Gai̶y no jutsu [ItaDei, HidaSaso, YahiNaga🖤Na přání] ✓

11. Léčka

Rudovlasý mladý muž zrovna seděl u stolu v pokoji jediné ženy z celé zločinecké organizaci a zapisoval hlášení z poslední mise, a mezitím netrpělivě klepal nohou. Prvních pár dní se Kisamem vyhlášená karanténa poměrně dala snést, ale teď už začínal mít pocit, že pokud nebude dělat něco produktivního, patrně mu velice brzy začne šplouchat na maják. Už si přál, aby konečně bylo po všem a aby se zase mohl procházet dlouhými chodbami komplexu, jen tak si posedět ve společenské místnosti a poslouchat tlachání ostatních, nebo prostě jen vyrazit na procházku. I když většinou producírování po venku normálně moc nemusel a největší část svého volného času trávil v knihách, teď mu lehký větřík ve vlasech už docela chyběl.

Najednou se prudce zvedl, rázně se rozešel ke dveřím, naprosto odhodlaný dostat se odtud ven, aby se mohl nadýchat čerstvého vzduchu, ale v momentě, kdy sáhnul po klice, se zarazil a skousl si spodní ret. Tam někde za těmi dveřmi pochodoval ostražitý a jistě dost naštvaný žraločí muž, který se je snažil udržet v bezpečí před tou podivnou nákazou, nebo snad genjutsu, které ve skrýši panovalo. Vážně chtěl být ten, kdo naruší jím udržovanou bezpečnost? A co kdyby se něco zvrtlo a on náhodou narazil na Yahika?

Stačilo, aby si na něj jen vzpomněl, aby mu tváře lehce zčervenaly. Moc dobře si vybavoval dotek jeho rtů na těch svých a to, jak se k němu chtivě tiskl chvíli před tím, než ho musel knockoutovat jednou ze svých technik. Ne, že by se mu jeho počínání nelíbilo, nebo se dokonce hnusilo, přece jenom Pein byl vždycky velice pohledný a to už když byly děti. Měl ale velký problém vyrovnat se s tím, že by s ním snad druhý něco chtěl mít, když byli přáteli už takovou dobu. Bylo přece děsně zvláštní ten pohodový a klidný vztah mezi najednou změnit do mileneckého. Co kdyby jim to spolu nevyšlo? Jak by asi pak mohli vést zločineckou organizaci a hrát si na to, že se vůbec nic nestalo?

A pak tu byla Konan, která byla do zrzka úplně zblázněná už od dětství. Nedokázal by žít s tím, že o tom věděl a stejně se zachoval tak, aby ji společně zlomili srdce. Ne.

Tiše si povzdechl, ruku od kliky zase stáhnul, otočil se na podpatku a chystal se pokračovat v rozepsaném hlášení, když se pokojem náhle rozeznělo hlasité klepání, které jej bůhvíproč zamrazilo v pohybu.

"K-kdo je to? To seš ty, Kisame?" zeptal se hlasitě, aby ho osoba na druhé straně dobře slyšela.

Chvíli bylo ticho, než se ozval tichý, klidný hlas. "To jsem já, Yahiko."

V Nagatovi zatrnulo a žaludek se mu několikrát zhoupnul.

"C-co tu chceš? Já... já nemám zájem, jdi pryč!" vyjekl.

Muž na druhé straně dveří si povzdechl a podle zvuku, který se ozval hned poté, si domyslel, že se o dřevěnou desku opřel zády.

"Přišel jsem pro tebe, už je po všem," odpověděl tentokrát, "Už se nemusíš schovávat."

Rudovlásek silně stiskl ruce v pěst a zamračil se. "Myslíš si, že jsem snad úplnej výmaz? Je mi jasný, že bys řekl cokoliv, abys mě dostal! Jestli je po všem, chci to mít potvrzený od Kisameho, do té doby se odtud ani nehnu!" vyštěkl a složil ruce na hrudi.

Druhý leader smutně vydechl. "Hele já vím, že si myslíš, že kecám, taky bych si nevěřil, a proto jsem se ti přišel omluvit. Naší milovanou sushi rolku bych zavolal, ale bohužel to tak trochu nejde."

"Jak jako?" nechápal rudovlasý.

"On je, hmm... jak bych to řekl? Tak trochu v bezvědomí... V momentě, kdy nás začal pouštět, to nakonec zasáhlo i jeho, jen v mnohem větším měřítku, tak jsme ho museli sundat. Klidně si zkontroluj tok jeho chakry. Nelžu ti."