Psycholog

13. Lucka

Nakonec jsme se zvedli a ruku v ruce jsme odcházeli ke mně. Povídali jsme si ale všiml jsem si, že Mery je nějak nesvá
D- ,,Lásko co se děje?"
M- ,,Nic, neřeš to."
D- ,,Budu. Mery, řekni mi to hned jinak budu otravovat celý den."
M- ,,Jen se bojím zítřka. Že to nezvládnu. Před tím mě nějak chránila Lucka. A teď? Nebavíme se."
D- ,,A nechceš to napravit?"
M- ,,Chci a moc. Jen se obávám-"
D- ,,Ničeho se neboj. Klidně jí pozvi k nám teď."
M- ,,K nám? Já že k tobě."
D- ,,Co je moje je i tvoje. Vím, že jsme spolu ani ne den. Ale cítím, že budeme spolu navěky."
M- ,,Vážně?" postavila se ke mně čelem
D- ,,Ano." obejmul jsem jí a dal pusu do vlasů. Vzal jsem jí za ruku a šli jsme dál. Mery napsala Lucce aby přišla k nám. Věděl jsem, jak moc Mery záleželo na Lucce. Byla to její jediná kámoška. Jinak měla jen mě

Když jsme k nám dorazili, tak jsem nám udělal čaje. Mery pak nadšeně zahlásila, že Lucka přijde. Byl jsem taky rád.
Po nějaké době přišla. Mery jí otevřela zvonkem a jela nahoru. Všiml jsem si, že byla celkem nervózní
D- ,,Čeho se bojíš?"
M- ,,Co když zase něco pokazim?"
D- ,,Miláčku neboj...mám jít vedle?"
M- ,,Ne, zůstaň."
D- ,,Dobře." sedl jsem si do kuchyně a čekal na holky

Mery:
Když Lucka vešla tak jsme se pozdravili a vešla
L- ,,Už si necháš pomoct?"
M- ,,Ne a ani to není potřeba...Lucko promiň, že-"
L- ,,Mery, tak se nemáme o čem bavit." chtěla odejít
M- ,,Lucko počkej!"
L- ,,Mery-"
D- ,,Prosím pojď dál. Mery na tom, tobě, hodně záleží. A já chci aby byla šťastná." Lucka se nechápavě koukla ale vešla. Společně jsme šli do obýváku. Sedli jsme si a David mě obejmul kolem pasu
L- ,,Takže...vy dva?"
M- ,,Jo. David se mi dlouho líbil a...a asi i já jemu. Dost mi pomáhal a i mě zachránil."
D- ,,Asi i mně? Lásko, já tě miluju."
M- ,,Já tebe taky." usmála jsem se a on mi dal pusu na krk
L- ,,A co se stalo?"
D- ,,V pátek přišla ke mně úplně zmlácená...byl to hrozný pohled. Odmítal jsem jí pustit někam."
M- ,,Rodiče mě za to, že jsem to někomu řekla zmlátili a vyhodili z domu."
L- ,,Takže to se u tebe dělo?"
M- ,,Jo. A nebýt tebe a Davida, tak by se to dělo doteď."
D- ,,Já bych si tě stejnak našel." zasmál se a pevněji mě obejmul
L- ,,Tak gratuluju! Konečně budeš šťastná." usmívala se taky
M- ,,Já už jsem...Ale bojím se co ve škole."
D- ,,Mery neboj. Budu tam a i Lucka."
L- ,,Přesně."
M- ,,Co Nina?"
L- ,,Co co Nina."
D- ,,Dnes jsme se líbali v parku a viděla nás."
M- ,,Vypadala, že udělá peklo."
L- ,,Může to skusit ale já s Davidem, nebo tedy Vámi pane Hofbauere, tě ochráníme."
D- ,,Přesně...a tykej mi ok?"
L- ,,Ok."
M- ,,Děkuju vám." usmála jsem se

S Luckou jsme dlouho kecali. Nakonec odešla a s Davidem jsem si užívala radostné chvíle ve vztahu.
Koukali jsme se na nějakou komedii a smáli se. Při tom jsme se mazlili a jedli popcorn.
D- ,,Už bude jen dobře." řekl, když film skončil
M- ,,Doufám v to i když to tak nebude." 
D- ,,Ale jo."
M- ,,Možná ne ale vím, že ty mi každý den uděláš lepším." políbila jsem ho a lehla mu na hruď
Bude ve škole klid?