Psycholog

1. Holka

David:
Ráno jsem se probudil na zvuk budíku. Myslel jsem si, že po škole budu moct déle spát. Ale musím zase do školy😩akorát teď do práce.
Na snídani jsem si dal pizzu, kterou jsem měl včera na večeři. Pak jsem se šel obléknout. Chtěl jsem jako vždy all black. Ale protože jsem školní psycholog a mám je povzbudit, tak mám být v lepších barvách...a tak jsem si dal sivé tričko a černé kalhoty. Vzal jsem si batoh, kde mám věci a šel. Jiné dny budu moc spát aspoň o pár minut déle. Dnes ale musím za ředitelkou ještě.

Pomalu ale jistě jsem se tam blížil. Když jsem byl při škole, tak jsem viděl lidi různého typu. Už mohli být dávno vevnitř ale oni byli ještě venku. Kecali, někdo kouřil, poslouchali hudbu, smáli se,...
Chtěl jsem jít dovnitř ale ve dveřích mě srazila nějaká holka. Bouchla se ramenem do dveří a skoro upadla. Naštěstí jsem jí chytil a postavil na nohy
H- ,,Hrozně se omlouvám...myslela jsem si...nic." sklopila zrak a uhla se abych šel. Přišla mi celkem nesvá
D- ,,Pojďte Vy."
H- ,,Nne...počkám." kývl jsem a šel. Ona hned za mnou. Čekali nás ještě jedny dveře. Tam jsem se zastavil, otevřel je a pustil jí dál
H- ,,Děkuju."
D- ,,Vůbec není za co."
H- ,,A to...moc se omlouvám, že jsem Vás to...srazila."
D- ,,Nic se nestalo. Taky jsem se nekoukal na cestu pořádně." usmál jsem se na ní. Ona taky a utekla ke  skříňce a pak asi do třídy. Já šel do ředitelny, kde mě kromě ředitele měla čekat Ema. Samozřejmě jsem šel pozdě
E- ,,No hurá! Kde jsi?!"
D- ,,Sorry."
E- ,,Mě z tebe klepne."
D- ,,Aby si se nepos...nic."
E- ,,Davide chovej se zodpovědně."
D- ,,A to jako proč?" Ema chtěla něco říct ale přišel ředitel. Něco jsme tam ještě dohadovali a pak mi ukázal takovou místnost vo velkosti menší třídy. Byl tam stůl, gauč a sedačka oproti sobě a pak skříň a taky kávovar. Byl jsem nadšený

Mery:
Dorazila jsem do třídy, kde seděla už i Lucka. Jako minulý, tak i tenhle rok jsme seděly v řadě při dveřích v druhé lavici.
L- ,,Ahoj." usmála se
M- ,,Ahoj."
L- ,,Ani na začátek roku si nedáš šaty, jo?" zasmála se. Já nesměle s ní
L- ,,Budeme mít novou učitelku a-"
M- ,,Jo, vím."
L- ,,A taky psychologa. Toho jsem hlavně myslela."
M- ,,No a?"
L- ,,Meryyy. Když nic nechceš říct mě, tak jemu. Trápíš se. Možná se ti uleví."
M- ,,Ne. Nejsem cvok abych ho potřebovala."
L- ,,Nikdo kdo chodí k psychologovi není cvok. Chodí tam silní lidé, co si dokážou přiznat, že potřebují pomoct."
M- ,,Lucko promiň ale ne."
L- ,,Jak myslíš...ale věřím, že by ti pomohl." otočila se do mobilu. Bylo mi jasný, že jsem jí naštvala. Vím, že mi chce pomoct. Ale nestojím o to. Nikdo mi nedokáže pomoct! Ani nijaký psycholog🙄
Pak přišla třídní a začali jsme se jí představovat. Všimla jsem si, že Lucka je furt trochu naštvaná. A to jsem nechtěla. Mám teoreticky jen jí
M- ,,Promyslím si to." šepla jsem jí
L- ,,To je dobře." usmála se a já taky. Neměla jsem v plánu tam jít ale nechtěla jsem aby byla naštvaná
Půjde nakonec za ním Mery?