Štve mě svojí nerozhodností, mate mě tím co chce.
Nejdřív hrát s klukama, a potom mluvit se mnou, kdy pochopí, že to nezvládám, bud bude celý můj, nebo celý jejich, nedokážu se smířit jen se 40 %.
Nejsem smiřitelná se spoustou věcí.
Cítím vůni, přemýšlím. Přemýšlím, jestli ji miluji, nebo mě vytáčí.
Jsem závislá a ta myšlenka mě ubíjí, chi být soběstačná a ubližuju. Nevím jak dál, nevím nic, zhola, možná tohle bude poslední zápis a třeba najde vola, co si ho přečte a uvidí jen blbou lidskou duši trpící životem.
Možná jednou budu litovat, možná se jednou budu proklínat, možná se jednou budu chtít vrátit, ale nevím.
Nevím, co bude zítra, pozítří, za týden, deset let.
Nevím a proto se ztrácím.
Nevím a proto se viním.
Nevím a proto umíráme...
ČTEŠ
Book of Books
RandomSny, přání, úvahy a myšlenky, nic víc nečekejte : Třeba v tom najdete nějaký potencionál.