Sestra | Milion+ fanfikce

7. díl

~pohled Nataši~
Jakub šel ke dveřím u auta kde jsem seděla. Abych se přiznala mám strach z toho co mi řekne. Pak otevřel dveře. "Vystup si Natálie" A do piči řekl mi Natálie to nebude moc dobrý ale co můžu si za to vse sama, tak nebudu slabá. Vystoupila jsem z auta a nervozita a strach se mě stále držel, nesmím to na sobě nechat znát. Nesmím nebo jen mám strach přiznat emoce před ostatními? Nejspíš to druhý ale teď se nesmím rozhodit.

"Proč jsi se z tý práce vrátila až večer? Bylo to kvůli stěhování že? Proč seš taková? Dřív jsi byla jiná." Řekl a já se musela pousmát.

"Fakt jako dřív sem byla jiná jo. Ty jsi se taky dost změnil nesmyslíš? Dřív jsem nežila tak hnusně zkaženej život, dřív jsi mě před tím pičusem chránil. Já byla sama a tak jsem si sama taky změnila život. Mě nezajímá že ty chceš abych žila kdesi v této piči, já žiju jen ve Varech, já nikoho neopouštím, já nejsem taková piča jako ty." Drama Queen zde👋

"Kurva Natálo kdy už do piči pochopíš že jsem se přestěhovat musel! Michal mi to nařídil, řekl abych se zbalil do piči jinak mě nechá zavřít. Ale já jsem to stěhování plánoval delší dobu, chtěl jsem vypadbout už dávno a teď toho z větší části nelituju. Mám se teď dobře. Ale je mi líto tebe že jsi musela žít s Michalem ale teď se taky budeš mít dobře, mám v tě teď v péč, slibuju že ti už nikdy nikdo neublíží."

"Z nasranýho na pečujícího jako z nuly na sto. Ale místo toho kecání bys mi mohl říct kde mám pokoj a nechat mě bejt. Co ty na to?"

"Tak jo už pujdeme dovnitř a představím tě zbytku labelu." Řekl s radostí v hlase tu mu jí trošku zkazíme ale jne malinko tak rychle nic hnusnýho asi nevymyslím.

"Ne, se zbytkem labelu se seznámit nechci."

"Budeš tu s nima žít, fakt se nechceš alespoň pozdravit?"

"Seš hluchej nebo co? NECHCU je mi to jedno."

Šli jsme dovnitř a Jakub mi ukázal kde mám pokoj, kde je koupelna a kde kuchyně taky mi dal heslo k wifi. Kdybych si o to heslo neřekla málem by mi ho nedal a to bych byla trošku nervní. Nejsem závislá, jne bych měla strach že by mi n3kdo napsal. Někdo z těch mích pár přátel, ikdyž jsou falešní jsou to snad jediní lidi co mám.

Mám tři kamarády spíš tedy "fake friends" ale jsou to opravdu jediní lidi co mám, pomlouvají anebo na mě za zády vytahují mé tajemství, když si člověk davá pozor ta na mě nic nemaj, problém je v tom že se jim nemůžu svěřit s tím co mě trápí. Moje první kámoška je Lily, ta se o mě baví s ostatníma, svěrila jsem se jí s tím že mě štve jak se odstěhoval Jakub, ona to řekla pár lidem a ti se mi smály. Ale co je špatnýho na tom mít někoho rád?

Potom Krystína a Martin ti dva spolu chodí, Martin sám o sobě mi nic nedělá ale když je s Týnou, která mě pomlouvá, tak stojí za ní.

Je fakt smutný že se lidi v našem věku neumí chovat, neříkám že jsem andílek ale pomlouvání je fakt dětinský. Z mého přemýšlení mš vyrušilo upozornění z messengeru. Napsal mi Martin.

Martin: Anoj Nat, v neděli jsem tě viděl v skateparku byla jsi dost najebaná co?

Nataša: Jj, celkem dost chtěla jsem se vyhnout návštěvě.

Martin: Po městě se rozkřiklo že no...
Martin: ...že ti umřela mamka a michal.

Nataša: Jo je to pravda a děkuju za připomenutí.

Martin: Promiň to jsem nechtěl, v tuhle chvíli se říká něco jako upřímnou soustrast ne? Tak promiň a upřímnou soustrast.

Nataša: Ne promiň ty, nevíš jak se cítím, nevěděl jsi to. A děkuju.

Michal: A jak to teď s tebou bude? To pujdeš do děcáku nebo co?

Nataša: Jsem u bráchy. A promiň už budu muset. Ahoj

Martin: Ahoj

Nikam nemusím jen jsem to chtěla ukončit. Martin bez Týny je hodnej jen mě ty otázky štvou. A chtěla bych se těmhle otázkam vyhnout.

Pamatujete jak jsem chtěla začít psát díly do 1000 slovech, tak jsem sama sebe překonala a napsala jsem 688 slov. Sem lína no✨ A další část bude do týdne... snad. A jako vždy si musím zaškemrat o hvězdičku⭐💜 A děkuju všem co tuto povídku čtete a hlasujete pro ni🖤

Lori🤍