Sestra | Milion+ fanfikce

8.Díl

Asi to navenek nepřiznám ale matka mi trošku víc chybí než by si kdokoliv mohl myslet. Jasně chovala se ke mě poslední roky hnusně ale mám neustálý pocit že mi chybí.

Ještě pár minut jsem přemýšlela o minulosti a co se teď změní sem se rozbrečela. Ikdyž je brečet normální, přirozená věc tak je pro mě takový malý sklamání že jsem to v sobě neudržela, prostě už taková sem. Nechci aby mi sem někdo přišel, když sem tu zrovna psychicky na sračky, tak si radši zamknu. Takhle sem to měla i u matky a Michala, nechtěla jsem aby zrovna Michal šel a viděl mě jako ubrečenou holku už i tak sem se vedle něho cítila slabá a to mě štve.

Potom co jsem se trošičku uklidnila jsem si řekla že pujdu na vzduch. Vzala jsem si na sebe mikinu, je už večer a počítám že i zima. Rozhodně nechcu mluvit s Jakubem a tak jen do pokoje ke sem napíšu na papírek že jdu ven poznávat město. Spíš se asi pujdu podívat nějaký trafiky a večerky kde by mi prodaly pod 18.

Je 16:20 a doufám že nebude tma brzo, protože se tu nevyznám a ve tmě se bojím. Na venek se snažím vypadat 'drsně' ale sem ze všeho vystrašená a všemu se vyhýbám. Proč sem se tak dlouho vyhýbala tomu stěhování, šak si můžu najít nový friends, který nebudou fake. Můžu se seznámit s novejma lidma. Ahhg běžte s těma extrovetníma myšlenka do piči. Kam se má to mysl kurva dostala? Toe asi z toho pití. Možná bych měla ubrat...už mluvim jak nějakej závislej.

Rozhodla jsem se jít zpět ale nevěděla jsem cestu do domu. Zapla jsem data do vyhledávače sem zadala 'pardubice ulice 17.listopadu a pak se stala ta příšerná věc, došly mi data. Sem sama, ztracená v cizím městě a mě kurva dojdou data. Jebe ti? Co teď jako mám dělat... asi se někoho zajdu zeptat tak těžký to nebude.

Vyjdu z menší ulice na nějakou rušnější a někoho se zeptám. Když slušně pozdravím, roztomile řeknu prosím tak by mě snad nikdo do piče nepošle.

A tohohle se zeptám. "Dobrý den, prosím mohl byste mi pomoct? Nevíte jak bych se dostala na ulici 17. Listopadu?"

"Já tam zrovna jdu, můžu vás doprovodit jestli chcete." Řekl a já jsem byla trošku rozhozená. Fakt si tam fokážu dojít sama. Ale je mi blbý mu říct že ne když tak jde.

"To byste byl hodnej, děkuju." Fakt neděkuju.

"A vy jste tu nová?" Zeptal se.

"Jj dneska sem se přistěhovala." Jestli se mě ještě na něco zeptám tak ho asi zastřelím.

"Aha, přistěhovala ste sem kvůli škole nebo proč?" Nojo super otázka.

"Musela jsem se přistěhovat k bratrovy." Už mě to fakt štve. Kde je moje extrovertní chvíle?

"Tak to je lepší než abyste se přistěhovala do neznámího. A co váš bratr?" Ať si s těma otázkama vycpe prdel a neotravuje mě.

"Je to debil."

"Aha" že bych mu tím zavřela hubu.

Pak jsme šli ještě tři minuty a fakt byl zticha. "Tak už sme tady, potřebujete pomoct i s adresou nebo to najdete?"

"Jo to zvládnu děkuju." Konečně sem tady a ještě není taková velká tma.

"Nemáte zač." Řekl a já se rozešla. Řekla jsem si že přejdu dveře do domu aby ten chlápek neviděl kam jdu. Asi jsem paronoidní ale je mi to divný prostě. Přešla jsem asi pět baráků a ten chlap už tam nebyl a řekla si že už pujdu dom. Odemkla jsem dveře a vyzula boty.

~z pohledu Jakuba~

"Jakube?" Zavolal na mě Tomáš z chodby.

"No co chceš?" Řekl jsem zpět.

Tomáš přišel do obýváku a začal mluvit. "Hele teď sem doprovázel nějakou holku sem na ulici. Zajímalo mě co zde chce a říkala že se sem musela přistěhovat za bratrem. Tak sem si říkal jestli to není tvá sestra. Jak vypadá?"

"Tvle nevím. Má hnědý oči, delší vlasy." A pak mě Tomáš přeušil.

"To by zde stejně byla." Řekl a šel zpět na chodbu.

~z pohledu Nataši~

Odemkla jsem dveře a vyzula boty.
Bundu si vezmu s sebou beru nahoru, když v tom do mě někdo narazí tak že by mi mohl klidně i vyrazit dech. Nedramatizuju to, ok.

"To ses posral ne, kurva dávej pozor." Ani sem se nedívala do koho sem narazila a odešla jsem do pokoje, protože nemám chuť se s někým bavit. Jen se z chodby ozvalo sorry. A já se šla podívat na notebook dobít data aby mi zas někde nedošly.

~z pohledu Jakuba~
Jak Toky šel na chodbu tak se pak jen ozvalo. "To ses posral ne, kurva dávej pozor." Asi moje sestra asi šla jen pro něco na jídlo. Toky jí na to řekl sorry a pak šel za mnou. "Jo, tak ta holka co sem pomohl s cestou fakt byla tvá sestra. Jen nechápu kam šla ale to je jedno."

"Počkej má sestra byla venku? Že mi nic neřekla." Byl sem zmatenej asi za ní pak pujdu a zeptam se proč mi o tom neřekla.

"To nevím ale venku určitě byla. Objednávali jste něco?" Zeptal se Tomáš.

" Neobjednávali ale mohli bysme já se pujdu zeptat Nataši jestli si nemá hlad." Řekl sem a pak sem šel nahoru do jejího pokoje.

Tak dnes mám 869 slov čímž se už blížím ke slibovaný tisícovce. Děkuju za krásný komentáře a taky děkuju za hlasy🌟.
Zase si zaškemrám o hlas⭐, nějaký komentáře💬 a zase vám děkuju💕💕
A co říkáte na J.eden e-gen🧪??

Lori🧪💜