OLYMPIÁDA / JURAJ SLAFKOVSKY

Olympiáda.

Tři dny utekly jak voda, seděla jsem na posteli a přemýšlela o tom že už zachvíli jedu. Bylo brzo ráno a já už byla připravena odjet. Čekala jsem na mamku až přijde z koupelny abychom mohli vyrazit. Byla jsem strašně nervózní ale zároveň jsem se těšila. Když jsem dorazila ke stadionu kde jsme měli sraz aby nás pak autobus odvezl na letiště byla jsem jedna mezi prvními. Chvilku jsme museli počkat ale naštěstí všichni přišli včas. Když jsme přijeli na letiště měli jsme dvě hodiny volna. Bavila jsem se s holkama i klukama a čekali jsme až budeme moct nastoupit do letadla. Mezitím mě napadlo napsat Jurkovi kdy odjíždějí oni.
"Ahoj Juri, kdy odjíždíte na olympiádu? :)" napsala jsem mu a šla si povídat se spoluhráči .
Když uběhla asi hodinka cinkla mi na telefonu zpráva. Byla Jurka, hned jsem ji otevřela.
"Ahoj Zuzka odlietame už dnes asi za 5 hodin ešte som furt doma čo vy?
"My odjížďíme už těď tak snad se potkáme."
"Snad áno"
" Pojď už musíme jít" řekla mi Jess.( Jessica Jislová)
"Už musím zatím ahoj" napsala jsem mu.
"Ahoj" odepsal.
Pak jsme nastoupili do letadla. Bylo hezké asi to nebyla 1. třída ale i tak bylo letadlo moc hezké. Když jsme letěli pouštěla jsem si písničky na Spotify a také koukala na Netflix. Let mi utekl hrozně rychle. Když jsme přistáli
a vyšli ven z letadla uviděla jsem krásu Pekingu. Byla hrozná zima ale nikde nebyl žádný sníh. Na hotelu se mi to taky líbilo každý bydlel sám takže jsem měla čas jen na sebe. Když jsem se vybalila šla jsem na večeři která byla od 19:00. Měli jsme na výběr takže jsem chmátla po housce se salámem a sýrem. Neměla jsem moc hlad takže mi to bylo jedno.

Každý den se nedělo nic speciálního každý den jsme měli třikrát denně tréninky takže ani nebyl čas na to aby se něco stalo. Pak už ale přišel den zahajování olympiády. Byla jsem zase strašně nervózní ale také jsem se těšila.
Stáli jsme před zahajovacím stadionem a čekali na všechny z české výpravy. Kdyz všichni přišli vešli jsme na stadion. Byla to pro mě hrozná čest, být se všemi českými sportovci. Pak už jsme stáli a čekali až můžeme vyjít na stadion. Pak ale všichni Češi začali někam chodit. Aha řekla jsem si je to slovenská výprava. Uviděla jsem Petru Vlhovou a šla jsem ji pozdravit. Když jsem ji pozdravila rozhlédla jsem se po celé jejich výpravu.
Uviděla jsem ho. Jurko tam stál a bavil se s ostatními hokejisti. Rozešla jsem se za ním a ihned ho objala.
"Ahoj Juri" pozdravila jsem ho.
"Ahoj Zuzka, veľmi si mi chýbala. řekl mi
Usmála jsem se.
"Ty mně taky" usmála jsem se na něj.
"Jurko pojď už musíme jít" řekl Jurka kamarád.
"Už musím ísť promin zuži urcite ti napisu ahoj"
"Aha tak jo a užij si to ahoj"
"Ďakujem ty tiež" řekl a odešel.

Když jsme byli na řadě bylo to úžasný,  měla jsem slzy v očích. Byl to jeden z mých nejlepších zážitků v mém životě. Pak už jsme ale museli odejít na hotel se všemi jsem se rozloučila, popřála jim hodně štěstí a s mými spoluhráči už jsme si to mířila na hotel.