Stará láska

VII

***

S bolestí ruky jsem běžela za Anežkou a budu doufat, že mi s tím pomůže. Udýchaná jsem doběhla za ní na veterinu a k mému neštěstí tam nebyla. Sedla jsem si na židli a držela si ruku, která už pomalu chytala fialovou barvičku a trošku se zvětšovala. Pomalu se mi začali klížit oči a věděla, že je zle. 

Adam

Sid vyběhla ze zázemí a já se rozhodl to neřešit, jenom jsem slyšel opravdu silnou ránu, ale to mohlo být cokoliv. Dál jsem se věnoval papírům, od kterých mě předtím vyrušila ta horká hlava. Neuběhlo ani pět minut a vyřítila se tady malá copatá hlava. Achjo. Za ní se vynořila Viktorie. ,,No nazdar." Řekla mi nepříjemně a já se ani neobtěžoval ji pozdravit nazpátek. ,,Teto, to je ten strejda co byl včera u nás." Řekla mála Sidonie a já to nějak neřešil, ani jsem se na ni nepodíval. ,,Nevíš kde je Sidonie? Potřebuji s ní mluvit a taky to malý stvoření by ji rádo vidělo." Oh, očividně ví o tom, že já to vím. ,,Nevím a teď vypadněte, nemáte tady co dělat!" Řekl jsem ostřeji a vyprovodil je ze zázemí. Ovšem na práci jsem se už nemohl dále soustředit, tak jsem taky odešel a šel se projít. Není to ani deset minut a ta malá copatá hlava tady pobíhá a křičí, že hledá maminku, sakra, kde e ta Viktorie? Snažil jsem se dělat, že ji nevidím, ale k mému neštěstí ona viděla mě, takže okamžitě utíkala ke mně. ,,Strejdo, pomůžeš mi najít maminku?" ,,No tak co mám s tebou dělat." Vzala mě za ruku a táhla všude možně. Já si do druhé vzal vysílačku a zkusil se přes ní spojit přímo se Sidonii, nebudu, ale říkat, že ji tady hledá její dítě a ani jí nebudu říkat Sidonie, takový zmetek zase nejsem, abych ji prozradil. Bohužel žádná odezva. Tak jsem zkusil na ostrahu ať se mi podívají na kamery a zanedlouho se ozvalo, že šla směrem k Anežce. Co tam? 

Došli jsme k Anežce a Sidonie tam ležela na zemi s celou fialovou rukou. Sakra. ,,Prosím vás, kdo je poblíž Anežky potřebuji pomoct, Anna leží v bezvědomí s fialovou rukou." Zařval jsem do vysílačky a doufal, že někdo dojde. Sakra Sid co mi to děláš, za tohle můžu já. Klekl jsem si k ní a dal si její hlavu na moje nohy. ,,Sidonie, máš tady dceru, prober se, přece tě takhle nemůže vidět. Sakra Sid, omlouvám se?! Nechtěl jsem ať to takhle dopadne. Vždyť mě znáš, víš že jsem horká hlava. Miluji tě a vždycky jsem tě miloval." Řekl jsem ji a dal ji pusu na čelo. Za zády jsem slyšel pláč malé Sid. Natáhl jsem ruku a pobídl ji ať dojde za mnou, ta se stočila do klubíčka vedle mě a brečela. Ruku si položila na tvář Sidonie a druhou objímala mě. Miluju je. I když to tak nevypadá. Teď jsem si to všechno uvědomil, když je možnost, že o ni zase přijdu. Tak moc mě mrzí, že jsem na ni byl hnusný a tohle všechno se stalo kvůli mě. 

***

Koťátka, další část je na světe. Doufám, že se vám líbí. Za vote či komentík budu jedině ráda. Luv jů. -M