Stará láska

II

***
No takže, vzhledem k tomu, že vím, jak to tady v tom pavilonu chodí, když mi o tom každý den vyprávěl, tak jsem si prostě vzala do ruky koště a šla zametat. Když si budu dělat svojí práci nebude mě moct seřvat. Znám ho a vím, že i když měl vždy na tváři úsměv, naštvat se taky dokázal a to celkem hodně.

Dozametala jsem a šla vrátit koště na své místo. ,,Doufám, že si nemyslíš, že budeme nějací kámoši. Absolutně se mi nelíbí, že tady jsi! Radši bych se strhal z kůže než makat s někým takovým." Sjel mě od hlavy k patě a otočil se zpět k papírům. Na stěně u počítače mu visela nástěnka. A neříkám vám to jen tak pro nic za nic. Všimla jsem si, že má na ní naši společnou fotku, kterou jsme mu dala k našemu výročí. Jsem vám ani vlastně neřekla, jak dlouho jsme byli spolu. Známe se dlouho. Od střední školy. Pak Afghánistán a vysoká a v ten moment jsme se dali dohromady. Potkali jsme se zase na vysoký. Kdy jsme oba studovali to stejný, plazy. Vydrželo nám to krásný čtyři roky. ,,Ehm, mohla bych se na něco zeptat?" Chci se zeptat pro tady má pořád tu fotku. Proč. ,,Ne, nemam na zbytečný otázky čas." Zařval a myslel si, že já se ho leknu. Omyl chlapečku. ,,A dost. Jsem tady dvě hodiny. A takhle se ke mně prostě chovat nebudeš. Nejsem žádný hej počkej. A nejsem ani koště aby jsi se mnou takhle vymetal. Takže si tohle chování vyprošuji. Jestli se nedokážeš bavit s lidmi normálně, tak se běž léčit. Já se vlastně nedivím, že Kodym je na nemocenský, být s tebou každý den a nechat po sobě každý den hulákat, tak jsem taky na nemocenský!" Zařvala jsem na nej zpátky a jenom doufám, že jsem se moc neprozradila, protože když křičím mám hodně specifický hlas. ,,Ehm, tak to by asi stačilo ne? Nebudeme tady po sobě hulákat Anno." Mé jméno řekl tak divně. Celkově mi teď už odpovídal jinak.

Končila mi pracovní doba a já šla vyzvednout Sid ze školky. Jsem domluvená s Viki, že ji dneska pohlídá a já půjdu do baru. Všechno jsem ji volala, takže ví co se stalo. S Viki se známe taky dlouho a jsme nejlepší kamarádky.

Došly jsme domů a Sid běžela za Viki, ty spolu dělaly blbosti a já se mohla jít v klidu nachystat. Hodila jsem si sprchu, vzali si na sebe tmavě modrý šaty a kabelku přes rameno. ,,Viki, tak já jdu joo? Kdyby něco tak volej!" Zavolala jsem a nečekala ani na odpověď.

Došla jsem do baru za Vojtem a Mařenou a sedla si k baru. ,,Sid, víš, že je tady Adam?" Zeptal se mě Vojta a já se mírně ošila. ,,To mi ani neříkej, dnes jsme spolu měli výstup v práci." ,,No sedí támhle u stolu a už je celkem navátej. Dokonce i brečel a říkal tvoje jméno." Otočila jsem se a opravdu. Adam měl položenou hlavu na stole a asi spal. Zvedla jsem se teda a došla za ním. Začala jsem ho budit. ,,Anno?!" Řekl a dál zase nevnímal. ,,Víš.. vypadáš jako moje bývala a ještě máš stejný jméno. Tak moc ji miluji. Ale byl jsme kretén *škyt* nechal jsem ji, když mi řekla, že spolu čekáme miminko. Byl jsem strašný kretén." Řekl a začal brečet.

***
Tak Jo, hodila jsem vám ještě jeden díl. Ten už je o něco delší než první a pevné věřím, že bude mít stejný úspěch jako "Láska v ZOO" luv jů. -M.