Hokejistka

Part 23 Odpuštěno

Ben už konečně odemkl dveře do koupelny a vstoupil.

B: Řeknete mi co se to mezi vámi stalo a jak jste to nakonec vyřešili?

Vše jsme Benovi řekli. Byl naštvanej na mě, že jsem mu nic neřekla, ale pak se nakonec smířil s tím, že to chápe. Dominika měl v jednu chvíli chuť zmlátit, ale po tom co mu řekl o tom slibu, že vše napraví, tak se uklidnil a řekl, že na to hezky dohlídne. Domluvili jsme se, že koncem července pojedeme společně s několika našima kamarádama na takovou menší dovolenou. Každej mohl sebou vzít několik lidí co mají prachy řidičáky a volno. Nechala jsem pak Bena  s Dominikem o samotě a šla si udělat něco malého k jídlu, protože jsem nic moc od rána nejedla. Kvůli stresu jsem si musela fakt dát jen trochu, protože mám stažený žaludek. Pak jsem si lehla na gauč k telce a odpočívala. Mám pocit, že jsem dokonce na chvíli usnula. Vzbudili mě až Ben s Domem, když si sedali ke mě na gauč. 

B: Spi v pohodě.
J: Vy jste se nepozabíjeli jo, tak to asi vše co Dominik říkal musí být pravda.
D: Ptal se mě na takový otázky no jestli jsem tě náhodou fakt nepodvedl
B: Je úplně čistej dokonce i... no to je jedno
J: Dobře už nic neříkej. 

Ben sedí u mích nohou a Dominik mi sedí před ksichtem, takže nevidím na televizi. Když jsem znovu málem usnula. Rozrazili se vchodový dveře a do nich vstoupil táta a nebyl sám... Přivedl matku... Všichni jsme z gauče vstali pozdravili jen tátu a šli nahoru do Benova pokoje. Oni dva si sedli na menší tmavě modrý gauč co má Ben v pokoji u okna a já se rozvalila na posteli.

J: Bene neříkal si náhodou, že mi táta dá vědět kdy se tady ona objeví?
B: Jo, mě ale o tom taky vůbec nic neřekl. 

Sedla jsem si na posteli a nohy spustila dolu. Dominik vstal a šel si sednout vedle mě. Ben pak vstal taky a stoupl si naproti nám. 

J: Myslíš, že bude chtít aby jsme s ní promluvili? Já s ní totiž mluvit nehodlám, po dnešku určitě ne.
B: Myslím a taky doufám, že ne...

Dominikovi, začal zvonit mobil. Volala mu jeho mamka. Jen se podíval na displej telefonu a hovor vytípl. Mobil předal Benovi a řekl ať si ho do zítra nechá u sebe a když tak ať na zprávy odpovídá on. Nechce být u nás rušen když má dovolenou.

Po asi čtvrt hodině někdo zaklepal na dveře a vstoupil. Byl to naštěstí taťka.

T: Ráda by prý mluvila s Anastázií...
J: Tati... říkala jsem, že s ní mluvit nechci odmítám s ní cokoliv probírat. Rozhodla se, tak ať se s tím smíří...
T: Prý se na ní nemůžeš zlobit do nekonečna...
J: Tati kdybych chtěla, tak jí můžu ze svého života vymazat úplně, ale to zas neudělám, protože furt je to žena co mě přivedla na svět, ale prostě v nejbližší době s ní prostě mluvit nebudu.
T: Bene
B: Tati já se Aně nedivím, je to pravda, vybrala si sama, tak co by ještě chtěla řešit... Obětuju se a půjdu místo ní... Hned jsem tu
J: Bene...

Šel s taťkou... Co ho to napadlo. Copak jsem to neřekla jasně? Ach jo Bene... Zůstali jsme s Dominikem sami. Nevím teď vůbec o čem se s ním mám bavit. Zas cítím tlak a jsem nervózní...

D: Ben jí řekne svoje a vrátí se bez toho aby ho do něčeho přesvědčila uvidíš. Vždy se zastával vašeho táty a říkal, že mámě nikdy nevěřil ani slovo o jejích služebních cestách nemusíš se o něj bát...
J: Já vím máš pravdu, ale prostě pořád... já nevím... 
D: Si ráda, že tu jsem nebo bys...
J: Dome možná jsem ještě neroztála a neodpustila hned, ale to neznamená, že bych byla radši kdyby si tady nebyl... Všechno co jsem ti říkala, psala byla vždycky pravda... 
D: Miluju tě Anastázie... Dovolíš mi tě alespoň políbit?