Psycholog

2. Pomoct

Přes velkou přestávku jsem šla na záchod a Lucka do bufetu. Chtěla jsem jít pak za ní. To jsem hodlala uskutečnit jenže jsem OMYLEM v tom chaosu, který je každý rok v prvním týdnu školy do někoho narazila!
Byl to ten chlap co i ráno. Cítila jsem se hrozně trapně. Ještě ve všemu jsem na něj něco vylila. Hned jsem si všimla jeho naštvaného pohledu
M- ,,Hrozně moc se omlouvám!"
Chlap- ,,Jako promiň ale jednou okej. Koukáš vůbec na cestu?"
M- ,,Jjo jen...jen je hrozný chaos a...a nevšimla jsem si Vás."
Ch- ,,Tak se nauč koukat kolem laskavě." řekl nevrle a odešel. Proklínala jsem se za to. Koukala jsem se za ním a jen tak tam stála. Máma a otčím mají pravdu. Jsem k ničemu...
L- ,,Jsem tu. Stalo se něco?"
M- ,,Nic."
L- ,,Mery."
M- ,,Jen...jen jsem chtěla za tebou a v tom chaosu jsem nabourala do nějakého chlapa. Vylila jsem omylem na něj vodu a naštvala ho."
L- ,,To nic není."
M- ,,Jenže jsem za dnešek už druhý krát."
L- ,,Neřeš ho. Je do debil...nezajdeme za psychologem?"
M- ,,Teď?!"
L- ,,Jo. Jen pozdravíme a zeptáme se na sezení."
M- ,,Lucko já nevím."
L- ,,Ale já ano. Jdeme." vzala mě za paži a táhla do místnosti, kde měl být. Nechtěla jsem tam. Nechtěla jsem ostatní otravovat. A co když je to všechno normální a vše je jen v mojí hlavě?
Nakonec jsme tam dorazili. Lucka zaklepala a po vyzvání jsme tam vešli. Když jsem ho uviděla, tak jsem si myslela, že to se mnou sekne...
Byl to ten chlap
Ch- ,,Potřebujete něco?"
L- ,,Jo, moje kamarádka-" co dál řekla nevím. Utekla jsem. Tak teď tam nejdu už vůbec...

David:
Jedna z těch holek utekla a ta druhá se zarazila
D- ,,Smím vědět co se děje?"
L- ,,Jo. Jsem Lucie Krutinová. A ta co utekla je kámoška Mery."
D- ,,No rychle pokud nemáte nějaký problém."
L- ,,Já ne ale ona ano. A dost vážný."
D- ,,Jaký? Zavři." kývla a udělala to
L- ,,Mery to má doma těžký. A nechci být paranoidní ale myslím, že je z toho psychicky v prdeli a něco si dělá."
D- ,,Jak dělá?"
L- ,,Řeže. I přes léto nosila jen dlouhý rukáv nebo...nebo prostě mi přijde, že minulý týden jsem jí tam viděla jizvu. Nevím jestli jí doma týrají či co ale je hrozně zamklá a jako kdyby se ostatných lidí bála. Zjevně i Vás."
D- ,,Mě se bojí asi i z jiného důvodu. Pohádal jsem se se sestrou, ona do mě nabourala a vylila vodu. Trochu jsem na ní vyletěl."
L- ,,Dokážete jí pomoct? Fakt se bojím, že by to zašlo dál. Jako v tom špatném."
D- ,,Zkus jí tady nenápadně dostat po škole."
L- ,,Dobře, nashle."
D- ,,Naschle." odešla a já si sedl za stůl. Mrzelo mě jak jsem na ní vyletěl. A při tom má zjevně podobný problém jako já kdysi...

Po škole jsem čekal před místnosti. Chtěl jsem vědět jestli přijde. A zároveň jsem se chtěl omluvit. Byl tam chaos, takže bylo logické že si mě nevšimla. Nakonec jsem se vrátil dovnitř a čekal.
Po nějaké době jsem slyšel jak někdo klope. Po vyzváni vešla...
Kdo?