Hokejistka

Part 2

Pátek

Fajn dnes nesmím zapomenout, že kolem 16:00 musím za strejdou na stadion. Takže batoh mám blok taky tužky i gumy fajn snad jsem na nic nezapomněla.

*Cink*

Kdo by mi mohl v tuhle dobu psát.

Ema: Ahoj An máš dnes čas? Potřebovala bych pomoct s kresbou...

Emma je moje nejlepší kamarádka je jediná holka v naší třídě co se nezajímá jen o to jaké má nehty nebo jaké boty se hodí k růžové halence. Já taky na řešení těchto věcí moc nejsem a růžová barva není zrovna mou oblíbenou. Můj taťka mi říkala, že když se dokážu dívat na sport tak kluk se, kterým budu někdy chodit by si mě měl vážit, protože taková holka se jen tak za rohem neobjeví. Já se nad tím vždy jen pousmála a neřešila. O kluky jsem se nějak trochu začala zajímat až v šestnácti, ale vždy moje snažení dopadlo blbě, tak jsem to pak nechala být a se všema jen kamarádila, pokud si nenašli holku. 
Emě jsem odpověděla.

Já: Ahoj Emmo. Promiň, ale dnes musím za strejdou taťka mu řekl, že se dnes za ním stavím kvůli tomu kreslení.

Ema: Aha, tak neva... A v sobotu bys nemohla?? pjosíím

Já: Jo to bych možná mohla, Když tak se to ozvu, kdyby ne tak ve tři se ještě domluvíme

Ema: jj tak pa 

Teď trošku odběhnu od tématu 'Už od 14 se o mě mamka docela bojí, protože když jsem byla ještě malý škvrně, tak jsem se dost stranila lidí a moc se s nikým nebavila, byla jsem takový mamči klíště. Byla jsem strašně stydlivá. Vše se změnilo až, když jsem přešla na druhý stupeň, já a moje tehdejší dobrá kamarádka jsme si založily takovou "partu" ještě se dvěma kluky se, kterýma se bavíme do teď a vše se tak nějak semnou pohlo a asi sem s toho asi taky vyrostla.
A proč se vlastně mamka o mě bojí? Kvůli tátovi, který jí pořád straší kde jakými dospělými poznámkami. S bráchou takový starosti jako se mnou nemají. Ale tak co už. Tyhle témata byli pro mě vždy takový trapný řešení...
Jenže asi stejně pořád nejtrapnější momenty považuji ty kdy se mě kdokoliv s rodiny zeptá(ať je to babička, teta...kdokoliv) jestli mám nějakého kluka nebo jestli se mi alespoň někdo líbí. Neznamená, že když jsem plnoletá, tak se hned budu hrnout do vztahu. Hádám se občas sama se sebou. Říkám si, že vztah nepotřebuji, že jsem celou dobu sama, tak to zvládnu být nadále, ale někdy mám takový dny, kdy nevěřím sama sobě, že se mi v životě někdy někdo objeví. No nic zpět do přítomnost. 

Už jsou tři což je čas kdy bych měla jít místo toho vzpomínání a povídání si sama se sebou ve své hlavě.

...

Došla jsem na stadion a hned mě přivítal můj strejda.

S:Aničko ty jo jak dlouho jsem tě tu neviděl.

J:Ahoj strejdo no už to bude nějaký ten pátek.

S:Jak je na tom Ben s Hokejem? Vrátí se taky?

J:Jo tak zatím nevypadá, že by se vrátil na led kort semnou.

S:To je škoda tak snad si to ještě rozmyslí a brzy ho tu uvidím.

J:Snad. ( dodala jsem)

S:Tak můžeš si jít sednout támhle do rohu tam budeš mít skvělej výhled na celý stadion já se jdu podívat na kluky. ( ukázal na místo na tribuně a pak odešel)

J:Dobře díky strejdo. ( dodala jsem za jeho zády)

S:Jo a ne, že mi je rozptýlíš oni se rádi dívají na holky, kort na mojí neteř. (zasmál se, mě to zas tolik vtipné nepřišlo, ale dobře o to se nemusí bát, jdu jen malovat a ne balit hokejisty)