Stará láska

IX

***

S malou Sid jsme strávili v nemocnici několik hodin. Samozřejmě jsem Sidonii řekl, že mě Viktorie požádala, abych se o ni postaral, nejdřív byla zásadně proti a chtěla podepsat revers, nakonec si to rozmyslela a dala mi také svolení s tím, že teda musím bydlet u ní. Což se naopak nezamlouvalo mě, ale řekl jsem si, že ji nebudu nějak rozčilovat. 

Nějakou dobu už sedím u Sidonie doma v jejím křesle. Sid se dívá na pohádku před spaním a já o tom všem přemýšlím. Přemýšlím jaký by to bylo, kdybych nedělal tu zmrdovinu co jsem udělal. Kdybych se s tím vyrovnal. Kdyby jsme byli šťastná rodina. Kdybych tehdy nebyl takový idiot. Kdybych jenom věděl, že se mi teď ta představa líbí. Ale moc dobře vím, že se Sidonii to půjde těžko, bude se bát, abych je zase neopustil, nebude si mě chtít připustit k tělu, ale věřím, že se mi to povede a my budeme konečně ta šťastná rodina. A že já a Sidonie budeme zase ten šťastný pár jako před lety. 

Malá Sid už spala a já pořád seděl v křesle a přemýšlel. Vzal jsem si do ruky mobil a našel Sidonino číslo. "Ahoj Sid, měl bych se ti omluvit. To co jsem ti řekl v zázemí, kvůli čemu teď ležím v nemocnici, byla chyba. Nemyslel jsem to tak. Opravdu. Jsem rád, že po těch letech tě vidím. Že můžu s tebou pracovat. A jsem rád, že teď se můžu dívat na toho spícího anděla, který ti změnil život. A přemýšlel jsem. A to hodně. Ale asi bude nejlepší když si to řekneme osobně. Dobrou noc Sidonie. Mám tě rád. A vždycky jsem měl."

Probudil jsem se zalomený v křesle, bylo kolem šesté ráno, tak jsem se automaticky zvedl. Šel jsem si hodit sprchu a pak odvedu Sid do školky a sebe do práce. Potřebuji zaměstnat mozek. A to nikde nepůjde líp jak v práci. Podíval jsem se na mobil a kupodivu jsem tam našel zprávu od Sidonie. "Adame, probereme to jak mě pustí z nemocnice. Jsem ti ale vděčná, že teď jsi se zachoval jako chlap a postaráš se o NAŠÍ dceru. Jenom tě poprosím, vůbec jí neříkej kdo jsi. Chci jí to říct sama. Taky tě mám ráda, i když to tak nevypadá a věčně věků se teď jenom hádáme. Dobrou noc Hrušáku." Potěšilo mě to, i to, že mi napsala Hrušáku, tak mi říkala vždycky jenom ona. Tak strašně rád bych vrátil čas. 

Probudil jsem Sid, která měla plno energie, a pomalu ji začal chystat do školky. Samozřejmě jsem jí udělal i nějakou snídani. Když jsme oba byli připravení vyrazit, vzal jsem si ji do náruče, abych mohl v klidu opustit byt a měl přehled o tom kde to střeštidlo je. Chytla se mě kolem krku a během cesty stejně usnula. Po mamince, doslova. 

***

Tak jo koťátka, máme tu další část, po dlouhé době, za to se omlouvám ,ale není tolik času. Doufám, že se vám líbí kam to pomalu spěje. Za komentíky či vote budu jedině ráda. Luv jů. -M