6.Díl

2.1K 43 0
                                    

Šla jsem do kuchyně odložit večeři a vzít si nůž na obranu. Vratila jsem se ke gauči a snažila se vzbudit toho chlapa.

Kopla jsem do něho a on se probral "Co to zas je?" Kopla jsem zase do jeho nohy. "Kurva proč máš nůž!"

Byl vyděšenej on ze mě než já z něho a rozhodla jsem se promluvit.
"Kdo jsi a co tu chceš?"

"Jakub mě sem poslal že mám pohlídat jeho ségru a můžeš schovat ten nůž? Myslím že ty jsi Nataša že? Jmenuješ se Nataša, říkal to Jakub."

"Jo jsem a ty jsi kdo?"

"Robert a ty už schovej ten nůž. Zítra tě mám odvézt do Pardubic."

"Myslíš dneska? Já tu ještě mám večeři." Říkala jsem když jsem odnášela nůž. "A co kdyby jsme do těch Pardubic nejely?"

"Myslím že tam musíš. Jakub říkal že tě má v opatrovnictví nebo tak."

"Jo takže si už stihl zastěžovat." Řekla jsem a žačala večeřet.

"Stěžoval si jen na to že musel odjet do Pardubic bez tebe. A že jsi ho neposlechla."

Zasmála jsem se. "Není to má matka abych ho poslouchala. A ty taky ne. Já do Pardubic nejedu!"

"Hej!! Do Pardubic jedeš ať se ti to zlíbí nebo ne. Nejsi královna kvůli který se všechni poserou. Prostě budeš poslouchat starší." Řekl celkem klidně. Já bych se neudržela a zařvala bych.

"Jo to stejný bych mohla říct o Jakubovy. Chodím do práce postarala bych se o sebe sama, zvládla bych to."

"Akorát si děláš zbytečný problémy."

Když jsem dojedla večeři šla jsem do pokoje. Dlouho jsem nemohla usnout, přemýšlela jsem co vše se kvůli stěhování změní. A to vše je fakt na hovno. NECHCI TAM JET.

---Pondělí ráno---
Vztala jsem ve 12 a Robin dělal oběd. Šla jsem do kuchyně se napít a zjistit do Robin vaří.

"Ty něco vaříš?" Zeptala jsem se.

"Jo špagety se sýrovou omáčkou, vím že jsi špagety měla včera ale je to rychlí a lehký jídlo a máme na dnešek naplánovanou cestu do Pardubic." Připoměl mi tu nechtěnou cestu.

"Jo to nevadí." Řekla jsem smutně.

"Za tři minuty bude oběd hotovej tak si pak jdi zabalit věci, pak je hodím do auta.

---po balení kufrů---
"Natašo? Jedem?"

"Jo, můžeme jet. A jak dlouho pojedem?"

"Tak 2 hodiny, budeme tam asi v 16³⁰."

"A promiň že jsem na tebe včera vytáhla nůž."

"Jo nemusíš se omlouvat nečekala jsi mě. Byl to šok ale v pohodě."

...

"Za 15 minut tam budeme." Řekl a já si uvědomila že se mi za 15 minut změní život. Budu tu ta nová a budu se muset seznamovat s novejma lidma a navíc se bojím. Bojím se jestli se Jakub hodně změnil a jestli spolu budeme vycházet po tom co jsem včera a v pátek udělala.

"Jakej je Jakub?"

"No, je v pohodě."

"Myslíš si že na mě bude naštvanej za to co jsem udělala?"

"Chtěl bych tě nejak uklidnit vím že to pro tebe je obtížný ale nevím. Jsi jeho sestra a on se rozhodl že tě vezme do opatrovnictví a řekl bych že toho nebude nikdy litovat."

"Mám z toho všeho strach. Je toho na mě moc."

"Hlavně klid vše bude v pořádku uvidíš. Vše si nějak usedne." Začal parkovat a jeho slova mi ani trošku nepomohly.

"Vytáhnu věci z kufru a promluvím si s Jakubem zatím tu zůstaň jo?"

"Dobře, jen mu neříkej to co sem ti teď řekla prosím."

"Neboj nic co jsme si řekly mu neřeknu." Myslím že udělá pravej opak.

~pohled Robina~
Vyndal jsem Natašiny věci z kufru a šel k domu. Odemkl jsem dveře a položil kufry na chodbu. Do chodby zrovna vběhl Jakub.

"Kde je Nataša?" Řekl se zmatením v hlasu.

"Je v autě, ještě než za ní půjdeš mi prosim tě slib že na ni nebudeš řvát je to malá holka a má tě ráda, záleží jí na tobě a vše je pro ni nový tak jí nezkaž hned první den."

"Dobře ale musí pochopit že má poslouchat ne si dělat co se jí zlíbí."

"To bych řekl že z toho co mi řekla to pochopila. A teď běž za ní a buď milej, máš super sestru tak si jí važ."
Neznám ji ani pořádně den ale něco jsem říct musel a nezdá se jako blbka.

"Děkuju Robine." Řekl Jakub a já šel pozdravit kluky.























Děkuju za to že hlasujete⭐ pro můj příběh a děkuju za to že to čtete🧡 a pokud někde uvidíte nějaký chyby tak mi to prosím zdůražněte v komentářích děkuju🧡⭐ a toto je zatím jedna z nejdelších částí, má 700 slov. Plánuji psát části nad 1000 slov takže o polovinu víc než byly dlouhé části do teď, to sem se snažila aby měli minimálně 500 slov.

Sestra | Milion+ fanfikceWhere stories live. Discover now