Tisíc druhů bolesti

10. Kapitola

,,Takže jsi vlastně střílela naprosto naslepo?" pozvedl tázavě obočí.

,,Přesně tak." přikývla jsem a pomalu si začala sundávat turban, aby mé vlasy lépe uschly.

,,Co kdyby jsi neměla pravdu?" otočil se na mě zamyšleně.

,,Tak bych holt neměla pravdu." usmála jsem se nenuceně a rozčesala si ty sněhové kadeře. ,,Pak bych to zkoušela znova a znova." položila jsem hřeben na stůl a protáhla se. ,,Proč jsi vlastně předstíral svou smrt a odešel od nich?" otázala jsem se tentokrát já. ,,Dočetla jsem se, že jsi měl se svým otcem poměrně dobrý vztah." dodala jsem tišeji.

,,To je na dlouho." mávl nad tím unaveně rukou.

,,Půjdeme teda dolů? Máma tě chce poznat." usmála jsem se nervózně.

,,Nemám rád lidi." odvětil mi podrážděně.

,,Pak už tě klidně nechám jít. Stejně chci do oběda vypadnout z baráku." druhou větu jsem tentokrát řekla s určitým znechucením i já. On se k tomu naštěstí nijak nevyjadřoval a společně jsme se vydali po schodech dolů do jídelny. ,,Mimochodem, matce jsem řekla, že jsi Toya, tak to prosím překousni." usmála jsem se omluvně a vešla do místnosti. ,,Mami?" pronesla jsem do ticha a setkala se s těma blankytně modrýma očima.

,,Yuki? Už jste tady?" otočila se na nás, avšak její pohled utkvěl na, teď už bělovlasém, muži za mnou. Pozorně zkoumala každý rys v jeho obličeji a určitě jí v mysli výřilo mnoho myšlenek. Naštěstí matka zrovna neměla čas sledovat televizi nebo noviny, sice slyšela o Lize padouchů, avšak nijak se o ně nezajímala. ,,Pojďte se posadit." přerušila ticho a pobídla nás ke stolu. Já i Dabi jsme tedy na nic nečekali a usadili se na určitá místa. ,,Takže jak jste se poznali? Jak dlouho se už znáte? Jak dlouho už jste spolu?" pokládala jednu otázku za druhou mířené, jak na mě, tak i na něj.

,,Mami." sykla jsem nervózně. Tohle jsme totiž úplně nepromysleli a neměli jsme jí teda na to, co odpovědět.

,,Promiň Yuki." usmála se omluvně, ale její pohled zůstal na Dabim. ,,Dcera mi řekla, že se prý jmenuješ Toya." začala konverzaci znovu.

,,Jistě." přikývl chladně.

,,Není moc výřečný viď?" otočila se tentokrát na mě. Cítila jsem, jak se Dabi v této situaci cítí opravdu nekomfortně a nejradši by odtud vypadl.

,,Co takhle se dát do jídla?" změnila jsem okamžitě konverzaci a poukázala na jídlo na stole.

,,Ale jistě, jinak ti vychladne." rozšířila matka svůj úsměv a všichni jsme si nabrali něco málo k jídlu. ,,Víš má dcera zrovna není na randění, většinou se plně věnuje své práci nebo mi tady pomáhá." promluvila opět matka a já si přála propadnout se do země.

Tohle je tak trapné...

,,Mami." sykla jsem lehce podrážděně.

,,Já taky nemám zrovna chuť stýkat se s lidmi." promluvil konečně i bělovlásek a já se zarazila.

Opravdu se zapojil do této nesmyslné konverzace?

,,Očividně máte něco společného. Co vůbec tvá rodina? Vědí už o Yuki?" nakousla velmi nebezpečné téma. Cítila jsem, jak se Dabi vedle mě poněkud dost napnul.

,,Ne." odpověděla jsem za něj.

Tohle je katastrofa.

Povzdechla jsem si unaveně.

,,Čím se vlastně živíš Toyo?" ptala se dál a u toho snídala.

,,Pracuji v jedné společnosti." odbyl ji jednoduše, za což jsem v tuto chvíli byla neskutečně ráda.

,,To je zajímavé." uznala. ,,Má dcera se živí jako hrdinka, proto není taky většinou doma a nerada tvoří vazby jak přátelské tak i sexuální." začala rozebírat můj milostný život a já věděla, že je načase změnit téma, nebo tuto konverzaci ukončit.

,,Mami." sykla jsem trošku naštvaně.

,,Yukiko, nemáš se přece za co stydět." usmála se klidně.

,,Yukiko znamená v překladu sněžné dítě, že?" pronesl jednu ze svých myšlenek, která však pravděpodobně měla patřit jen jemu.

,,Přesně tak. Když se narodila, měla takovéto sněhové vlásky a já chtěla něco, co jí bude připomínat, jak moc je výjimečná, naopak její příjmení Kazuya, znamená oheň." objasnila s úsměvem. ,,Naše rodina měla vždy tendenci dávat svým dětem jména, která souvisela s jejich schopností nebo vzhledem." vyprávěla nadšeně.

,,Naopak jméno Toya znamená dveře do údolí, což se dá taky vyložit jako, že držitel tohoto jména může být opravdu mocný, ale také skrývat neblahá tajemství." podotkla jsem zamýšleně, až to s ním lehce trhlo.

,,Odkdy se v tomhle vyznáš?" zeptal se překvapeně.

,,Vždycky mě jména a jejich významy neskutečně fascinovaly." podrbala jsem se nervózně na zátylku a nahrnula se k němu blíže, tak aby další frázi matka neslyšela. ,,Naopak jméno Dabi znamená vroucně milován. Držitel tohoto jména ač si to chce, nebo naopak nechce, přiznat, je milován obrovským množstvím lidí, avšak častokrát to opomíjí." usmála jsem se od ucha k uchu. Konečně tu nastala určitá pohoda, kterou však přerušilo otevření dveří.

,,To snad není možné." ozval se chladný hlas, který jsem až moc dobře poznávala. Rázem jsem ztuhla v pohybu a dokonce snad i zapomněla, jak se dýchá. Všechny mé vzpomínky se vracely zpět. Všechna ta bolest se vracela zpět.

Máte tušení, kdo přerušil tento mírumilovný dýchánek?
Vaše Sharlotta.