Psycholog

5. Sezení

Pak jsem neměl nic spešl. Jen jsem čekal na Mery. Ta po půl hodině co skončila škola přišla. Nechtěla aby to někdo věděl, tak jsem jí to narhl. Nesměle zaklepala a vešla
M- ,,Můžu?"
D- ,,Samozřejmě. Jinak bych ti nepsal."
M- ,,Jsem si myslela, když jste dneska-"
D- ,,Pojď dál a vysvětlím ti to." kývla, zavřela a sedla si na gaučík. Já do křesla oproti
D- ,,Nikoho nemám. Jen skoro všechny holky, hlavně Nina a zjevně její parta mě svlékali pohledem. Nemám o ně zájem, tak jsem si vymyslel."
M- ,,Aaha...a to ten čas?"
D- ,,S tebou to je jiný. Kromě toho, že máš terapii tak jsi jiná než ony."
M- ,,Aha."
D- ,,Tak mi řekni něco o sobě."
M- ,,Jako-"
D- ,,Ne co se děje. To časem. Ale třeba koníčky, kámošky a tak."
M- ,,No tak...ráda čtu."
D- ,,Jaké knihy?"
M- ,,Vás to zajímá?"
D- ,,Jo. Chci tě poznat."
M- ,,Hlavně romantické....třeba...naposled jsem četla od Vi Keelandové."
D- ,,Jo? A líbili se ti?"
M- ,,A moc. A pak jsou dobré ještě detektivky." usmála se
D- ,,Ty taky rád čtu. Možná taky ještě někdy strašidelné."
M- ,,To zas moc nemusím. Někdy mám až moc živou představivost a...a neusla bych."
D- ,,A filmy? Seriály?" koukla jinam. Bylo mi jasný, že jsem narazil do něčeho co není dobré. Nebo to souvisí
M- ,,Na to moc to...čas nemám."
D- ,,Aha. No...a co chceš po střední?"
M- ,,Chtěla jsem pediatrie...ale asi budu jen klasická sestra."
D- ,,Proč?"
M- ,,Nemám na to. Ani známky."
D- ,,Ale určitě jo. Věř si."
M- ,,No nevím."
D- ,,Ale ja vím. Zvládneš to."
M- ,,Děkuju, že si to myslíte."
D- ,,Tak...mmm...co ta Lucka?"
M- ,,Známe se dlouho...a můžu se něco zeptat?"
D- ,,Jasně, že jo."
M- ,,Řeknete něco i o sobě. Pokud nechcete tak nemusíte."
D- ,,Ne, v pohodě. Tak bydlím sám a...a mám teda ségru Emu a otce. Mámu už nemám...rád koukám lékařské filmy, seriály a taky i knihy jsou dobré."
M- ,,Jaj...a fakt nemáte nikoho nebo tak? Nechci vás tady-"
D- ,,Ne. Měl jsem přítelkyni ale rozešli jsme se. Doma na mě čeká jen telka a stará pizza." oba jsme se zasmáli ,,A ty?"
M- ,,Nno...mmám mámu a...a otčíma."
D- ,,Tady se už ptát nemám, že?" zeptal jsem se opatrně, když jsem viděl jak se lekla
M- ,,Omlouvám se."
D- ,,Nic se neděje." opatrně jsem jí pohladil po rameni. Trochu se lekla ale pak se uvolnila
M- ,,Aasi bych měla jít. Nechci aby...nic. Nechci přijít pozdě."
D- ,,Dobře. Zas zítra?"
M- ,,Nno-"
D- ,,Pokud nechceš tak ne. Ale možná ti to pomůže. Pokud věříš Lucce, tak by mohla jít sem s tebou jako opora."
M- ,,Lucka ví to co vy. Ani ona vše neví."
D- ,,Aha."
M- ,,Půjdu. Nevadí?"
D- ,,Ne, utíkej." usmál jsem se a šel s ní ke dveřím
M- ,,A děkuju."
D- ,,Za co?"
M- ,,Že jste mě poslouchal."
D- ,,Jsem od toho. A navíc hezky se tě poslouchá."
M- ,,Tak...zítra?"
D- ,,Budu se těšit."
Jak proběhnou další sezení?