Book of Books

Nová etapa

 „Těšíš se holčičko?" podívá se na mě mamka.

„Ano, ale mám strach." podívám se před sebe.

Zítra by měl nastat den D.

Je přirozené, že mám strach, jsme ve stresu a bojím se, že nic nevyjde.

Noc byla snad nejdelší v mém životě a ráno příliš uspěchané.

Nic se nestíhalo, na nic nebyl čas.

Všichni běhali po domu mojí babičky a pomáhali, kde mohli.

Po ramenou se mi vlnily vlasy, ve vlasech byl věneček z lučního kvítí a po těle mi splývali šaty, jako z pohádky.

U dekoltu začínali vínovou barvou, pomalu přecházeli z vínové, přes červenou až do čistě bílé.

Žádné krajky, žádné zdobení, jen šaty dle mých představ.

V určitých momentech až pohádkové, jak pro vílu šité.

V pokoji se mnou byly mamka, babička a sestra.

Všechny na mě koukali se slzami v očích.

Já celý den byla jako ve snu. Moc nemluvila. Vše si prohlížela. Nemohla uvěřit.

Začne nová kapitola našeho života.

Nová, neobjevená.

Do pokoje vešel i táta.

I přes všechny neshody, co jsme kdy měli - a některé stále máme - mě povede on.

V saku mu to sluší.

Když shodil nějaký ty kila vypadá v tom saku velmi přitažlivě.

Čím blíže byl osudný moment, tím víc jsem si uvědomovala realitu.

Není to sen, děje se to.

Stoupla jsem si pod oblouk z růží, kde na mě čekal táta a pomalým krokem vyšla.

Všechny oči se upírali na mě.

Sledovali mé šaty, vlasy, kytici i bosé nohy.

Byla jsem středem pozornosti.

Pomalu jsem zvedla zrak a málem se mi podlomily kolena.

V saku vypadal ještě líp jak normálně, je-li to možné.

Vlasy roztomile rozcuchané, kolem krku motýlka, na sobě jen bílou košili a kalhoty přichycené kšandami.

Vše podtrhovali elegantní brýle.

Nevypadalo to blbě, jako bychom neměli na oblečení, působilo to vše uvolněně a vzdušně. Lehce.

Sliby nebyly. Není důvod. Vše co jsme mohli už jsme si slíbili.

Lásku.

Věrnost.

Podporu.

Kompromisy.

Vše co mohlo být, bylo řečeno.

První polibek.

První manželský polibek.

Jiný a přesto stále tak dokonalý.