Psycholog

3. Šanci

Byla to ta Mery. Ne teda sama. I když...no prostě vešla, že jí ta Lucka tlačila😂
D- ,,Neboj se mě." koukla do země
L- ,,Čekám na chodbě." zavřela dveře a Mery tam zůstala stát
D- ,,Tak....Mery, že?"
M- ,,Jjo."
D- ,,Omlouvám se, že jsem na tebe vyletěl. Nemohla jsi za to."
M- ,,Měla jsem se koukat před sebe."
D- ,,Ne to ne...a sedni si."
M- ,,Ne. Nejsem tu dobrovolně a už vůbec vás nechci zatěžovat mými blbostmi."
D- ,,Co mi řekla tvoje kamarádka."
M- ,,Nic to není...vážně."
D- ,,Fakt?"
M- ,,Jo. Můžu jít?"
D- ,,Počkej." přišel jsem k stolu, kde jsem měl věci. Na papírek jsem napsal svůj instagram, facebook, telefonní číslo a pokud by potřebovala i adresu
D- ,,Tady všude mě najdeš kdyby něco. Neboj se napsat nebo přijít i po škole sem. Jsem psycholog a vázaný lékařským tajemstvím. Takže pokud nebudeš chtít, tak to neřeknu nikomu."
M- ,,Ani rodičům?"
D- ,,Pokud nebudeš chtít tak ani jim."
M- ,,Můžu jít?"
D- ,,Běž...a zastav se tu zítra, ano?"
M- ,,Pproč?"
D- ,,Neboj...jen si popovídáme a bude ti lépe."
M- ,,To nevím."
D- ,,Můžeš jít. Nebo chceš zůstat?"
M- ,,Ne. Půjdu."
D- ,,Tak čau."
M- ,,Naschledanou." rychle odešla. Sedl jsem si na svoje místo a dělal svoje věci

Mery:
Vyšla jsem a hned si mě Lucka všimla
L- ,,Tak?"
M- ,,Lucko proč?"
L- ,,Pomůže ti. Nezlob se."
M- ,,Co už....ale nebudu tam k němu chodit."
L- ,,Ale ty ho nezatěžuješ. Je to psycholog a aspoň se nenudí."
M- ,,Myslíš?"
L- ,,Vím. Dej mu aspoň šanci."
M- ,,Uvidím, jo?"
L- ,,Děkuju. I to je něco." usmála se a já taky. Pak jsme šli společně k ní. Nebo prostě domů a před jejím domem jsme si ještě povídali. Pak jsem ale musela domů. Spíš jsem běžela. Už jsem šla pozdě a já věděla, že bude zle...

Doma jsem přišla na to, že jsem sama. Rychle a nenápadně zapadla do pokoje. Vyndala jsem věci do školy a dělala, že se učím. Doufala jsem, že si to nevšimli nebo tak.
Bohužel, to že jsem doma sama jsem si jen myslela. Máma byla v práci. No otčím ne
J- ,,Kde jsi byla ty krávo!"
M- ,,Pomáhala jsem učitelce...s učebnicemi."
J- ,,Ty nemáš co pomáhat nějaké pizdě!" dal mi facku a čapnul za vlasy. Hrozně to bolelo
J- ,,Ještě jednou." dal mi pěstí po zádech a odešel. Rychle jsem si sedla a dělala, že se učím. Se divím, že mu to nepřišlo divné, když je jen první den a ještě nemáme ani rozvrh. Ale byla jsem za to ráda.

Po nějaké době přišla i moje máma. Byla nějaká naštvaná. A pak jsem přišla na to proč. Pracuje jako číšnice a někdo chtěl vyjednávat o jídlo. Šla jsem se napít a to byla chyba
A- ,,Co tady děláš?!"
M- ,,Napít se."
A- ,,Nebuď drzá!" prišla ke mně a já věděla, že bude zle. Silně mě zatáhla za vlasy, dala facku a hodila směrem do pokoje. Tam jsem rychle utekla a snažila nerozbrečet. Já nevím co mám dělat! Chci se vším skončit. Úplně se vším...
Vzala jsem nůžky a 3x jsem se řezla. Ne moc ale trocha krve šlo. Pak jsem se zachumlala do deky a jen koukala do prázdna. Po chvilce mě něco napadlo a ani nevím proč
Co jí napadlo?