porod

12 2 0
                                    

 Bylo půl páté ráno, když se můj potomek rozhodl začít cítit potřebu spatřit tento svět.

Chvílemi jsem měla pocit, že omdlívám, ale i tak to byla radost.

Konečně budu držet v rukách uzlíček štěstí. Devět měsíců jsem ho viděla jen jako tvorečka na obrazovce a teď ho konečně budu mít i v náručí.

Porodu jako takového jsem se vůbec nebála, ničeho jsem se nebála, byla jsem připravená, ale když na to došlo, začala jsem panikařit.

Nebyla jsem si ničím jistá a bolesti tomu nepřidávaly.

V šest hodin už jsem kojila uzlíček štěstí...

Book of BooksKde žijí příběhy. Začni objevovat