Gai̶y no jutsu [ItaDei, HidaSaso, YahiNaga🖤Na přání] ✓

13. O pár dní později - KONEC

O několik prosouložených a promazlených dní později...

Když se toho rána, přibližně někdy po týdnu od zasažení tím podivným jutsu, virem, bakterií, nebo co za hnus to vlastně bylo, všichni probudili, většinu z nich čekalo opravdu nepříjemné překvapení. Účinky techniky jednoho nejmenovaného legendárního Sanina, o níž nikdo z nich samozřejmě neměl ani potuchy, začaly pomalu, ale jistě mizet, až nakonec vyprchaly úplně a někteří z obyvatelů jeskynního komplexu Akatsuki skrýše se dostali do víc, či míň nepříjemné situace.

"Já se ti fakt strašně moc omlouvám, v-vůbec nechápu, co to do mě tenhle tejden vjelo!" pištěl skoro zrzavý muž s mnoha piercingy, což mu popravdě nebylo vůbec podobné. V obličeji, kde se většinou mísila přísná grimasa s pohodovou a přátelskou, měl nyní výraz plný studu a vypadal, že se snad každou chvíli rozbrečí. Seděl na posteli úplně nahý a zakrýval se dekou co nejvíc to šlo, aby jeho kamarád z dětství a spoluzakladatel jejich malé zločinecké organizace neviděl už nic z toho, jak ho Jashin stvořil. Teda ne, že už by v předešlých dnech neviděl všechno. Na okamžik sklopil zrak a oříškově hnědým pohledem se zapíchl do přikrývky. Tváře měl úplně červené studem a klepal se po celém těle. "K-Kisame měl pravdu, moc dobře věděl, že se mnou něco není v pořádku! J-já se omlouvám!"

S posledními slovy zvedl zoufalý zrak a zadíval se do očí svého nejlepšího přítele, doufaje, že mu jeho naprosto nevhodné a hrozné chování odpustí.

Nagato, oděný jen v saténovém růžovém županu, který našel u Konan v koupelně, silně stiskl zuby, až hlasitě zaskřípaly a ruce v pěst, aby se uklidnil. Donutil se nasadit ve tváři naprosto kamennou grimasu a potlačil silný pocit bolesti, který se obalil kolem jeho srdce. Nasucho polkl a zhluboka se nadechl. Tak tohle teda vážně nečekal! Ještě před chvilkou se spolu váleli v objetí po tom, co se po ránu vášnivě pomilovali a teď tohle? A stačilo k tomu jen to, aby se zvedl a vypadnul na chvíli do sprchy, aby ze sebe smyl všechen pot a sperma?

"N-Nagato?" kníknul zrzek a trochu víc se v momentě, kdy na něm ulpěl pár fialových očí, zakryl peřinou.

Jmenovaný se přinutil k tomu potlačit všechny pocity zrady a jen rázně kývl hlavou. "Takže konečně jsi normální?" zeptal se poněkud kousavěji, než měl ve zvyku, "Takže ta šaráda může konečně skončit?"

"P-promiň, já fakt n-nechtěl! T-ty... spolupracoval jsi se mnou jen proto, abys měl svatej pokoj, žejo?" zeptal se trochu roztřeseně.

Shinobi z klanu Uzumaki jen pokrčil rameny. "A co sis jako myslel? Známe se celej život, vážně si o mě myslíš, že jsem nějaká buzna?" zachechtal se nuceně, odvrátil se a začal hledat svoje oblečení, aby ho na sebe mohl ve spěchu naházet a jít se vybrečet do nejbližšího kumbálu. Když byl konečně ustrojený, ještě se na Yahika otočil. "V kanceláři tě čeká fakt velkej bordel, kterej si budeš muset uklidit. A jelikož si byl teď nějakou dobu mimo a choval se nepatřičně, přeberu dočasně post hlavního leadera já."

S těmi slovy se otočil a ladně odkráčel dírou ve zdi, která zbyla po Kisamem. Nechtěl totiž, aby ho jeho nejlepší přítel viděl zklamaného a zrazeného, že z toho, co se mezi nimi v poslední době odehrávalo, vlastně vůbec nic nebude.

***

O několik pokojů dál naproti sobě na posteli seděli Hidan se Sasorim a zírali na sebe, jako kdyby se viděli poprvé.

"Předpokládám, že to, co tě zasáhlo, právě asi přestalo účinkovat, že?" nakrčil pobaveně obočí Akasuna a jen s poloúsměvem na rtech zavrtěl hlavou.

Tak nějak očekával, že něco podobného dřív, nebo později nastane, ale tak nějak doufal v to, že to bude právě později. Na jednu stranu mu bylo docela líto, že je po všem, ale na druhou mu docházelo, že vlastně ani nemá čeho litovat. Jasně, udělal ze sebe člověka právě kvůli Hidanovi, protože mu vždycky přišel neuvěřitelně sexy, a z části tak přišel o svou nesmrtelnost, ale těch pár dní po jeho boku a hlavně pod jeho tělem, horkými polibky a drsnými přírazy si vážně užil a díky tomu všemu poznal, jak moc mu tahle intimita v dřevěném loutkovém těle chyběla. Takže i když bělovlasý už očividně neměl vůbec žádné nutkání, prošoustat ho matrací a pak podlahou někam do sklepa, i tak si to báječně užil.