Sestra | Milion+ fanfikce

9. Díl

Došel jsem k jejímu pokoji zaklepal a otevřel dveře ale byly zamklý. "Natašo, odmekneš mi dveře prosím, tady Jakub." Řekl sem a znovu zaklepal.

"Jo už du." Řekla fakt otráveně. Odemkla, otevřela dveře a řekla "No, co chceš zrovna tu něco řešim."

"Jenže budeme obědnávat jídlo tak se tě jdu zeptat jestli něco nechceš objednat?"

"Hlad celkem mám a aspoň si na chvilu odpočinu od toho zkurvenýho počítače. A co budeme objednávat?"

"Budeme objednávat něco z Caffeterie... Jo ty vlastně nevíš co cafeterie je za restauraci ne? To je italská kuchyně a fakt dobře vařej."

"Ok, tak mi objednej nějakej těstovinovej salát se zeleninou a nejlíp bez masa." Řekla a mě trošku upadl úsměv. Myslel jsem si že si pujde dolů vybrat a taky se trošku pobavit s klukama, škoda ale přemlouvat ji nebudu.

"Dobře, těstoviny, salát bez masa." Na to jen odpověděla roztomile a  potichounku jojo.

Pak jsem sešel schody a šel do obyváku nadiktovat objednávku Nataši a přemýšlel co si objednám já.

"Jo tak já si dám nějaký špagety" řekl Hasan Tomášovy a on objednávku naklikal do mobilu.

"A co si dáš ty a Nataša?" Řekl Toky.

"Nataša těstovinovej salát se zeleninou bez masa a já si dam to samí co ona." Řekl sem a Toky zase začal klikat do mobilu.

"Tak snad to pošlou rychle mám hlad jak sviňa." Řekl Nik a já s ním souhlasím.

"A ta Nataša je ta tvoje sestra Jakube?" Řekl celkem zmateně.

"Jo." Odpověděl sem jen krátce a šel si sednout a zahrát si s Nikem FIFU.

~z pohledu Nataši~
Jakub mi tou objednávkou jídla trošku zplepšil náladu protože se tu už asi půl hodinu seru s těma datama a sem už celkem ospalá. Dneska sem se ztihla ztratit prozkoumat kousek Pardubic a nasrat se s datama, sem už fakt dost unavená.

Chvíli jsem se ještě řešila ty data a pak mi už jen začaly padat víčka a já se ocitla v říši snů.

~z pohledu Jakuba~
"Natašo pojď si pro večeři." Zavolal jsem z chodby. "Já se z ní zblázním!" Řekl jsem svoji myšlenku nahlas a Robinovy se to asi nelíbilo, protože se ma mě zvláštně podíval a pak i promluvil.

"Jakube nebuď na ni nasranej, radši se spolu usmiřte..." Přerušil jsem ho.

"Hele já bych rád ale ona je tak strašně na mě nasraná. Nemluví se mnou sama od sebe vždycky se jí na něco zeptam a ona jen krátce odpoví."

"Kolik vlastně Nataši je?" Zeptal se Toky z ničeho nic.

"Je jí 17, proč?"

"To tak jí vem na nákupy ale teď jí dones ten salát." Řekl Toky a já odešel za Natašou.

Zaklepal jsem a čekal až se ozve. Do půl minuty se nic neozvalo a tak sem znovu zaklepal a zmáčkl kliku. Zjistil jsem že je otevřeno a vešel jsem do pokoje. Spala, tak sem šel dát Natašin salát do ledničky a  vrátil sem se do obyvaku kde všichni večeřeli, dojedl sem si svůj salát při čumění na nějakej film.

---Úterý ráno---
~z pohledu Nataši~
Před pár minutama sem se vzbudila je okolo osmí a já doufam že dole nikdo nebude. Aspoň ať tam   není Jakub, třeba s Robinem bych se viděla klidně ráda. Je vpohodě, rozhodně je lepší než zkurvenej Jakub.

Sešla jsem schody celá rozespaná a uslyším asi z kuchyně dost hlasů, snažila jsem si zapamatovat co kde v tomhle baráku je ale mám fakt špatnou paměť.

Tak kapuci na hlavu a sluchátka do uší, skvělý útěk z reality, na mobilu vyberu nějakou songu a vkročím do kuchyně a hned sem na sobě cítila několik pohledů.

~z pohledu Roberta~
"Ahoj Natašo, Jakub ti dal tu včerejší večeři do ledničky s cedulkou." Řekl jsem a ona neodpovídala tak sem se rozhodl jí zaťukat na rameno zrovna si nalívala vodu do sklinky.

Prstem sem jí zaťukal na rameno a ona pak zapištěla, docela sem se lekl ale ona asi taky vzhledem k tomu jak zapištěla, řekl bych že vzbudila zbytek baráku.

Z uší si vyndala sluchátka a začala mluvit. "Ahoj Robine, ty vold já se tak kurva moc lekla asi budu mít infarkt nebo co." Pak se začala smát.

"Tak se třeba napij, uklidni se a zkus nevzbudit zbytek baráku." Řekl jsem a ona poslechla, napila se a zeptala se. "A cos chtěl?"

"Jo jen že máš v ledničce tu večeři ze včera." Na to jen zakývala hlavou a řekla. "Oki, já sem včera asi usla co."

Pak si z ledince vzala salát, cedulku si z něho přečetla zmačkala a položila na linku.  "To je čurák" řekla a pak si salát i vodu nesla pryč asi do pokoje.

Po chvíli co odešla se v kuchyni objevil Nik a Jakub.
"Kerej kokot tady pištěl jak debil takle brzo ráno?" K Nikovy se připojil i Jakub. "Taky by mě zajímalo."

"To byla tvá sestra." Řekl Toky.

"Jako má jo?" Na to mu Nik řekl "No já ségru nemám, takže jo, ty idiote."

~z pohledu Nataši~
Po snídani sem si udělala hygienu a pak sem šla vrátit do kuchyně sklinku a vyhodit kelímek od salátu.

A to bych nebyla já kdybych neměla takový  'štěstí' a potkala Jakuba.

"Ahoj Natašo, četla sis ten vzkaz u toho salátu?" Řekl Jakub a mě se vybavila ta cedulka kde napsal:

"Ahoj Natašo, nezlob se já se s tebou chci bavit bez těch pičovin okolo. Já bych ti chtěl nahradit ty roky co si tam musela být."

Chápu ho, taky mě nebaví být furt taková nasraná ale zradil mě. Já se tu cítím sama od odjezdu Robina po snídani. S nikým se tu vlastně nebavím a tahle samota mě dost štve půjdu se podívat ven po nějakém klubu a někdy si tam zajdu.

"Jo Jakube četla sem to. A teď jdu ven čau." Řekla jsem a šla si pro mobil.

"Natašo, jestli se ztratíš tak mi zavolej jo?"  Mám mu říct že nemam jeho číslo nebo na to srát?

"Já nemám tvoje číslo."  Snad se nedozvěděl o tom že sem se ztratila ale jak by se to k němu dostalo?

"Tak si to napiš..." Řekl a já sem už měla zapnutou aplikaci, kouknula jsem se na něj a on začal diktovat. "... 732 567 391." kývla jsem na něj hlavou jako souhlas.

"Ahoj." Řekla jsem a šla jsem ven.

Tak co zatím říkáte na tento příběh?? Zatím je to takový o ničem ale nebojte plánuju to kopnout z kopce ať se to rozjede.😂😂 (Co ten můj mozek zas vymyslel 🤦🏻‍♀️🤣)
Ale jo nějak tak to asi bude ale každej příběh potřebuje nejdřív k tomu kopci dožďuchat🤣  (neznáte někdo nějakýho vymítače, potřebovala bych dostat toho démona jménem kopec dostat z hlavy  🤣)
Teď už asi k normálu dneska máme 1100 slov trvalo mi to delší dobu ale to je protože jsem si chtěla udělat harmonogram tohoto příběhu.

Snad ste si to užily vaše Lori🤣💗