Sestra | Milion+ fanfikce

3.Díl

"Musíme tu být dokud nepříjde tvůj bratr." Jak to dořekla domem se rozezněl zvonek.

"Asi tu je dřív, jdu otevřít." Došla jsem ke dveříma a váhala jestli vůbec mám otevřít ale chtěla jsem aby ty policati zmizeli.

"Ahoj Natašo." Obejmul mě ale já jsem tam jen stála s rukama u těla a chtěla jsem aby mě už pustil, řekl tý nezvaný návštěvě aby zmizela. Potom bych se vypařila já někam do parku se ožrat.

"Nazdar" Všimla jsem si že na chodbě stojí ti policajti a šli za Jakubem.

"Dobrý den, Jakub Vlček." Natáhl k nim ruku.

"Dobrý" řekli zborově. " Jste bratr Natálie že ano? Takže vás tu už můžeme nechat. Ahoj Natálie, jen nedělej něco čeho bys mohla litovat. Vím jak bolí ztrata." Řekla ta policatka.

"Jo tak to si nechte pro psychologa a ne pro mě. Mě to fakt nezajímá a už jděte!"
Fakt mě sere mluví jen ona a ten týpek řekl jednou dobrý den a ať se nevnucuje, dobře mohla jsem to říct jinak ale z Jakubova příjezdu se mi v těle začala vařit krev.

"Tak my už fakt půjdeme, Nashledanou." Řekl ten chlap.

"Nashledanou." Řekl nevýrazně Jakub.

Jak odešli tak jsem šla do pokoje pro peněženku a šla na chodbu kde stál Jakub.

"Ty někam jdeš?" Řekl, po tom se na mě podíval, když sem si obouvala boty.

"Jo jo jdu ven, ale já se vrátím víš." Řekla jsem trošku naštvaně.

"Chápu že jseš naštvaná. Zemřela nám matka." Řekl smutně, bylo vidět že ho to mrzí.

"Hele teď jsem asi víc nasraná z toho že ses tu ukázal po několika letech co sem tu musela bejt SAMA! Jen si sem přijedeš po tom všem, po tom co si utekl, nechal mě tu s tím zkurveným tyranem! Vole, ty si sem příjdeš a řekneš že mě chápeš? TY JSI NEBYL KAŽDEJ DEN BITEJ TÍM ZKURVYSYNEM!!" Praskali mi nervy byla jsem tak naštvaná a k tomu smrt matky, která mi chybí víc než si uvědomiju ale budu silná.

Na to mi nic neřekl jen odešel do obýváku a já šla ven, se zase zlít do zapomnění. "Říkála sem si že budu silná ale sem se zase ožrala." Říkala jsem už opilecky. Nikdo mě neslyšel byla jsem na nějaký lavičce a všude byla tma, byla zima a já potřebovala jít domů. Cestu od obchoďáku k mému domu jsem znala na zpamět. Ale dnes bylo těžší se tam vrátit. Za prvé byl tam Jakub s kterým bych se po mém výlevu srdíčka fakt potkat nechtěla, protože fakt nedávám když mám s někým něco řešit po tom co sem se mu otevřela. Přijde mi to slabý, ikdyž ani není. Ale má hlava to má spojený se slabostí, kterou jsem najevo před Michalem dávat nechtěla. Slzy nic neřeší a navíc když sem brečela mě mlátil ještě víc.

Po mém vzpomínání na staré časy, které se staly starými ode dneška jsem se dostala před dům. Ještě se ve vnitř svítilo asi na mě čeká.

Doufám že se vám třetí část líbila. Pokud ano dejte ⭐
Lora<3