21. Díl

1.4K 34 5
                                    

Nataša: No, asi ne promiň.

Nik: Ok, tak dobře.

Odešel jsem, zavřel dveře a šel zpátky do kuchyně.

Nik: Říkala že nemá hlad.

Jakub: Aha. A nevšiml jsi si toho že nemá hlad nějak často?

Nik: No asi jakože jo no.

Jakub: Skusím s ní o tom promluvit.

Nik: Jo tak jo. Já půjdu nahrávat čau.

Jakub: Jo tak já půjdu nakoupit čau.

< z pohledu Nataši >

S Nikem se mi někam moc nechce, jako je v pohodě ale já sem ještě dost v prdeli z Vítka a Martina. Prostě těď nikoho nechci. Navíc se o Dominikovi říká že má holky jen na jednu noc a to bych už fakt nechtěla. Nejhorší na tom bylo že sem si s Vítkem představovala že bysme spolu mohli i být a on pak přišel s tím. Achjo zase se mi z toho chce brečet. Nic proti tomu že je gay nemám ale prostě to hrozně bo. Dost toho že sem se s ním vyspala. Ale tuhle chybu už snad nikdy nezopakuju.

Ještě chvíli jsem nad co se stalo přemýšlela a pak sem se dost rozbrečela. Snažím se být co nejvíc potichu, protože se mi s nikým nechce mluvit.

"Nat co se děje?" Řekl Nik. Moc mi to nevyšlo a zrovna s ním nechci mluvit nejvíc.

Nataša: Jo nic mi není.

Nik: A proč brečíš?

Nataša: Já nevím, prosimtě neřeš to.

Nik: Pojď, vstávej z tý postele, půjdem ti zlepšit náladu.

Nataša: Mě se absolutně nikam nechce.

Nik: No tak to je další důvod proč jít.

Nataša: No tak ok. Jen si vezmu jiný oblečení.

Nik: Jo tam já budu čekat v obýváku.

Nataša: Ok

Chvíli jezdíme po Pardubicích a zastavili jsme někde před samoškou.

Nik: Půjdu si pro cigarety nechceš něco vzít?

Nataša: Vzal bych mi prosím žlutý camelky?

Nik: Jo

Nataša: Děkuju.

Za chvíli se vrátil. A podal mi krabičku.

Nataša: Díky.

Nik: Já ani nevěděl že kouříš.

Nataša: Jen občas.

Nik: Aha. A co kdyby sme šly třeba k mojí mámě dost dlouho sem u ní nebyl. Chápu že ti je asi jedno ale ona dokáže dost naslouchat.

Nataša: Ja nevím.

Nik:. A mohl bych se tě na něco zeptat?

Nataša: Asi jo.

Nik: Proč jsi k Jakubovy taková odtažitá? Co ste si vlastně udělali?

Nataša: Je to těžký.

Nik: Máme dost času.

Nataša: No... prostě on mě branil před nevlastním fotrem. Potom jak odešel... tak sem si přišla sama a nikdo mě nebránil před tím čurákem.

Nik: Co ti dělal? Jesi nechceš tak nemusíš nic říkat.

Nataša: Mlátil mě. Nikdo s tím nic nedělal prostě jak odešel Jakub tak sem se mu nedokázala ubránit... kurva do piča já se byla o dost slabší než on. Já ani nevím proč to dělal kurva. Matku měl omotanou kolem prstu a začal hned jak se k nam přestěhoval.

Nik: To mě mrzí.

Nataša: Nemrzí tě to. Nikoho to  nezajímá. Nezajímám tě, říkáš to jen protože je to sad story, je ti to jedno. Vlastně ani nevím proč ti to říkám.

Vystoupila jsem z auta a zapálila si cigaretu. Šla jsem někam vzadu odkud jsme přijeli, ani nevím kde jsem, v týhle ulici jsem asi nikdy nebyla.

<><><><><><><><><><><><><><><><><>
Děkuju za aktivitu v minulejch dílech a omlouvám se za svojí neaktivitu ale už sem konečně dopsala tento díl. Ten minulej sem ukončila dost napínavě a tak snad se na mě nejste naštvaný za to odmítnutí.

Mám vás ráda❤️
Vaše Lori😘

Sestra | Milion+ fanfikceWhere stories live. Discover now