Tisíc druhů bolesti

9. Kapitola

Rozespale jsem se protáhla, protřela si své oči a posadila se. Hodiny na zdi ukazovaly devět ráno.

Takže zhruba 8 hodin spánku. To se dá.

Zívla jsem si a málem při vstávání sletěla z postele, protože jsem zavadila o Dabiho ležícího vedle mě. Jeho oči se těžce otevřely a mně se naskytl pohled do těch jeho zářících modrých duhovek.

,,Dobré ráno." usmála jsem se a usadila se vedle něj.

,,Dobré ráno?" odpověděl trochu váhavě. S úsměvem jsem jej přelezla a došla ke své skříni.

,,Ty bílé vlasy ti sluší." pozvedla jsem koutky svých úst ještě o něco více a otočila se zpátky ke skříni. Z ní jsem si vytáhla kraťasy a jednu větší mikinu.

,,D-díky." zakoktal se trochu, jelikož asi nebyl úplně zvyklý, aby mu ostatní říkali jakékoli komplimenty.

,,Mimochodem, budeš si chtít dát sprchu?" ukázala jsem za sebe na dveře koupelny.

,,Ehm...vlastně, proč ne." vstal také z postele a rozešel se mým směrem.

,,Budeš chtít půjčit zase nějaké oblečení?" pozvedla jsem s úsměvem obočí.

,,Myslím, že si vezmu to, co včera."

,,Víš o tom, že to tričko je na tři kusy a nosit ho už úplně nemůžeš?" vyplázla jsem pobaveně jazyk.

,,Fajn, máš tam něco menší velikosti než tyhle tepláky?" ukázal na kus oblečení, který na něm držel jen díky šňůrkám.

,,Zkus tohle." podala jsem mu jedno své triko s krátkým rukávem. Chvíli ho jen se zájmem pozoroval, ale nakonec si jej přetáhl přes hlavu a oblékl. ,,Přesná trefa do černého." usmála jsem se. ,,Jestli si chceš dát tu koupel." nedokončila jsem schválně větu a pouze ukázala na koupelnu. Když jsme oba nakonec vešli, rozhodla jsem se mu vysvětlit ještě pár drobností. ,,Šampony, mýdla a kondicionéry jsou v tamtom šuplíku, ručníky jsou tady a kdybys ještě cokoliv potřeboval, neboj se zeptat." usmála jsem se a vydala se z koupelny pryč.

,,Díky." špitl potichu ke mně a začal se svlékat. Na nic jsem nečekala, zavřela za sebou dveře, vzala nádobí a vydala se po schodech dolů.

,,Dobré ráno." usmála jsem se a misky i to ostatní opatrně položila do dřezu.

,,Dobré ráno Yuki." oplatila mi úsměv a pokračovala v uklízení. ,,Tak kdepak je?" podívala se na mě pohledem nadšeného štěněte, které má za chvíli dostat pamlsek.

,,Je v koupelně, neboj." uklidnila jsem ji.

,,No tak dobře. Nepůjdu na to nijak rychle a zbrkle." omluvila se mi a poklidila i zbytek nádobí. ,,K snídani jsem připravila to, co máš ráda. Nebude mu to vadit? Nemá nějaké alergie?" vyzvídala okamžitě.

,,Mami." založila jsem si ruce v bok.

,,Promiň Yuki." usmála se omluvně. ,,Jsem za tebe neskutečně ráda." vysvětlila.

Mami... kéž bych ti mohla říct pravdu...

,,Ještě bych ti měla oznámit, že otec se dnes vrátí už na oběd." objasnila mi trochu rozpačitě.

,,Už na oběd?" zamračila jsem se mírně. ,,Dobrá, neber to špatně ale na oběd si vyjdu někam ven." dodala jsem lehce naštvaně.

,,Nemůžeš se mu vyhýbat věčně." snažila se něco namítat.

,,Ale budu, dokud to jen bude možné." povzdechla jsem si a vydala se směrem ke schodům. ,,Půjdu si dát ještě sprchu, a pak dojdeme na snídani." usmála jsem se na ni nuceně a vydala se nahoru do svého pokoje.

Dabi seděl už oblečený na posteli a pomoci svého ohně se pokoušel usušit své vlasy.

,,Bacha, aby sis je nepodpálil." zasmála jsem se a odebrala se do koupelny.

,,Nevím, kdo je expert na úrazy." odpověděl mi nenuceně a pokračoval ve své činnosti. S úsměvem jsem zavřela dveře koupelny, svlékla se a nechala na sebe dopadat kapky vody.

Něco jsem si musela uznat, i přesto jak obrovskou zášť jsem vůči otci cítila, tenhle luxus jsme si mohli dovolit víceméně jen díky němu. Má koupelna byla obrovská. Když jste vešli dovnitř po levé straně bylo umyvadlo se zrcadlem, skříňkami a šuplíky, kde jsem schovávala nemálo ručníků a hygienických potřeb. O poměrně velký kus dál byla toaleta a naproti ní v rohu na opačné straně se leskla sprcha. Naopak v pravém horním rohu následně byla obrovská vana připomínající vířivku. Kousek od ní pak vedly ještě jedny dveře. Byla to menší místnost, kterou pro mě nechala vybudovat matka. Nic extra, ale i přesto domácí sauna. Chtěla, ať se tady za jakoukoliv cenu cítím dobře a hlavně komfortně. Byla za mou přítomnost neskutečně ráda, obzvlášť protože věděla, jak moc se s otcem nemusím.

Čistá a voňavá jsem vylezla ze sprchy, oblékla si spodní prádlo, menší kraťasy a větší mikinu, vlasy stáhla do turbanu a vrátila se zpět za Dabim. Ten opět postával u mého pracovního stolu a prohlížel si různé spisy, které tam ležely, protože jsem je ještě neměla čas uklidit.

,,Jak dlouho ti to trvalo?" otočil se na mě a v ruce dřímal dvě složky. Jedna byl rodokmen rodiny Todoroki a druhá byla jistě jen o něm. Tedy o jeho údajně minulém já -  Toya Todoroki.

,,Co přesně?" přišla jsem k němu blíže.

,,Takhle mě vystopovat." objasnil a já se zamyslela.

,,Víš, i přes všechny spisy, které o tobě hrdinové mají, tak o tobě vlastně nevědí vůbec nic. Zkusila jsem projít nějaké internetové články, ale to byla ta samá bída. Jediné informace, které jsem měla, byly, že jsi muž, tvůj pravděpodobný věk je okolo pětadvaceti let, quirk oheň, že jsi člen Ligy padouchů a taky fotografie." vysvětlila jsem. ,,Proto jsem začala zkoumat každý rodokmen, kde se objevil alespoň jeden držitel ohnivého quirku."

,,Já jsem ale oficiálně mrtvý." dodal, když se stále plně nechytal mé teorie.

,,To jsi, avšak tvá smrt je jedna velká záhada. Nebyla jsem si tím jistá, ale zůstal jsi mi tu jako potenciální podezřelý." usmála jsem se, převzala si od něj složky a zpátky si je založila.

Zajímavým směrem se nám to tady upírá. Snad jste zatím spokojení a baví Vás to,
Vaše Sharlotta.