Stará láska

VIII

***

Zanedlouho přiběhla Anežka a když viděla Sid tak se zděsila. ,,Musí do nemocnice, ale okamžitě. Nejspíš to má zlomený a bůhví jestli se jí nestalo ještě něco když omdlela. Adame okamžitě zavolej sanitku a odveď to dítě pryč." Vzal jsem malou Sid do náruče a cestou volal sanitku, která tady bude za pět minut. V dálce jsem viděl Viktorii, tak jsem na ni zavolal aby si převzala Sid a já mohl jít zpátky. ,,Adame, já ale potřebuji jít zpívat. Vždyť to víš, nemůžu být doma se Sid, nemohl by jsi se konečně o ni postarat jako otec? Když jsi na to celý ty roky dlabal?" Mírně jsem se ošil před tou vzpomínkou a přikývl jsem. Viktorie se sbalila a utíkala ze zoo, má toho taky hodně, pokud se tedy nic nezměnilo. Což asi ne.

Jakmile odjela záchranka já jsem šel se Sid do zázemí abych si vzal věci a mohli jsme jít za Sidonii do nemocnice. To je taky nápad pojmenovat svoje dítě po sobě. Nevím jak je mám teď rozlišovat v oslovení. Malá Sid celou dobu brečela a já nevěděl jak ji utěšit, proto jsem ji ještě v infocentru koupil plyšáka želvy, jak jinak, nějak doufám, že teda aspoň pár genů má po mně.

Ruku v ruce jsme šli pomalu do nemocnice, Sid už byla klidná a celou cestu si držela pyšně svého plyšáka. Čas od času chtěla vzít do náruče, že ji bolely nožičky, ale pak zase chtěla dát dolů, že chce jít po svých. V tom aby se čert vyznal. Je mi s malou Sid dobře. Cítím něco v sobě, že mám tendenci ji chránit, ji dělat šťastnou, být ten velký kámoš, ten "strejda", i když na jednu stranu jsem rád, že neví kdo doopravdy jsem, ale na druhou stranu mi to drásá srdce.

Došli jsme do nemocnice a mířili si to na informace, kde jsem se zeptal, kde leží Sidonie. Nejdřív mi to nechtěli sdělit, ale když jsem jim řekl, že to vedle mě je její dcera a já její nový přítel a že by jsme rádi věděli co je s její maminkou, tak sestřička povolila. Došmatlali jsme do druhého patra a do pokoje číslo 50. Opatrně jsem zaklepal a čekal jestli se ozve, že máme jít dál. Což se taky ozvalo, sice slabě, ale ozvala.

,,Ahoj." Pozdravil jsem ode dveří a mírně se usmál. Sid měla ruku v sádře a kolem hlavy omotaný obvaz. Vypadala celkem komicky. Lehce jsem se zasmál a Sidonie na mě hodila nenávistný pohled. ,,Mami!" Zakřičela Sid a utíkala k posteli, kde ležela Sidonie. Já zůstal stát u dveří a jenom je pozoroval.

***

Tak máme teda tady další část, kterou bych chtěla věnovat Nelanebergerov , za její podporu, kterou mi v posledních dnech dává. Děkuji ti. A vás ostatní prosím o komentíky a vote. Luv jů. -M.