Psycholog

6. Nemůžu!

Mery:
Na sezení k Hofbauerovi chodím asi měsíc a půl. Řekla bych, že mi to dost pomohlo. Ale furt jsem nikomu nic neřekla. Chtěla bych. A moc. Chtěla bych se někomu svěřit a...a být v bezpečí. Ale bojím se. Otčím se dozvěděl, že máme ve škole psychologa. A teď mi vyhrožuje, že pokud mu něco řeknu tak bude hůř. A o to víc se bojím.

Hned ráno jsem měla jít za Hofbauerem. Poobědě nemůže, tak teď.
D- ,,Dobré ráno."
M- ,,Dobré."
D- ,,Jak jsi se vyspala?" nespala :)
M- ,,Nic moc."
D- ,,Jak to?"
M- ,,Nechci se o tom bavit." povzdechl si a opřel se o stůl
D- ,,Mery...co se děje doma?"
M- ,,Nic."
D- ,,Prosím nelži mi."
M- ,,Jdu do třídy."
D- ,,Mery."
M- ,,Omlouvám se." chtěla jsem utéct ale zastavil mě
D- ,,Ne, spíš mi promiň. Tlačím na tebe, že?"
M- ,,To je jedno."
D- ,,Promiň."
M- ,,Můžu...no nic."
D- ,,Povídej. Jestli ti to pomůže nebo zlepší den, tak udělám cokoliv."
M- ,,Můžu Vás obejmout?"
D- ,,Jasnačka." usmál se a já taky. Postavil se a opatrně mě obejmul. Bylo to sakra krásné. Známe se měsíc a půl, jsme cizí ale věřím mu asi jako nikomu jinému
D- ,,Dobrý?"
M- ,,Jo." usmála jsem se
D- ,,Utíkej do třídy teda. Kdyby něco piš, jo?"
M- ,,Okej." usmáli jsme se na sebe a šla jsem

Ve třídě už seděla Lucka a byla na mobilu
M- ,,Luci asi mám problém."
L- ,,No to vím."
M- ,,Ale jinej."
L- ,,Jakej?"
M- ,,Aasi...no...tak trochu se mi líbí-"
L- ,,Kdo?! Jméno, zjistím věk, bydliště, rodní číslo. Všechno." zasmála se
M- ,,Hofbauer."
L- ,,Omg, yes! Já to věděla!" říkala nadšeně
M- ,,Jo jo." zasmála jsem se. Ohledně vztazích byla nadšenec. Povídali jsme si hlavně o něm. Pak ale zazvonilo a začalo vyučování.

Škola proběhla v normálce. Skoro. Během vyučování mi psal otčím. Ráno jsem zapoměla na koš a umýt nádobí. Spěchala jsem za Davidem a vypadlo mi to🤦🏼‍♀️
Zbytek dne jsem byla zamklá. Bála jsem se co bude. Od něj to bolelo ještě víc. Měl hroznou sílu. Lucka se snažila zjistit co se děje. Nemohla jsem jí to říct.
Celou cestu domů se furt ptala co se stalo. Ač jsem nechtěla, tak jsem musela zvýšit hlas. Bála jsem se, kdyby to věděla, tak udělá něco i jí
M- ,,Lucko...promiň ale nemůžu!"
L- ,,Proč? Mery já ti chci jen pomoct sakra!"
M- ,,Nemůžu!"
L- ,,Proč?! Proč doprdele! Nebo si to jen vymyslíš?!"
M- ,,Ne!"
L- ,,Tak proč mlčíš! Já i on ti chceme pomoct!"
M- ,,Nikoho jsem se o to neprosila! Nechci aby jste mi pomáhali!"
L- ,,Fajn! Nechápu proč jsem se pak s tebou bavila." naštvaně se otočila a odešla. Smutně jsem se za ní koukala a do očí se mi dostali slzy. Tohle jsem nechtěla!
S pláčem jsem utekla domů. Bylo toho na mě moc. Lucka, máma a otčím, škola. Nedávám to!
Sedla jsem si do kouta s kancelářským nožíkem a začala se řezat. Bylo mi úplně jedno, že dnes máme povinný projektový den. Chtěla jsem konec. Jenže v tom se otevřeli dveře. Otočila jsem se a uviděla mámu...

David:
Už jsem si balil věci a chystal se domů. Venku nebylo hezky a vypadalo, že bude pršet. Ještě jsem si sedl a kouknul jestli mám zítra volno nebo musím OPĚT někomu suplovat. Pro moje štěstí ne. Chtěl jsem pohodový pátek. Ale najednou se otevřeli dveře...
Kdo tam je?