Tisíc druhů bolesti

1. Kapitola

Bez klepání jsem vstoupila do kanceláře mého nadřízeného a odkašlala si.

,,Rád tě vidím Frost." pozdravil mě ustaraně.

,,Jistě i já vás." odpověděla jsem bez zájmu, avšak zdvořile. ,,Takže co pro mě máte?" přešla jsem okamžitě k věci.

,,Tentokrát to nebude nic lehkého." nezvedl svůj pohled od papírů. ,,Chceme, aby jste zajala jednoho člena Ligy padouchů. Říká vám ten pojem něco?" konečně se setkaly jeho oči s mými.

,,Jistě, jsou toho plné zprávy." přikývla jsem.

,,Potřebujeme zajistit jednoho z těch nejnebezpečnějších a věřím, že zrovna vy jste na to jako dělaná." usmál se, avšak v jeho očích byla stále určitá starost. ,,Váš quirk bude pro tento boj naprosto ideální." pokračoval ve svém monologu. ,,Jde o Dabiho." ukázal mi fotografii černovlásého muže zhruba v mém věku, možná o pár let staršího. ,,Jeho schopnost je velice nebezpečná a málo kdo je schopný jí konkurovat." když jsem si jej lépe prohlížela, všimla jsem si jeho fialové pošité kůže.

Udělal mu to jeho quirk?

Zamyslela jsem se, ale otázku nahlas nevyslovila.

,,Ovládá velice dobře svůj modrý oheň a právě ten většině hrdinů zabraňuje zasáhnout, protože ohrožuje celé okolí." pokračoval ve vysvětlování. ,,Doufal jsem, že váš led by mu byl schopen dostatečně zabránit v tom chaosu, který neustále tvoří jen svou přítomností." usmál se povzbudivě. ,,Jste ochotná se do toho vrhnout?"

,,Samozřejmě." přikývla jsem bez jakékoliv rozmýšlení.

,,Výborně!" vyjekl nadšeně. ,,Dám vám všechny podklady a informace, které o něm doposud máme." otočil se dozadu ke své kartotéce, z níž vytáhl poměrně malý štos papírů.

,,Moc toho teda není." zamračila jsem se a i to málo si od něj převzala.

,,Neřekl jsem, že to bude jednoduché." pokrčil rameny a já se konečně vydala ke dveřím. ,,Ještě jedna věc Frost." zastavil mě jeho hlas, když jsem již svírala kliku.

,,Ano?" otázala jsem se, avšak neotočila se zpět.

,,Potřebuje jej živého, tak se snaž být mírná." vyslovil poslední požadavek.

,,Samozřejmě." přikývla jsem neutrálně a odešla z místnosti i z celé agentury pryč.

***

Moc dlouho mi netrvalo předbrat jeho složku. Opravdu se toho o něm moc nevědělo, jakoby snad posledních pětadvacet let neexistoval. Unaveně jsem se opřela o opěradlo své židle a založila si ruce na prsou.

,,Takže Dabi jo? Člen Ligy padouchů, quirk modrý oheň, věk zhruba čtyřiadvacet nebo pětadvacet let, minulost neznámá, pravé jméno neznámé." opakovala jsem si všechny informace. ,,První výskyt v táboře, kde tehdy byli studenti U.A., poloha je nyní neznámá." protřela jsem si unaveně oči. ,,Kdo sakra jsi Dabi?" povzdechla jsem si a posadila se opět rovně. ,,To, že ses přidal k lize se připisuje jako následek dopadení Steina, takže co máš vlastně v plánu?" zamyslela jsem se a opatrně přišpendlovala jednotlivé informace na svou nástěnku. ,,Tohle bude ještě oříšek." podrbala jsem se zamýšleně na čele a pokračovala ve sbírání informací z internetu a svých podkladů.

***

,,Tohle nikam nevede." zamračila jsem se a hodila další papírek do koše. Celou noc jsem probdila nad tím, kdo je tenhle člověk vlastně zač, avšak mé výsledky byly nulové. Bylo to, jako bych se vlastně nacházela ve slepé uličce. Informace o něm byli minimální a já tedy neměla zrovna čeho se chytit. Byl jako stín a chytat stín nebyla žádná zábava. Moc dobře jsem znala příběh o Petru Panovi a jeho záhadném stínu, takže jsem si živě dokázala představit, jak těžké to vlastně může být. Unaveně jsem si protřela oči a klikla na další stránku. Nebylo tam však nic, co bych už nevěděla.

,,Měla by sis odpočinout." ozvalo se od dveří a já sebou poplašně škubla. ,,Je pět hodin ráno a ty jsi vůbec nespala." přešla ke mně matka.

,,Já vím." zívla jsem si unaveně, avšak můj zrak zůstal na monitoru.

,,Na čem pracuješ?" pozvedla tázavě obočí a přišla blíže.

,,Na jednom případu." odbyla jsem ji. Opravdu jsem do toho nechtěla zatahovat ji, už teď měla starostí habaděj.

,,Jak je to možné? Většinou kohokoliv vystopuješ." objala mě lehce.

,,Tenhle člověk jako stín, jako duch." vysvětlila jsem zamýšleně. ,,Objevil se teprve nedávno, ale o jeho minulosti není nikde ani zmínka, jakoby snad do té doby ani neexistoval." pronesla jsem ustaraně.

,,Možná by ses měla vžít do jeho kůže." pokoušela se mi poradit.

Nevím, jestli se mi chce zrovna do jeho kůže vžít, protože to nevypadá, jako by snad ta sešívačka byla příjemná.

Usmála jsem se sama pro sebe, avšak záhy jsem si uvědomila, že jsme si minimálně v tomto podobní.

Jestliže mu tohle udělal quirk ohně...

Zamyslela jsem se.

Neliší se tolik od toho, co dělá ten můj mně.

Lehce jsem odhrnula rukáv své mikiny a zahleděla se na místo, kde mi zůstalo pár jizev. Nebyly to ani tolik jizvy jako spíše omrzliny a lehce promrzlá kůže. Ani má matka neměla dost síly to spravit.

Což znamená, že nesmím hledat člověka, kterým je teď, ale naopak kterým byl.

,,Mami, ty jsi génius." vyjekla jsem nadšeně a okamžitě ji objala.

,,Sice nevím proč, ale hádám, že jsi na něco přišla." opětovala mi úsměv.

,,Musím okamžitě do práce." odbyla jsem ji a rozběhla se ke svému šatníku.

,,Hlavně buď opatrná!" křikla na mě ještě ve dveřích, avšak to už jsem byla duchem nepřítomná.

Zatím to je nic moc, ale věřte mi, že to časem bude stát za to,
Vaše Sharlotta.