Sestra | Milion+ fanfikce

22. Díl

Nic sem neřešila jen sem se chtěla vyhnout vlastně nelítostným pohledům a utíkala sem stále vpřed  a doufala že si pamatuju cestu zpátky. Dost mě sere že Dominik bude na straně Jakuba. Takže i kdybych s ním mluvila o Jakubovy, tak by chtěl to co by bylo pro Kubu dobrý, nebyl by mezi mnou a Jakubem ale spíš blíž u Jakuba.

Chvíli jsem bloudila po Pardubicích ale dostávala jsem se jen do neznámých míst a už sem z toho měla dost úzkosti. Fakt by se mi nechtělo volat Dominikovi nebo Jakubovi aby mě šel najít zrovna když sem s oběma rozhádaná. Ale mám stale větší a větší pocit toho že sem se ztratila. Dominik mě musel vzít dost mimo centro. Nějak se zachráním a najdu cestu to nebude tak těžký. Zkusím mapy a nějak se dost zpátky, ikdyž moje navigační schopnosti jsou fakt špatný.

Řekla bych že tak do hodiny sem se dostala zpátky. Neskutečně mě bolí nohy trochu toho že jsem z toho auta vystoupila lituju.

Dala bych si vanu ale tady mají jen sprchovej kout takže se natáhnu až v posteli. Mohla bych si pustit nějaký seriál a k tomu něco malýho na jídlo.

Vyhrál to seriál La casa de papel kterej mám rozkoukanej už dost dlouho teď sem v 4. sérii a 1. dílu snad to dokoukám brzo. Z mého přemýšlení mě vyrušilo zaťukání na moje dveře.

Nataša: Ano?

Jakub: Můžu dovnitř?

Nataša: Asi jo. Co chceš?

Jakub si sedl vedle mě na postel

Jakub: Víš já jsem ti jen chtěl něco říct.

Nataša: Tak říkej.

Jakub: No všiml jsem si, teda nejen já i dominik, že nejíš. Každý ráno ikdyž nesnídáš, na obědy si dáváš jen nějakou tyčinku a na večeři jsem ve studiu, takže nevím ale myslím si že ty taky nejíš. Jestli máš nějakej problém tak si se mnou můžeš promluvit to je jasný ne?

Nataša: Jenže ono není o čem. Já prostě jen nemám hlad nic víc. A jestli si myslíš že jsem nemocná tak ne nic mi není.

Jakub: Cháou že se o tom nechceš bavit ale mohli bychom třeba k nějakýmu psychiatrovi.

Nataša: Teď jsi právě ignoroval co sem řekla nebo co do piči? NIC MI NENÍ A NIKAM NEPOTŘEBUJU.

Jakub: Prosim nech si pomoct. Nechám toho až uvidím že normálně jíš. Slib mi že budeš jíst normálně.

Nataša: A necháš toho když to slíbím?

Jakub: Jestli budeš jíst tak jo.

Nataša: Tak slibuju.

Jakub: Tak a půjdeš se mnou do studia ať vidím že jsi snědla večeři.

Nataša: Mě se tam nechce to tam musím jít?

Jakub: Jo musíš. A byla jsi ve studiu vůbec? Ještě ne co?

Nataša: Ne ani se mi tam nechce.

Jakub: Tak strašný to nebude slibuju.

Nataša: A kdo všecko tam bude?

Jakub: Nik, Decky, Toky, Hasan a asi přijde i Robin.

Nataša: Ok.

Jakub: Než odjedu tak ti řeknu.

Snad se dominik nebude na nic ptát nebo se chtít usmířit nebo něco. Snad to v tom studiu přežiju.

Moc se vám všem omlouvám za skoro měsíční pauzu😬❤️ A taky vám moc chi poděkovat že si moji povídku čtete💕❤️ moc vám za to děkuju💕 Snad se mi další díl povede napsat dřív než za měsíc
Děkuju za vaši trpělivost 💕

Vaše Lori❤️