Gai̶y no jutsu [ItaDei, HidaSaso, YahiNaga🖤Na přání] ✓

10. Olej na řízky

Jakmile se plavovlásek ponořil do hlubokého polibku, uvnitř v nitru se mu rozletěla hromada motýlů narážejících do jeho břicha a srdce se mu zběsile rozbušilo. V mysli se mu okamžitě vybavila ne zas tak dávná vzpomínka na to, jak dokonalý jejich první polibek vlastně byl, když si odmyslel ten strašný šok. Neuvěřitelně zatoužil po tom, aby ho Itachi znovu tak vášnivě líbal jako předtím, a tak se ještě víc postavil na špičky a pořádně se k němu přitiskl, aby se k němu dostal ještě blíž. Jeho nos okamžitě ovanula tmavovláskova mužná vůně, z níž se mu rozklepala kolena a nohy zrosolovatěly tak moc, že náhle zcela ztratil oporu a dozajista by se zřítil k zemi, avšak druhý muž zareagoval naprosto bleskurychle, omotal kolem něj dlouhé silné paže a chytil ho v oblasti kříže dřív, než se stačil skácet na zem jako pytel brambor.

"Tohle není dobrý nápad," vydechl, ale neudělal vůbec nic pro to, aby se od něj dostal dál, ba naopak se k němu tváří ještě víc přiblížil a rty se jemně otřel o jeho hebkou pokožku a spokojeně vydechl, "můj život-"

"Není řízenej žádným posraným scénářem. Jenom ty můžeš ovlivnit, jak bude pokračovat... tak proč si ho trochu nezpříjemnit, hm?" nadhodil blondýn, natiskl se na něj, zvednul pravačku a jejími prsty se zabořil do dlouhých černých pramenů, zlehka ho chytil za temeno a přitáhl si ho k sobě blíž.

Uchiha se nenechal dvakrát pobízet a na rty mu vtiskl krátký polibek. "Co když ale jeden z nás zemře?"

Dei jen mykl rameny a zazubil se. "To už k naší práci prostě patří. Proč bych si z toho měl dělat těžkou hlavu právě teď, hm?"

S těmi slovy se na všechny pochybnosti, své i jeho, naprosto vykašlal, hodil je za hlavu a konečně černovláska pořádně políbil, tak, jak si to celé ty tři dny tajně představoval. Zatímco jednou rukou stále držel jeho temeno, druhou mu položil na hruď, pod níž splašeně bilo Uchihovo srdce a jemně po ní přejížděl. Se zavřenýma očima ho hluboce líbal a užíval si, jak dokonale mu starší odpovídá, jak do sebe úžasně zapadají a pasují. Jak bylo možné, že si toho ani jeden z nich nevšiml už dřív?

Na vteřinu se vycenil zoubky, něžně mezi nimi sevřel Itachiho spodní ret a zlehka skousl, za což mu poděkoval tichým zalapáním po dechu, jež mu na tváři vyvolalo spokojený úsměv. V dalším momentě vystrčil jazyk, pomalu přejel celou konturu jeho rtů a znovu jej kousl, aby si vydobyl přístup do jeho úst. Jakmile jazykem vklouzl do té horké jeskyně, chystal se ji začít rychle plenit, ale v tu chvíli se tmavovlásek pravděpodobně probral ze všech splínů a konečně převzal iniciativu.

Dřív, než se blondýn stačil vzpamatovat, jejich jazyky spolu vedly krutý boj o nadvládu, který mohl vyhrát jen jeden z nich. Deidara téměř zadržoval dech, mezi prsty drtil látku Uchihova trička a měl co dělat, aby se na místě nerozsypal na malé kousíčky. V té chvíli vůbec nechápal, jak bylo možné, že ho chtěl někdy porazit, nebo ho dokonce zabít. Teď si vážil naprosto každé vteřiny, kterou s ním mohl být. Svým způsobem měl Itachi totiž pravdu - vzhledem k tomu, jaký byl jejich životní úděl, mohl jeden z nich v podstatě kdykoliv zemřít. Pro něj to ale nebyla stopka, ale naopak jízdenka užít si toho co nejvíc v co nejvíc krátké době to šlo.

Stejná myšlenka se patrně prohnala hlavou i jemu, jelikož své polibky náhle zintenzivněl a začal ho líbat skoro až hladově. Jeho ruce se naprosto vymkly kontrole a rozutekly se po blondýnově těle, kam jen mohly. O vteřinu později, zatímco se jeho dlouhé, bledé prsty seznamovaly s plavovláskovou horkou, skoro až žhnoucí pokožkou, ho začal pomalu odstrkovat k vlastní posteli.

Dřív, než se Deidara nadál, narazil lýtky do pelesti a v další sekundě už padal, jen aby v dalším momentě spolu s Uchihou dopadl na měkkou matraci. V hloubi duše jen doufal, že se mu to všechno jenom nezdá.

***

O několik desítek metrů dál v kuchyni si mezitím Hidan a Sasori užívali zcela po svém. Bylo to teprve několik okamžiků, co rudovlásek hodil za hlavu, že je jeho milenec tím tajemným jutsu, nebo nějakým opravdu divným virem také zasažený, ale teď už tady před ním klečel nahý a za stálého zírání do jeho rudofialových očí si strkal jeho penis skoro až do žaludku. Velkými, hnědými hloubkami zkoumal každou jeho spokojenou grimasu, než se jen s jeho délkou v ústech pobaveně usmál a konečně ho začal pořádně kouřit. A že se s tím vůbec nepáral! Teď nebyl žádný čas na nějaké jemné, pomalé kouření a nesnesitelné dráždění, ale na krátkou předehru k pořádné šukačce, kterou nezažil již několik dlouhých desítek let!

Několikrát zamrkal, aby vyhnal z hlavy všechny ty zbytečné myšlenky a konečně se začal věnovat tomu perfektnímu arzenálu, který měl v puse. Opětovně rozpohyboval hlavu a i přesto, že ho kvůli Hidanově úctyhodné šířce pálely koutky, začal po něm klouzat jak smyslů zbavený. Pořádně a hluboce ho kouřil, tak, jak nejlépe uměl, nebo jak si to aspoň pamatoval. Zatímco si pomáhal pravou rukou, jíž ho pořádně silně tiskl u kořene, aby mu tak dodal ještě větší tlak, levačkou vyhledal jeho semenem přeplněné míčky přitažené k tělu a začal je jemně, ale pevně hníst a masírovat, aby ho ještě víc vyburcoval.

Hlasité vzdechy, jimiž ho bělovlásek zahrnoval, ho neuvěřitelně hladily na duši, ale taky na egu a způsobovaly, že jeho vlastní mužství tvrdlo k prasknutí a ze sametově jemného žaludu mu na podlahu odkapával preejakulát v pravidelných intervalech. Z toho důvodu mu ani nevadilo, když mu mladší zabořil prsty do vlasů a v dalším momentě proti němu několikrát přirazil.

Hidan ještě několikrát pohnul boky v před a spokojeně hekl, než se od něj oddálil a s nadrženým výrazem v obličeji ho chytnul a nahým zadkem ho s mlasknutím položil na kuchyňskou linku. Rukama mu od sebe roztáhl kolena, donutil ho roztáhnout nohy a v momentě, kdy mu pohled padl na nádherně svraštělý, narůžovělý otvor, si jazykem přejel vyprahlé rty. Pak se stisknul v dlani a chystal se, přiložit žalud k té dokonce prdelce a konečně ji začít pořádně mrdat, když ho v dalším počínání vyrušil Sasoriho hlas.

"P-počkej!" vyjekl a ve tváři se mu najednou objevil silný strach, "Tohle tělo je v podstatě panic. Nechci abys mě s tou svojí obří kládou roztrhal na cucky!"

Hromotluk jen nakrčil obočí. "A kde mám podle tebe teď asi sehnat lubrikant?" zeptal se a složil ruce na hrudi, což vzhledem k jeho postavenému klacku vypadalo poněkud komicky. Nadechnul se, aby ještě něco řekl, ale pohled mu v další vteřině padl na olej v plastové nádobě, který, samozřejmě naprosto náhodou, stál jen kousek od nich. Rychle po něm šmátnul. "Co tohle?"

"Nehráblo ti?" vyjekl rusovlásek, "jdeme šukat, ne smažit řízky!"

"Chceš se na to snad teď vykašlat a jít do sámošky pro něco vhodnějšího?" nadhodil, "nebo máš nějaký lepší nápad?"

Akasuna ještě několik okamžiků zíral z něj na řepkový olej (samozřejmě z čistě Bio výroby) a zase zpátky, než si nakonec povzdechl.

"Fajn!" zamručel, "ale jestli mě budeš píglovat tak, až budu smrdět jak připálený hranolky, tak si mě nepřej!"

***

V horním patře, tam, kde ještě nedávno bývala kancelář zakladatelů, se Peinovi konečně podařilo dostat se z kumbálu, kam ho před třemi dny Kisame zavřel. Jakmile byl venku, vyvalil oči na tu šílenou spoušť, která zbyla z jejich kanceláře po tom, co Nagato-

Nagato!

Jakmile si na rusovláska Yahiko vzpomněl, ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu. Propletl prsty obou dlaní do sebe, prokřupal si klouby a pak se skrz všechny ty trosky vydal tam, odkud cítil vycházet kamarádovu chakru.

Bylo na čase mu ukázat, jak moc ho ve skutečnosti miluje a že bez něj vážně nemůže žít!