Hokejistka

Part 20 Dominikovi Narozeniny

Jsme spolu už par měsíců a blíží se jeho narozky. S bráchou jsme mu naplánovali skvělou oslavu(bude mu 20) . Dort bude na hokejové téma. A vše se odehrává na jejich rodinné chatě a pozvaný budou jen hlavní a důležitý lidi. Říkal, že nechce aby tam bylo moc kamarádů max Ben(ten je jasný), Kuba a Fanda. Jsou to jediný kamarádi, který nedělají kraviny a neopijou se hned před začátkem oslavy. S Benem jsme domluvili s Dominikovo rodiči tu chatu. Vytvořili jsme pozvánky a Ben mi pomohl upéct par koláčků. Dokonce jsme se pustili i do dortu. Korpus jsem raději udělala já a polevu jsem nechala udělat Bena byl to risk, ale zvládl to. Taťka mezitím udělal chlebíčky, který spíš rovnou i jedl. Přijeli dokonce i Dominikovo rodiče, který nám se vším pomáhali. No spíš pomohli tátovi s těmi chlebíčky, protože on by jinak všechny snědl.....

Dort se nám povedl a já byla pyšná ne jen na sebe, ale i na Bena a to hodně.

J: konečně se ti něco povedlo
B: dekuju já vím, ale tak mě to nebaví víš co

...

Potom jsme zajeli ještě pro decentní výzdobu. Cestou jsme mu koupili nějaký menší dárek. Ben mu vzal poukaz do hračkářství a autíčko. Já fakt nevěděla co mu mam koupit tak jsem mu vzala černý tričko s potiskem, které vybíral Ben. Pak jsme se rozhodli, že mu zařídíme sraz s Dominikem Kubalíke. Byl to nejlepší střelec s extraligy hrál za Plzeň dříve jim Ben a Dominik hodně fandili, ale bylo to jen okrajově a Dominik ho prý dříve obdivoval tak jsme se pokusili domluvit setkání. Nakonec to vyšlo a další den po oslavě se mají sejít na stadionu.

...

Potom co jsme vše připravili a zařídili měl přijít ten den. Dominik u nás spal takže bylo těžký se vzbudit dřív, ale nakonec jsem stejně zase byla poslední kdo vstával, protože jsem měla ještě před tím směnu v baru a trochu to neodhadla. Takže jsem zas spala do půl 11. Což znamená, že Dominik už byl vzhůru dávno.

J: ty už si zase dřív vzhůru než já (řekla jsem po probuzení
D: v klidu ještě spi máš čas...
J: už stejně neusnu kolik je?
D: tak pojď ke mě alespoň je něco p půl jedenácté
J: dneska není jen tak obyčejný den víš to?
D: den jako každý jiný proč?
J: to bych neřekla, určitě je speciální
D: ale no tak každý ráno tě objímám a říkám si čím bude zas ten den speciální
J: ale o to tu nejde jde o ten datum co dnes je
D: ne je normální den řekl bych
J: Dominiku proboha
D: ano copak si přejete princezno
J: já moc dobře vím, že máš narozeniny
D: ne to určitě nemám nic takového nevíš
J: ale jo takže je načase vstávat a zacvičit si a pak...
D: a nemůžeme dneska proste jen ležet? Nejradši bych celý narozky prospal
J: ne ne mam no máme překvapeni pojď vystávej... dělej neboj nic strašného i když třeba nmáš rád překvapení tohle se ti bude líbit

Zatáhla jsem ho za ruku a použila všechnu sílu co mam. Nakonec tedy vstal a oblékl se. Já se taky oblékala a tentokrát se jen učesala. Chtěla jsem si dát ještě řasenku, ale v tom mi Dom zabránil.

D: Chci aby si dnes byla taková jaká si takže i přirozená. Nemusíš si dávat vůbec nic
J: no dobře no, ale já se tak cítím líp když mám alespoň tu
D: Dobře tak si jí klidně dej

Sešli jsme dolu a tam už byla snídaně na stole. Ben zrovna taky vstával a byl stejně překvapený jako my. Tohle v plánu nebylo. Prostě nečekal, že vstaneme tak pozdě, tak jsem mu vysvětlila, že já jsem prostě spala jak dřevo.

Po snídani mohlo vše začít. Nechala jsem řídit taťku a já si sedla dozadu vedle Dominika. Oběd byl domluveny v obyčejný restauraci a objednaný byli dvě velký pizzy.