Gai̶y no jutsu [ItaDei, HidaSaso, YahiNaga🖤Na přání] ✓

5. Karanténa

Sasori toporně kráčel do jedné ze sklepních laboratoří se skelným nepřítomným pohledem a jediné, co cítil, bylo neuvěřitelně silně nutkání provést to, nad čímž přemýšlel již několik posledních týdnů. Nejprve ta potřeba stát se znovu člověkem nebyla tak silná a jednalo se pouze o několik zbloudilých myšlenek, ale teď... jaké by to asi mohlo být, zase konečně cítit dotek cizí dlaně na svém těle? Ne, že by byl zamilovaný, nebo tak něco, ale i v této organizaci se našel někdo, kdo ho zaujal, z něhož sexappeal sálal spolu se strachem. A to byla kombinace, která ho prostě vždycky neuvěřitelně brala.

Trochu úchylně se v duchu pousmál, než zahnul za roh, ještě chvíli kráčel temnou chladnou uličkou, než se konečně zastavil u jedněch z dveří. Z kapsy kalhot vyndal klíče, odemknul a vstoupil dovnitř. Hned za dveřmi zmáčknul vypínač od lustru, který chvíli trochu strašidelně problikával, než se ustálil na zlehka osvětloval každý z koutů místnosti.

Akasuna se vydal k jednomu z laboratorních stolů, na pracovní desku hodil deník se vzácnými technikami a nalistoval požadovanou stránku, kde se psalo o složitém a těžkém, ale pro něj osvobozujícím jutsu, které ho sice připraví o nesmrtelnost, ale bude si díky němu moct pořádně vrznout. A to za to stálo!

***

"Děje se tu něco kurva divnýho," zanadával Kisame, zatímco nervózně procházel po pokoji, "Tohle sakra není normální!"

Tmavovlasý sedící na posteli jen pokrčil rameny. "Třeba to není zas tak hrozné... nikdo není násilnický, jen prostě-"

Druhý se zastavil na místě a vykulil oči. "Že není? Sakra Itachi, podívej se na sebe, pro Jashina," vyjekl a dlouhým prstem ukázal na to, jak sedí na posteli v tureckém sedu jako nějaký hipík, "Tohle prostě nejseš ty. Nesedáváš na posteli s nohama propletenýma do sebe jako nějaká třináctka. A-a-a rozhodně takhle hodně s nikým nemluvíš, seš tajemnej a tichej. A co to s tím Deidarou, hm? Celý léta ho ignoruješ a najednou ti přijde jako dobrej nápad začít ho líbat? Vždyť ho nesnášíš!"

Kisame řval a rozhazoval rukama kolem sebe, jako kdyby měl hysterický záchvat.

"Nikdy jsem neřekl, že ho nenávidím, možná, že právě-"

"To je ale přesně ono!" vypískl žraločí muž, "Neřekls to, protože ty prostě neříkáš, jak se cejtíš. Jsi tichej, chladnej a tajemnej! A tak by to mělo zůstat!"

Druhý muž jen zlehka nakrčil obočí, jako kdyby tomu, co jeho partner říkal, tak úplně nevěřil. Do hlavy mu stále skákaly podivné myšlenky o plavovlasém drzém členu jejich organizace a na to, jak dokonale chutnaly jeho rty a proč přesně byl takový ignorant, že ho vždycky raději jen beze slova obešel a nezkusil ho políbil dřív.

"Co chceš udělat?" zeptal se místo toho a jemně se pousmál, což Kisameho neuvěřitelně vykolejilo.

,On se kurva... usmívá?!'

V další vteřině složil ruce na hrudi a pohled mu ztvrdl. "Nechám tu vyhlásit karanténu. A ty se odtud ani nehneš, jasný?!"

Druhý jen mykl rameny. "Pro mě za mě," zamrkal ochotně jako plyšový medvídek.

"Skvělý, fakt skvělý! Zajímalo by mě, kdo má tohle svinstvo na svědomí, jestli ta banda blbců z Konohy, písečný huby ze Suny, nebo starej dobrej Orochimaru!" s těmi slovy se otočil, vyšel z pokoje a prásknul za sebou dveřmi. Užuž se chystal vyrazit do hloubi skrýše, když se zarazil na místě a raději se otočil.

Několika rychle provedenými pečetěmi uvalil na dveře pokoje i okolní stěny svazovací jutsu a pomodlil se k Jashinovi, aby Uchiha nedostal nějaký záchvat a nechtěl se za objektem svého zájmu dolovat přes podlahu.