Jeho |Ereri|

🌬️😏Eren záletník 😏🌬️

Doploužil jsem se pomalým krokem domů a zavřel dveře. Skopl jsem boty z nohou, postavil vodu na černý čaj a spustil televizi.

Dům potemněl a já se svalil na gauč. Tohle je nejhorší den mého života.

Najednou mi zabliká zpráva. A jejím odesílatelem není nikdo jiný než sám Eren. Můj Eren.

Čau, zítra v devět si dojdu pro věci a opovaž se něco zkusit.
-E

Málem jsem radostí vyskočil až ke stropu, protože tohle znamenalo setkání a možnost vysvětlení. Neváhal jsem tedy ani minutu a obul se a oblékl a běžel do nejluxusnějšího květinářství pro bílé růže.

Auto s diamantovým volantem v sobě mělo ještě stále Erenovu vůni, jak jsem ho tu vozil a vozil ho i po so-. To co se tady událo můžeme nechat na jindy, ano?

Nasával jsem Erenovi vůni jako drogu a přitom občas mrkl na silnici, abych nepřejel důchodkyni na přechodu. Když jsem najednou zahlédl něco, co jsem neměl. Na prahu malého domu stál Eren, a naproti němu blonďák - jak on se jen jmenoval. Že by Alexandr? Ne, to bylo kratší. Allan? Ne, to určitě. Armin to byl! Chodí k nám na stáž k tomu praseti Erwinovi.

Drželi se za ruce a chvilkami ho Armin objímal. Ten jeden! Celou dobu mě podváděl s tímhle blonďákem! Jakýpak doučování, jakýpak venčení Arminova psa. Von mě s ním podváděl. Naštvaně jsem dupl na plyn a otočil to na nejbližší křižovatce.

Znovu jsem přijel toho domu. Armin Erena pevně objímal a přitom mu něco šeptal.

,, Parchante..." Utrousil jsem nechtěně a přitom nechtěně srazil popelnici  před Arminovým domem.

Eren se na mě otočil a podíval se mi do očí.

,, Kreténe!" zařval. ,,Jestli jsi mě přijel otravovat, tak to pěkně zabal. Jak vidíš, někoho mám." A následně se naklonil k Arminovi a vášnivě ho políbil.

Čus animus!
Doufám že se kapitola líbí a že Killua brzo napíše nějakou další kapitolu a já se jdu nudit o dějáku.

-Gonus Ginus Petrifikus