Hokejistka

Part 15 We Are Here

Další den ráno jsem se probudila kolem 10. A nestačila jsem se divit a už jsem před sebou měla snídani.
J: to si fakt nemusel
D: a včera jsem ti něco říkal takže nech to jak to je
J: dobře dekuju
D: nechceš se podívat na mobil včera ti Pípal snad do půlnoci.
J: promiň tak si mě měl vzbudit
D: to nešlo já byl rad, že si usnula
J: jsou tu jen zprávy a zmeškane hovory od Filipa.. Píše furt to sami
D: tak mu...
J: pravdu mu říct nemůžu
D: ale můžeš
J: ne já...
D: Ený měla bys
J: dobře

*Chat *

J: promiň... proste ano znám..

On: proč si mi to nenapsala už včera

J: promiň nemohla jsem, nešlo to

J: stačí ?
D: ano

Přesně jak jsme říkali. Cely den jsme se váleli v posteli, teda do doby než mi volalo neznáme číslo.

Z pohledu Filipa

Vůbec nic jsem nechápal jaká lhářka. To jí zná nebo co zkusím se jí zeptat.

J: Sandro?
S: Ano?
J: znáš tuhle holku ?

nejprve koukala překvapeně a pak

S: ne... neznám

Nejprve jsem jo nechtěl věřit, ale přesvědčila mě, ale proč by mi jinak říkala Aňa, že... tady mi něco nehraje

Druhy den ráno
Vzbudil jsem se, protože mi přišla zprava.

*Chat*
A: promiň... proste ano znám..

Odepsal jsem jen, že mi to mohla říct dřív a teď mi to nešlo do hlavy. Jedna z nich mi musela lhát.

J: Sandro

*buch*

Odešla věci si nezabalila jen si vzala kabelku a šla pryč

Zpět k Anastázii

Hlas v telefonu jsem nepoznala. Jen mi řekl, že se chce semnou sejít v kavárně Cafe 55 vůbec nevím kde to je. Nikdy jsem v Pardubicích nebyla.
Je to prý někde v Pardubicích takže bez GPS jsem víš kde... Bydlíme asi tak 3 hodiny od.. no dobře řekla jsem, že souhlasím.

D: jedu s tebou
J: dobře a Bena vezmeme taky ?
D: víš co pojedeme všichni
J: dobře

Oblékli jsme se a běželi dolů.

T a B: co se děje
J: jedeme do Pardubic
T: co tam
J: to ke na dlouhý vyprávění řeknu vám to cestou, ale pokud nevyjedeme teď budeme tak tak večer.

Nic neřekli běželi se obléknout a vyrazili jsme. nejprve jsem se stavila na benzině samozřejmě pro benzin a něco k jídlu. A pak vyrazila. Po 1 hodině a půl se semnou vystřídal Dominik. Ben mezitím usnul.

...

Dojeli jsem asi po 3 hodinách do cíle. Našli jsme si nejbližší penzion, který je blízko té kavárny. Prý 2 minuty autem. Jmenuje se Haciendo Ranchero a na jednu noc to stačí. Čas setkání byl 4 odpoledne je půl páté, tak jsem v pokoji napsala na to číslo jestli to platí. Zpět jsem dostala, že čeká. Naštěstí jsme byli všichni v 1 pokoji, ale když jsem šla za ní šli semnou všichni, říkali, že budou kousek opodál mě sledovat.

...

Došli jsme do té kavárny a já se rozhlížela mezitím co si oni našli svoje místo. Čekala jsem, že na mě třeba někdo mávne. Pořad nic. Když jsem se hodlala vytáhnout mobil tak na mě mávla nějaká žena nejprve jsem nevěděla kdo to je, ale jakmile jsem došla blíž už mi to došlo a já se zastavila. Pořad na mě mávala a já tam jít nechtěla civěla jsem na není s nenávisti v očích a čekala kdy přestane pak se zvedala, že půjde zamnou já se tedy pustila do kroku.