Gai̶y no jutsu [ItaDei, HidaSaso, YahiNaga🖤Na přání] ✓

6. Rozhovor

V okamžiku, kdy skrýší dozněla slova žraločího může, mladý blondýnek jen nechápavě vykulil oči a dolní čelist mu šokovaně povadla. Jak jako, karanténa? Jashine, co to zas bylo za výmysly? A byl to fakt, nebo se jednalo o tradiční požární cvičení? Protože jestli jo, měl toho akorát tak dost! Když to tu bylo naposledy, zrovna si vybíral, jaký vlasový kondicionér ten den použije. A jelikož to byla opravdu těžká volba, vůbec nepostřehnul ani prvotní oznámení, ba dokonce ani sirénu, takže pak dle slov vedení imaginárně uhořel. A ještě pak za trest musel celý týden mýt nádobí po ostatních. A jelikož držgrešle Kakuzu nebyl schopen ani koupit základní kuchyňské vybavení, totálně si přitom zničil nehty...

V okamžiku, kdy na předešlé události s pološíleným výrazem ve tváři vzpomínal, vrazil do pokoje až podezřele moc udýchaný Sasori, nad čímž musel blonďák jen nakrčit obočí. V životě svého týmového partnera neviděl zadýchaného. Že by projednou Kisame nekecal, něco se opravdu dělo a Akasuna byl jedním z nakažených?

"Je ti dobře?" zeptal se a podezřívavě si ho prohlédl od hlavy až k patě. Nemohl si pomoct, ale muž se mu zdál jakýsi jiný, než když odsud před hodinou odcházel. Zaprvé nevypadal vůbec strnule jako pokaždé, ale spíš jako kdyby ho něco bolelo, a tváře měl podivně zarudlé. Jak mohl mít kus dřeva, pro Jashina, načervenalé tváře?

Sasori se zamračil. "Ještě jednou se mě na to někdo zeptá a začnu zuřit," odsekl rozladěně a obličejem mu projela naštvaná grimasa, až ho z toho zabolely mimické svaly.

S práskotem za sebou zavřel dveře a vyrazil ke své posteli. V momentě, kdy kolem něj procházel, Dei sebou cuknul a trochu vyděšeně vyskočil na matraci svého lůžka.

Rudovlásek jen nechápavě zavrtěl hlavou. "Hrabe ti?"

"Co já vím, jestli náhodou nejseš zasaženej tím, o čem před chvilkou v rozhlase mluvil Kisame, hm!" vyštěkl a teatrálně zvednul ruce před sebe, to kdyby na něj druhý náhodou chtěl zaútočit. Nebo po něm vyjet. Vážně neměl náladu na to, aby si pak vytahoval třísky ze zadku, když by si náhodou druhý muž chtěl zašpásovat.

Starší nakrčil obočí. "Zajímavý. Neměl bych se bát spíš já tebe?"

"Co je to za kravinu?!"

"No já nevím, to mi řekni ty. Co se stalo mezi tebou a Itachim, hm? Když jsi dorazil, vypadal jsi, jako kdyby ti uletěly všechny včely!" obořil se na něj a sledoval, jak druhý nukenin krvavě zrudl.

"C-co... jak-!"

Sasori pokrčil rameny. "Kisame říkal, ať tě od něj držím dál. Co se stalo tak strašnýho, hm?"

Na chvíli se mezi nimi rozhostilo hutné ticho narušované pouze cvrkáním cvrčka schovaného v jednom ze zapadlých koutů pokoje.

"P-políbil mě," vydechl nakonec Deidara a složil obličej do dlaní, jak strašně moc se styděl, "vůbec nechápu proč. V jedný chvíli jsem na něj řval a on mě tradičně obcházel, jako kdybych byl nějakej zasranej vzduch, a v další se na mě tisknul a líbal mě, jako kdyby to mělo bejt to poslední, co by chtěl před smrtí udělat."

V momentě, kdy ta slova splynula z jeho úst, jen nasucho polkl. Seskočil z matrace a posadil se na kraj postele, vypadaje, že se snad každou chvíli zhroutí kvůli tomu, že svět najednou přestal dávat jakýkoliv smysl. Užuž čekal, že na něj druhý začne řvát, co je to za naprostou blbost, nebo mu to třeba nebude věřit vzhledem k tomu, jaký vztah mezi ním a Itachim panoval, ale dočkal se zcela jiné reakce.

Akasuna se s pouhým mrkáním dlouhých tmavých řas posadil na postel naproti němu a složil ruce do klína.

"A bylo to dobrý?" zeptal se o poznání klidnějším hlasem než předtím.

Plavovlásek prudce zvedl hlavu a zcela nevěřícně na něj vykulil obě nebesky modré hloubky. Zdálo se mu to, nebo se ho jeho týmový partner vážně ptal, jaká byla líbačka s Uchihou? Jako vážně? Na vteřinu se zarazil, když se nad tou otázkou náhle zamyslel a drobnými prsty si vjel do plavých vlasů, aby si prohrábnul jednotlivé a vždy dokonale opečovávané, jemné prameny. Když to vzal kolem a okolo, ve skutečnosti to nebylo zas tak hrozné, jak si původně myslel. On sám nikdy nedělal rozdíly v tom, zda se spouští s chlapem, nebo s ženskou, takže to, že dostal pusu od muže, ho tolik nevykolejilo. Naproti tomu fakt, že to byl právě Uchiha, kdo ho políbil... to bylo teda silný kafe. Ne, že by se mu to nelíbilo, ale... TAK POČKAT, CO?!

Dei zavrtěl hlavou, aby z ní dostal všechny ty potrhlé myšlenky a místo toho se na svého týmového partnera nechápavě zadíval.

"A prej, že mě hrabe. Přemešjlíš vůbec? Je to přece Uchiha! Ten, co mě vždycky ignoroval! To přece nedává vůbec žádnej smysl!" vyjekl a kousl se do rtu.

Druhý se ale jen uchechtl, čímž na sebe zlatovláskovu pozornost upoutal ještě víc. Sasori se přece nikdy neusmívá, nesměje, nechechtá, ani nic jiného! To je, jako kdyby člověk chtěl, aby se usmívala dubová lavička. Nakonec nad tím ale jen v duchu mávl rukou a pro ten okamžik to nechal být.

"Právě, že to dává naprosto dokonalej smysl. Vezmi si, že všechny ty roky tu jen brečíš, jak tě ignoruje, jak se ti od něj nedostává patřičnýho uznání, ale co když to všechno byl jenom způsob, jak se od tebe držet dál?" nadhodil, "pak by bylo naprosto jasný, že se mu líbíš, ale vzhledem k jeho současnýmu povolání a ne zrovna dobrým vyhlídkám na dlouhej a šťastnej život, se prostě nechce vázat. A tak si od tebe radši drží odstup."

Blonďák se na něj podíval stylem, že očividně nemá všech pět pohromadě. "A co to hlášení od Kisameho, hm? Spíš to nahrává tomu, že je pod vlivem nějakýho jutsu, nebo někde chytnul nějakej sajrat, než tomu, že je do mě zblázněnej," zamručel a musel se opravdu snažit, aby v tónu jeho hlasu nezazněl ani ždibeček zklamání. Které samozřejmě vůbec, ale vůbec necítil.

Akasuna jen mykl rameny a ledabyle hodil nohu přes nohu. "Nevím jak s nákazou, ale za svůj život jsem provedl už spoustu technik a tohle vypadá jako nějaký nepovedený jutsu. Občas stačí udělat malou chybičku, abys pokazil to, co máš v plánu."

"Pořád mi to nějak nedává smysl. Jestli to je pokažená technika, z níž se nakonec stal nějakej úchylnej druh jutsu lásky, v čem je to jiný? Pořád to z člověka dělá to, co není. Jakmile to vyprchá, bude Uchiha zase normální a bude předstírat, že se to nikdy nestalo. A že neexistuju," odfrkl si Dei a zhluboka si povzdechl, "čímž jsem si vlastně vůbec ničím nepomoh'."

Sasori se lehce uculil, což v jeho případě vypadalo poměrně komicky, jelikož ještě stále neměl rozhýbané všechny obličejové svaly.

"Řeknu ti malý tajemství," pousmál se, "žádná taková technika, která by člověku vnukla úplně nový pocity, neexistuje. Nápoje lásky, techniky pro okamžitý zamilovaní, krátkodobý i dlouhodobý... to všechno je naprostej nesmysl. Pokud v nitru tu emoci cítí, ale snaží si nalhat, že to tak není, časem se to ukáže. Láska, chtíč, cokoliv... A pokud necítí nic, vůbec ho to neovlivní."

Modrooký naprázdno otevřel ústa a pak je zase zavřel. "No to je teda drsný," vydechl nevěřícně.

Drobnější muž se zvedl, zavrtěl hlavou a spráskl rukama. "Možná, že tě Itachi ještě překvapí," mrknul na něj a otočil se směrem ke koupelně, jelikož konečně po všech těch dlouhých letech hodlal znovu okusit, jaké to je, když na nahou pokožku nechá dopadat kapky horké vody masírující bolavé svaly, když ho Deidarův hlas zastavil uprostřed pohybu.

"Díky, danna," pípnul k němu zpola zamyšleně a dřív, než stačil zmizet za dveřmi, ještě dodal, "jestli chceš... můžeš se mi taky svěřit. Můžeš tisíckrát opakovat, že jsi oukej, ale nejsem slepej, ani debil. A už vůbec ne slepej debil. Co se děje?"

Rudovlasý sebou prudce trhnul a prkenně se na něj otočil. Chvíli ho jen tak zkoumavě pozoroval, než nakonec vydechl a vrazil se zpátky na postel, aby mu v dalších minutách mohl vylíčit jeho zážitky z poslední hodiny a to, proč se tak rozhodl.

***

"Cože?!" ozvalo se spodním patrem skrýše Akatsuki hystericky, "předělal ses jen proto, aby sis moh' po letech vrznout?!"