OLYMPIÁDA / JURAJ SLAFKOVSKY

Pusa.

Jurko ke mně přišel blíž.
"Zuzi ďakujem ti veľmi za všetko a ospravedlňujem sa, že som ti neveril."
"Nemáš vůbec zač a chápu to byla to tvoje přítelkyně je jasné že jsi věřil ji."
Koukl se mi do očí a potom MĚ POLÍBIL.
Byla jsem extrémně zmatená ale hrozně moc šťastná. Po chvíli se mě zeptal.
"Cítiš to tiež?"
Žádnou odpověď jsem nevymýšlela rychle ho políbila aby věděl co cítím. Najednou jsem ale slyšela vyzvánění, moje to nebylo, bylo to Jurka. Rychle po telefonu šmátl a zvedl to.
"Áno ....Dobre.....Hneď som tam."
"Co se stalo?"
"Tréneri ma potrebujú, musím ísť prepáč."
"Jo jasně chápu to."
Rychle jsem vystřelila z pokoje a šla na náš hotel. Během toho jsem se usmívala. Vůbec jsem to nečekala. Když jsem došla na pokoj rychle jsem se umyla, vyčistila si zuby a šla spát bylo totiž už hrozně pozdě. Když jsem se ráno probudila myslela jsem si že to všechno byl jen sen. Ale věděla jsem že to tak není. Dneska má Jurko zápas o BRONZ. Dost důležitý zápas. Určitě na něj půjdu ale je až večer takže teď mám celý den před sebou. Vstala jsem z postele a šla na snídani. Tam se mě holky zeptaly.
"Zuzi co se teď děje? Včera jsi byla na snídani tak moc naštvaná a teď záříš štěstím?"
"Ale nic. Řeknu vám to kdyžtak později ještě to není jasné." odpověděla jsem jim a usmála se. Když jsem se vrátila na pokoj a otevřela telefon uviděla jsem zprávu od Jurka.
"Ahoj Zuzi prídeš dnes na zápas o bronz veľmi rád by som ťa tam videl. Chýbaš mi :( "
Nad zprávou jsem se usmála a rychle mu odpověděla.
"No jasně že přijdu, tento zápas si nenechám ujít bude to bomba. Určitě vyhrajete. A taky mi moc chybíš Jurko;("
Rychle jsem od telefonu vstala. Učesala jsem se, umyla si zuby a převlékla. Pak jsem si vzala moji oblíbenou knížku a začla si číst. Po chvíli ale někdo zaklepal na dveře.
"Dále." zakřičela jsem do dveří.
Vešly holky z týmu a zeptaly se mě zda půjdeme na oběd zase do vesnice. Ale ještě předtím můžeme jít lyžovat na biatlonový stadion, je prý teď pro nás otevřen. No jasně hned se převléknu, vezmu si běžky a jsem tam.

Když jsme přijeli na stadion hned se mi do hlavy vmístilo deja vu. Vzpomněla jsem si na naší bronzovou štafetu. Hrozně moc jsem za medaili šťastná. Pak už jsme jen jezdili a užívali si krajinu. Po ježdění jsme se převlekli a dali si na chvíli pauzu. Po pauze jsme už byli na obědě a papali naše oblíbené jídlo. :):)