Sestra | Milion+ fanfikce

25. díl

Vzdubila jsem se a šla do koupeny. Brácha a ostatní by už měli být na cestě na show. Pojedou do Budějovic přespí v hotelu a pojedou zase jinam, kde taky přespí. Takže mám minimálně 2 dny volný. A to je super, protože mi nikdo nebude kotrolovat jídlo a kdyby mi někdo zavolat tak můžu vždy lhát. Řekla bych že mi lhaní jde dobře, mám... měla jsem trénink od matky a michala.

No dneska po ranní hygieně půjdu ven a možná pojedu vlakem do varů. Mohla bych na skejťák ted ajeis tma nebude ten zmrd. No vítkem si náladu ničit nebudu.

~~~Ve Varech~~~

Cesta vlakem mi ani nepřišla tak dlouhá a už jsem spěchala k nám do domu. Ale po tom co jsem dojela na mě čekalo dobrý převapení. Před barákem byla cedula s nápisem NA PRODEJ VOLEJTE 777 777 777. Ať jde ten debil Vlček do piče. Já nechci prodat dům. Potom co jsem odemkla dveře podívala jsem se na stránky tý realitky jesi je o náš dům nějakej zájem. Několik lidí na to asi odepsalo ale nevím jesi ten dům koupí, snad ne.

Když jsem přišla na skejťák moc lidí tam nebylo ale byl tam jeden dobrej dealer, kterýmu věřím protože mě několikrát zachranil od debilů s omítkou. Snad má něco dobrýho.

....

Domů jsem přišla až k večeru a byla jsem ráda že jsem chodila. Ráno jdu na vlak zpátky do Pardubic. A ještě mi ze včerejška něco zbylo takže si můžu dát i v Pardubicích. Musím říct že mi fakt Vary chyběli, musím tam jezdit častěji a hlavně si tam zase nezlomit srdce, jak mi to moc jde.Bohužel ale přede jakub a dominik.

~~~Další den~~~

Po tom co jsem přijela tak sem se zase sjela a taky jsem se šla podívat po zásobách jakuba a dominika. Našla jsem toho celkem dost a naštěstí mě nenapadlo si dát vše ale stejně sem se sjela dost slušně. Potom jsem vyrazila někam ale to si už nepamatuju. Bohužel mi to barvitě vysvětlil jakub, kterej mě musel hledat sjetou po pardubicích.Už teď ráno mi nadával a vyčítal mi že jsem neschopná. Po přednášce, která měla asi hodinu, jsem odešla a pořezala se na zápěstí, jako vždy když mi někdo nadá a nebo bije. Už je to vlastně i takovej zvyk nebo spíš zlozvyk. Asi bych měla přestat ale mě to pomáhá, ta bolest fyzická co zakryje tu bolest psychickou je jako když si člověk dá čokoládu po debilním dni a má z toho pocit že alespoň na chvíli je vše zase hezký a sladký jako ta čokoláda. To nejhorší je že čím víc k těm lidem co mi nadávaj jsem bližší nebo mi na nich záleží tak tím víc "tabulek čokolády" potřebuju. Někdy mám pocit že mi to nebude stačit, nebude to zakrývat všechnu moji psychickou bolest a já se pořežu tak silně a hluboko že to krvácení nezastavím a prostě vykrvácím na koberci. Ale ten pocit mě nijak neděsí ani nemrzí nebo tak, ten pocit mi příjde jako ráj po utrpení na týhle zemi, příjde mi to jako osvobození. A příjde mi i že jsem slabší než dříve. Dřív jsem se pořezala jen když mě Michal zbil, teď jenom když na mě kdokoliv zvýší hlas.Dřív když jsem dřív myslela na sebevraždu tak jsem si říkala že tu nemůžu nechat své kamarády ale já teď už žádný nemám. Holky se se mnou přestaly vlatně bavit, Martin a Vítek mě odkopli a já mám pocit že jsem tu sama a nikdo mě tu už nedrží. Nikomu na mě nezáleží ani mě vlastní.

Po fakt dlouhý době, asi 2 měsíce, vydávám další díl🎉 Možná jste z toho rádi a možná jste z toho trošku v depce ale sorry já sem byla zažraná do psaní a letělo to ze mě vlastně i samo. Dominikovi záleží na Nataše ikdyž ona o tom neví a taky neví jaký má štěstí.
A věděli jste že existuje emoji elektrickýho křesla pro vozíčkáře??🦼
Já ne a taky nevím kdy bude další díl takže vám ořeju pevný nervy.

Vaše Lori ✋💋🐈 pac a pusu kočičky❤️