stala ta chyba, že se k sobě chováme jak cizinci?
Kdy se stala?
Byl to osud?
Chtěl někdo, aby to takhle dopadlo?
Asi evidentně ano, když jsme zde.
Na okraji propasti, jeden druhému cizí.
Neschopni si navzájem porozumět, uvězněni ve věčném koloběhu hádek.
Před námi sny, kterých jsme chtěli dosáhnout, za námi cesta plná růží.
Najdeme se ještě?
Já se snažím, chci aby to bylo jako na začátku.
Plné smíchu, humoru, pošťuchování a lásky.
Ale chceš to tak i ty?
Nebo jsem pro tebe jen přítěž?
Vidíš v tom smysl?
ČTEŠ
Book of Books
RandomSny, přání, úvahy a myšlenky, nic víc nečekejte : Třeba v tom najdete nějaký potencionál.
