Psycholog

10. Moje malá

Uviděl jsem Mery, která měla mokl, prasklý ret a  místy byla od krve. Brečela, klepala se a byla celá zmokla
M- ,,Prosím promiň. Vím...vím, že mi to jen tak neodpustíš ale...ale musela jsem. Ttady jsou peníze za to všechno." vyndala z batohu nějakou obálku. Všiml jsem si jak měla domlácené i ruce. Nesměle mi jí podala. Místo toho jsem jí vzal za ruku a přitáhl k sobě. Objemul jsem jí a hladil po zádech. Slyšel jsem jak se víc rozplakala
D- ,,Mery neplakej...na co máš ty věci?" sklopila zrak a nic neříkala ,,Prosím."
M- ,,Vyhodili mě...jdu na ubytovnu."
D- ,,Tak to ani náhodou! Budeš u mě." rychle jsem jí k sobě zatáhl a zavřel
M- ,,To po tobě nemůžu chtít."
D- ,,Mně to je jedno. Mery jsi úžasná holka a....a dopadla si takhle." jemně jsem jí pohladil po tváři. Sůndal jsem jí tašku z ramena. Při tom zavřela oči a sykla bolesti. Měla jinak tílko a svetr. A při tom je zima! Ale jak jsem jí ji sundal, tak jsem viděl ránu. Bylo mi jí tak moc líto🥺
D- ,,Moje malá." silněji jsem jí obejmul až jsem jí téměř umačkal. Pomalu jsem si sedl na postel a stáhl jsem jí sebou
D- ,,Dám ti nějaké moje věci a ošetřím tě. Nepůjdeme raději do nemocnice?"
M- ,,Jen to ne. Nechci do děcáku...já...nemám raději jít? Aby dál nikomu nekazila život. Protože jen to dělám."
D- ,,Tak to rozhodně NE! Mery jsi úžasná a...a vlastně dokonalá holka. Nikdy jsi nic nikomu neudělala. Trpěla jsi jen ty...ale teď je tomu konec. Budeš teda u mě, ano?"
M- ,,Jjá nechci otravovat."
D- ,,Nebudeš. A já budu jen rád za společnost."
M- ,,Vážně?"
D- ,,Ano." jemně jsem jí pohladil po tváři. Následně jsem vstal a donesl lékárničku a moje triko. Sůndala si svetr a uviděl jsem další rány
D- ,,Za co tě tak zmlátili?" zeptal jsem se smutně a tak i kouknul. Nechtěl jsem si ani představit jak musela trpět🥺
M- ,,Že jsem to někomu řekla...že jsme museli za tebou."
D- ,,Takže to je kvůli mně?"
M- ,,Ne Daví! Teda Davide." koukal jsem se jí do očí a měl pocit, že si to ještě víc vyčítala. Když jsem jí ošetřil ruku, tak jsem jí na ní jemně políbil.
Pak jsem jí ošetřil celou. Naštěstí měla "jen" povrchové rány. Objednal jsem pizzu a sedl vedle ní
D- ,,Když se najíme, tak si jdi lehnout. Chceš ještě deku aby ti bylo lépe? Jako tepleji jsem myslel." zasmál jsem se a Mery trochu taky
M- ,,A ty budeš kde?"
D- ,,Buď na zemi nebo mám ještě pytel. Nějak usnu."
M- ,,Tak to ne. Ty jsi tady doma a...a já se nějak to...schoulím do klubíčka a usnu."
D- ,,Nebo mám velkou postel celkem. Je to můj gauč, stůl, postel." zasmál jsem se a Mery taky
M- ,,Nebudu ti tam vadit?"
D- ,,Ne. Klidně se můžeš přitulit nebo tak. Mně to vadit nebude." usmíval jsem se. Byla pravda, že by mi to nevadilo. Byl bych sakra rád. Měl jsem jí radši než řekneme "pacientku". Taky se usmála a kývla

Pak šla do koupelny, kde se převlékla a mezitím i přišla pizza. Chtěl jsem aby bylo Mery dobře. Nachystal jsem postel, nějakou komedii a pizzu. Když vyšla, tak si ke mně sedla a začal náš večer. Seděli jsme vedle sebe, jedli a smáli se. Viděl jsem, že je Mery šťastná, no zároveň se obává aby neudělala něco špatně.
Po konci filmu jsem šel na záchod. Když jsem se vrátil, tak Mery seděla na kraji a chtěla jít ona. Jenže jak se zvedla, tak do mě nabourala a oba jsme upadli do postele. Stihl jsem se přichytit abych na ní nespadl celou váhou. No nestihl jsem zabránit tomu aby jsme se...
Co?